Šenvert, Kraslická 14
Příběhy
Sokolovský sbor se představuje…
9. Říj
Michaela Kroková: Mým jediným přáním je pocit Boží přítomnosti

Před více jak čtyřmi lety se z Chebu do Sokolova přistěhovala Michaela Kroková a začala pravidelně navštěvovat bohoslužby církve adventistů. Chodí tam na návštěvu k Pánu Bohu, jak sama říká. Přestože Pán Bůh je v jejím životě tím nejdůležitějším, přeje si ho stále poznávat a ve svém životě s ním počítá, dodnes nenašla odvahu rozhodnout se ke křtu a vstoupit do této církve. Míša ale i tak patří k nedílné součásti sborového společenství. Její první knihou, kterou přečetla, je Bible. Ráda si čte duchovní literaturu a zúčastňuje se akcí společnosti Pohlazení. Má dvě nepřehlédnutelné dcerky, sedmiletou černovlásku Annemarii, a čtyřletou blondýnku Nikolu. Bydlí v Sokolově na Michalu a pracuje v nedaleké „košíkárně“, kterou provozuje občanské sdružení ZDRAPOSO. Sdružení zaměstnává zdravotně postižené občany. Míša totiž v dětství, kdy žila v dětském domově, prodělala těžkou skoliózu.
Míšo, jak se cítíš po zdravotní stránce?
Mám částečný invalidní důchod, ale cítím se dobře. Jezdím jednou za 4 roky na kontrolu do nemocnice v Brně, kde se mnou kdysi udělali zázrak. Řekla bych to tak, a snad to nebude znít namyšleně, že z ošklivého hrbatého káčátka se stala labuť. Více >
Marie Immaculata: Bůh mě zachránil před smrtí
5. Říj

Do sboru adventistů na Kraslické v Sokolově přijela na romskou bohoslužbu řádová sestra Marie Immaculata Konvalinková společně s dvěma přáteli, vyléčeným narkomanem Honzou a jeho adoptivní maminkou. Marie i Honza vyprávěli přítomným svůj příběh.
Honza (na snímku vpravo) vzpomínal, jak se jako třináctiletý dostal z dětského domova do adoptivní křesťanské rodiny. Zpočátku byl šťastný, dokonce se hned ve 14 letech nechal pokřtít, ale později sešel na špatnou cestu a podlehl drogám. Doba, kdy fetoval, bral drogy a také žil na ulici trvala více jak deset let. Několikrát se i léčil v psychiatrických léčebnách Béřkovice, Bohnice, žil v komunitě s podobně postiženými lidmi. Nyní pracuje jako zdravotní ošetřovatel v Liberci na chirurgii a užívá si „svobodu“. Drogy již dva roky nebere a znovu se vrací k víře.
Příběh, který poté vyprávěla řádová sestra Marie Immaculata, otřásl i těmi nejotrlejšími posluchači. Také ona měla co do činění s drogami, ale také alkoholem a sexuální závislostí. S pitím začala v 11 letech, kdy ji o dva roky starší kamarádi pozvali na víno. Po prvním napití se cítila uvolněná a šťastná a nastartovala tak svoji cestu závislosti. Více >
V kině Alfa bude výjimečný tříhodinový film „Chlapectví“
6. Zář
Filmový klub v Sokolově uvede v pondělí 15.9. od 19 hodin v kině Alfa výjimečný film „Chlapectví“. Příběh o dospívání jednoho obyčejného kluka chtěl režisér Richard Linklater natočit co nejpoctivěji, i proto na něm pracoval dvanáct let. Natáčení začalo v létě 2002, skončilo na podzim 2013. Každý rok, na tři až čtyři natáčecí dny, se sešla tatáž sestava herců a tvůrců, aby natočila další střípek do jedné životní mozaiky. Výsledkem je snímek, který je neobyčejný svou obyčejností a také tím, jak neuvěřitelně pestrou škálu
emocí dokáže ze svých diváků vydolovat. Mason (Ellar Coltrane) je sympatický šestiletý kluk, který po rozvodu rodičů žije se starší sestrou Sam (Lorelei Linklater) a mámou (Patricia Arquette). S tátou (Ethan Hawke) se ale obě děti pravidelně vídají a mají s ním kamarádský vztah. Taková je Masonova výchozí životní situace, z níž se vydává vstříc pubertě, dospívání a dospělosti. Po cestě míjí spousty známých a přátel, prvních a druhých lásek, konfliktů a usmiřování se sestrou a matkou a dalších životních křižovatek, které všichni tak důvěrně známe. Film budí nadšení, ačkoli se v něm nic nestane. Trvá 166 minut a stojí 90 (pro členy klubu 45) korun.
Prosba o odpuštění
29. Srp
Při více jak dvacetileté praxi v duchovenské službě ve věznicích jsem zažil mnoho okamžiků, které se mne dotkly. Mnoho okamžiků, kdy jsem slyšel smutné a otřesné vyprávění odsouzených o jejich dětství, mládí, neurovnaných rodinných poměrech, o jejich výhrách i prohrách a také o důvodech, pro které se dostali až do vězení. Slyšel jsem mnoho výtek na adresu Boha, ale také dost vyznání a pokory před tím samým Bohem, který byl ve vedlejší cele obviňován a zatracován. Slyšel jsem modlitbu člověka odsouzeného na doživotí za pět vražd, který vyznal celý svůj život a odevzdal ho Bohu, modlitbu „heparinového vraha“, který po příchodu z vazby nemohl ani mluvit a byl fyzickou i psychickou troskou, modlitbu mladého člověka, který ve svých čtyřiadvaceti letech zabil svou matku, protože byl závislý na drogách a právě prožíval „absťák“. A právě účast na romské bohoslužbě 16. srpna 2014 v našem sokolovském sboru mě mezi zdi a ostnaté dráty věznice vrátila. Člověk, který toto prostředí také okusil, ví, jak chutná vězeňská strava a jak se spí na vězeňské posteli, na základě společného zamyšlení nad Biblí začal vyznávat svou vinu. Vinu, kterou se dotýkal další osoby, která byla spolu s námi v jednom kruhu. Více >
Sokolovský sbor se představuje…
28. Srp
Vojtěch Pačan a Gabriela Klempárová: Bůh si nás našel
Vojtěch Pačan a Gabriela Klempárová oslaví letos na podzim 40. narozeniny. Gábina je o měsíc starší. Znají se spolu již 22 let. Vojta v roce 1992 nastoupil do práce do firmy v Novém Sedle, kterou vedl Gábin otec František Klempár. Tam se seznámili a brzy začali spolu žít. V roce 1993 se jim narodil první syn Marek. Marek je již dospělý, vyučil se instalatérem a čeká se svojí přítelkyní Hankou první dítě. Stará se i o její dvě starší děti, Janičku a Tomáše Golkovské. V roce 1997 se Vojtovi a Gábině narodila dcera Adriana. Adriana se učí v tříletém učebním oboru kuchař – číšník, od září začíná
studovat poslední rok školy. K dvěma dětem přibyla v roce 2006 dcera Jennifer a v roce 2010 syn Vojtěch. Vojta i Gábina jsou v evidenci úřadu práce a hledají zaměstnání. Vojtův sen je pracovat v církvi jako evangelista mezi Romy. Již nyní tuto práci dělá a velmi ho naplňuje. Všude ho doprovází Gábina, která je mu velkou oporou a pomocí a která výborně vaří, což už poznali i mnozí návštěvníci romských bohoslužeb. Oba dva prožívají ve vzájemném vztahu nejkrásnější období. Do jejich vztahu vstoupil Bůh a všechno je od té chvíle jiné. Více >
Oříšek
5. Srp
Evangelium podle Jana 3,16: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
Bůh dal člověku dar. Přiblížil se k němu tak blízko, jak jen je to možné. Stal se v Kristu jedním z lidí, aby ukázal, jak moc nás má rád, jak moc mu na nás záleží a jaký satan je lhář, když se nám snaží obraz Boha pokřivit, pošpinit. Bůh již nemohl udělat víc. Další tah je již jen na člověku. Bůh splnil, co slíbil, nic nám nedluží.
Kdysi jsem dostala od jednoho svého kamaráda dárek. Tři krásné velké ořechy jako pro Popelku, prý když jsem z těch zaprášených dolů. Ořechy jsem dala do skříně, kde zůstaly dlouho bez povšimnutí. Jednou jsem se rozhodla skříň uklidit a našla jsem v ní dárek od kamaráda, tři oříšky. Už jsem na ně dávno zapomněla. Přemýšlela jsem nyní, zda je mám uložit zpátky, nebo je rozloupnout a sníst. Pak mě napadlo, že s nimi potěším svoji malou neteř Zuzku. Oříšky z pohádky, to se jí bude líbit. A tak jsem je své neteři darovala. Za krátkou chvíli mi volala, celá šťastná a rozzářená mi děkovala za úžasný dárek. Nevěděla jsem, o čem mluví. Opatrně jsem zjišťovala, z čeho má takovou radost. Zuzka oříšky rozloupla a našla v nich poklad – řetízek, náramek a další pěkné šperky. Vůbec jsem netušila, co oříšky skrývají a jakou práci si s dárkem můj kamarád dal. Více >
Vyšla červencová Pěkná vyhlídka
1. Čvc
Nové vydání měsíčníku sboru adventistů v Sokolově „Pěkná vyhlídka“ hovoří s Věrou Grygarovou o jejím životě a setkání s Bohem, informuje o sborové slavnosti křtu čtyř nových následovníků Ježíše Krista v řece Ohři, o výpravě dobročinného sdružení Pohlazení do jižních Čech, představuje šestnáctiletou Laďku Strnadovou, zve na letní akce pro děti, na červencové akce sboru i na zajímavý koncert na hradě Loket.
Cesta tajgou domů
8. Čvn

V roce 2008 jsem s mými sourozenci Járou Novým a Ivankou Látalovou a mými syny Daníkem a Martínkem jeli navštívit kamarádku naší maminky a kluků babičky do Ruska. Dopisují si spolu více jak 50 let, a tak jsme ji chtěli poznat a vidět, jak žije její rodina. Zažili jsme mnoho dobrodružství, párkrát se báli i o život. Na Rudém náměstí jsme veřejně vypískávali uctívače Lenina a jemu podobných, zúčastnili jsme se divokého mejdanu několika opilých Rusů uprostřed hlubokých lesů tajgy, vyzkoušeli jsme podomácku vyrobenou saunu na zahradě jejich chaty, cestovali mnoho hodin transsibiřskou magistrálou atd. atd. Zdraví a šťastní jsme se se vrátili domů a šli jsme se přivítat s rodiči. Maminka zrovna pracovala na poli, všechny nás postupně objala a políbila. Byla jsem udivená, když Járův nejhezčí zážitek z Ruska bylo právě toto přivítání, návrat domů, kde na něj někdo čekal. „Ještě nikdy jsem neprožil, že by se někdo těšil, až se vrátím,“ říkal dojatý Jára, který mi připomněl hlavního hrdinu knihy Alchymista. Ten musel projít tisíce kilometrů proto, aby si uvědomil, co je jeho skutečným pokladem a že leží v místech, kde svoji pouť začal. Doma. (hk)
Sokolovský sbor se představuje…
8. Čvn
Běžec Jára Nový: „S Bohem se nikdy nevzdám“

Zahradník, dělník v továrně, hlídač, truhlář, prodavač, pečovatel, také vášnivý cyklista, maratónský závodník, sběratel modelů aut, cestovatel a adventista, to je Jára Nový z Kynšperku nad Ohří. Jako jediný ze tří sourozenců vyrůstal z neobjasněných důvodů mimo svou rodinu v dětském domově v Plesné. Vystřídal několik zaměstnání, než zjistil, že je nejvíce prospěšný starým a potřebným lidem, o které už třináctým rokem pečuje. Nyní pracuje v domově pro seniory AMICA v Chebu. Zároveň si přivydělává již deset let jako zahradník u soukromého podnikatele. Má za sebou 17 maratónů, jeho nejlepší maratónský čas je 3:02 hodin.
Představujeme Andreu Klempárovou…
1. Čvn
Bývalý sokolovský kazatel Luboš Čapek a člen sboru adventistů v Sokolově Petr Procházka mohou za to, že se Andree Klempárové ze Sokolova změnil život. Jednou šla vyprovodit svoji malou neteř Marušku do sboru adventistů na Kraslické 14 a před sborem stáli Luboš a Petr, kteří pozvali Andreu na bohoslužbu. Andrea pozvání přijala a ještě týž den se nechala zapsat do zdejšího skautského křesťanského klubu Pathfinder společně se svojí další neteří Sárou. Brzy se také zapojila do zpívání pod vedením sborové učitelky zpěvu Hedy Bauerové. „Ve sboru mě moc baví zpěv. Vždycky se těším na zpívání,“ říká teď už téměř devatenáctiletá Andrea, která by se ráda v letošním roce nechala pokřtít a stala se členkou církve. „Přála bych si mít křest společně s mojí kamarádkou Laďkou. Držely bychom se spolu za ruce a nechaly se ponořit do vody kazatelem Bohoušem Zámečníkem,“ svěřila se. Více >

Nové komentáře