Příběhy

Kazatelé se mění, vedoucí sboru Alena Nováková zůstává

Rodina Novákova

Letos v lednu uplynulo dvacet let od chvíle, kdy současná vedoucí sokolovského sboru adventistů a vývojová inženýrka chemické firmy JSP International Cheb Alena Nováková učinila společně se svým manželem Jiřím smlouvu s Pánem Bohem veřejným křtem. Zatímco kazatelů se ve sboru od chvíle jejího zvolení do služebnosti vedoucí vystřídalo několik, Alenka zůstává. Jako prorok Daniel, který zůstával, když králové babylonští přicházeli a odcházeli. Alenka pochází z nevěřící rodiny a její cesta k Bohu tak nebyla úplně jednoduchá. Snad proto si pamatuje přesně den, kdy v Pána Boha uvěřila. Bylo to 21.1.1991. Alenka bydlí v rodinném domě v Těšovicích, ve kterém prožila i své dětství. S manželem mají tři děti, dcery Hanu a Miroslavu a syna Ondřeje. Mirka se loni vdala a odstěhovala se svým manželem Petrem Schovánkem do Prahy, kde letos zakončuje bakalářské studium českého jazyka v komunikaci s neslyšícími. I Hanku letos čekají bakalářské zkoušky. Končí studia na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a dál chce pokračovat na České zemědělské univerzitě rovněž v Praze. Ondřej se učí ve druhém ročníku na Střední průmyslové škole v Ostrově nad Ohří obor Elektrotechnika. Alenka je kromě vedoucí sboru také členkou výboru Českého sdružení církve adventistů. Více >

S Ivanem Kudrfalcem se známe od dětství, přestože jsme nebyli přímo kamarádi. Bydleli jsme nedaleko od sebe a věděli jsme o sobě. Ivan vyrůstal se svými sourozenci a celá jejich velká rodina byla v okolí známá jako lidé, kteří milují přírodu. Všichni bratři byli trempové a známí vodáci. Celé léto trávili v přírodě a u vody.  K našemu zásadnímu setkání došlo kolem roku 1973 nebo 1974, kdy jsme se setkali na švagrově svatbě. Bratr mé manželky patřil mezi kamarády Ivana. Ivan si přisedl k mému stolu a začal mi vyprávět o tom, že ví o mé víře, o tom, že naše rodina je pobožná a že i on má své zkušenosti s vírou, protože čte Bibli. Vyprávěl mi, jak je při četbě Bible obviňován a jak se cítí bídně. Říkal, že Bibli vždycky schová a snaží se na ni zapomenout, ale znovu a znovu se k ní vrací. Když byl ve společnosti kamarádů a měli něco upito, Ivan začal kázat. Také na této svatbě mi kázal. Předestřel mi historii Starého zákona, připomněl hlavní postavy, Abrahama, Jákoba, Davida atd. Přidal něco svých úvah a v době, kdy se ostatní bavili, měli jsme náboženskou diskuzi. Více >

Ivan Kudrfalec: Bůh dává vše v hojnosti

Svobodný, ničím nespoutaný, divoký, živelný, veselý a nepřehlédnutelný muž s modrýma očima, který upoutává desítky let posluchače ve svém okolí svými nevšedními příhodami ze života, je dlouholetý člen církve adventistů a milovník přírody, osmašedesátiletý Ivan Kudrfalec. Jeho strhující příběh o Božím dotyku uzdravení ze závislosti na alkoholu je na veřejnosti známý. Přesto málokdo ví, že doba, kdy Ivan pil, trvala jen necelou čtvrtinu jeho života, pouhých 15 let. Za čtyři roky oslaví s manželkou Janou zlatou svatbu. Spolu mají tři dcery, Janu, Hanu a Ivanu, deset vnoučat a již také jedno pravnouče. Ivan je zemědělec. Bydlí v Šabině, kde chová stádo ovcí a koz, mnoho drůbeže, pěstuje brambory, zeleninu. Společně s manželkou vytváří klidnou oázu pro každého, kdo si chce odpočinout, popovídat. Jeho radost ze života je nakažlivá. Nemá rád konflikty a domov a jeho rodina je mu nade všechno.

Ivane, kde se v tobě vzala taková láska k domovu?

Když jsem byl malý kluk, tak jsme se pořád stěhovali a já si moc přál mít pevný domov, kam se můžu vracet a kam se jednou budou vracet moje děti. Tento sen jsem si vyplnil a jsem za to moc vděčný. Více >

Básník Jindra Svatoš:

Obracím se ke Zdroji

Čtyřicátník Jindra Svatoš je povoláním elektrikář. Miluje přírodu, do níž se vydává na toulky s fotoaparátem. S přítelkyní Petrou Cimbalovou taky rádi vaří a vymýšlejí recepty. Z prvního manželství má dvě dcery Soňu a Adélku. A píše básně.

Kde se v tobě vzala touha vyjadřovat se básněmi? 

Básně skládám od období, kdy jsem procházel rozvodem se svou ženou, posléze se to přeměnilo i na tak zvané pojednání. První básně vznikly kolem roku 2000. Byly plné hledání a otazníků, pojednání byla taková psychoanalýza a retrospektiva. Některá mě vedla k pozitivním zítřkům, kdy budu naslouchat své duši a nechám se jí vést k vnímavosti. Jedno takové pojednání se jmenuje Křišťálová studánka. Teprve v minulém roce se mé básně přeměnily na konkrétní vazbu k něčemu či někomu – ke Zdroji. Více >

Společnou písní „Rok starý mizí v dáli“ zahájil sbor v Sokolově slavnostní novoroční bohoslužbu v sobotu 11.1. Dřív, než se kazatel Martin Lindtner zamýšlel nad textem z Bible z 1. knihy Samuelovy 7,12: „Až k tomuto místu nám Hospodin pomáhal“ a zahrály děti a mladí lidé ze sboru svá divadelní představení, popřál sokolovský sbor člence sboru Jitce Hološové k jubilejním narozeninám a poděkoval Bohuslavu Zámečníkovi za vybudování nové místnosti ve druhém patře modlitebny. „Kdybychom věřili evoluční teorii o tom, že vše vzniklo samo, mohli bychom i myslet, že se i tato nová místnost udělala sama. My ale víme, že to tak nefunguje a že toto užitečné dílo tu máme díky někomu, kdo nás má rád,“ žertoval Martin Lindtner, když jménem sboru děkoval a předal dárek bratru Zámečníkovi. Místnost bude sloužit celému sboru a je zde možnost také přespat. Kontaktním člověkem pro případ přespání bude Michaela Bauerová, která v domě bydlí. Více >