Příběhy

Zemřela naše milá a starostlivá Jitka Hološová

V úterý 16. února zemřela po krátké těžké nemoci Jitka Hološová z Březové u Sokolova, členka sokolovského sboru církve adventistů. Bylo jí 77 let. V sobotu se uskuteční online bohoslužba, na které bude od 10 a od 14 hodin kázat Pavel Šimek. „Kázání věnuji tématu spojeným s odchodem milé Jitušky. Moc Vás všechny zvu a prosím Boha, aby byl Vašim Utěšitelem. Myslím na vás ve svých modlitbách,“ napsal kazatel členům a přátelům sboru.

Manželé Pavel a Jitka Hološovi oslavili v roce 2012 zlatou svatbu. O jejich manželství je zde: Po třech letech známosti si dali první pusu, Až potud nám pomáhal Hospodin

Zemřela naše Olinka Horvátová

V noci z pondělí 25. na úterý 26. ledna 2021 zemřela po krátké nemoci 62letá Olga Horvátová, která pravidelně navštěvovala se svým devítiletým vnukem Pepou sobotní bohoslužby u adventistů na Šenvertu v Sokolově. V říjnu 2019 vyšel ve sborovém časopise malý rozhovor, kde Olinka vypráví o svém životě. K přečtení je zde: ZASE JSEM S BOHEM

Její přání podívat se k moři, které v rozhovoru uvádí, se už nestačilo vyplnit, ale její návrat k Bohu před pár lety pro ni znamená mnohem víc. Její odchod je tak jenom dočasný, nyní čeká na vzkříšení Ježíšem Kristem, který smrt porazil na kříži. Těšíme se, až nás Olinka v Božím království přivítá zvučným hlasem, který jí mnoho let kvůli nemoci chyběl. I nám tady bude moc chybět!

Pohřeb se koná ve středu 3. února ve 12 hodin na sokolovském hřbitově.

Zemřela naše Marienka Blaščáková

S Věrou Gáborovou v roce 2018 při setkání na romské bohoslužbě v Horním Slavkově
S Alenou Novákovou v roce 2013 při opětovném vstupu do církve adventistů

Po dlouhé nemoci zemřela v léčebně ve čtvrtek 29.října 2020 ráno dlouholetá členka sokolovského i karlovarského sboru Mária Blaščáková, která letos v lednu oslavila 87. narozeniny. Po Marience zůstala dcera Jana se dvěma dětmi (na fotkách úplně dole v roce 2013).

Fotka z července 2020

Marienka poprvé do církve vstoupila, když jí bylo 24 let. „Na šachtě jsem prochladla, když jsem dělala strážnou v dřevěných boudách, kde foukalo. Padala jsem na nohy, a tak mi doktor předepsal lázně. V Teplicích, kde jsem se zotavovala v perličkových koupelích, jsem se seznámila se sestrami Harnatkovou z Bratislavy a Jurkovou z Moravy. Vyprávěli mi o Bohu a vzali mě i v sobotu do teplického sboru. Moc se mi bohoslužba líbila, ale nevěděla jsem, jestli je tato víra ta pravá. Byla jsem řecká katolička a také ke mně chodili svědkové Jehovovi. Sestry mi poradily, abych se modlila, že mi Bůh odpoví. Po návratu domů mě navštívil karlovarský duchovní adventistů bratr Kořenský. Napsal mu o mně ten teplický kazatel. A já se pořád modlila, abych poznala, jestli je adventistická víra pravá. V noci se mi pak zdál sen. Na stupínku zpívali lidé, které jsem neznala, jen jsem mezi nimi poznala bratra Kořenského. Když jsem pak přišla do sboru, tak v něm byli i ti ostatní, například bratr Poduška, bratr Zezulka a další. Já už je znala z toho snu. Dodnes si myslím, že toto byla Boží odpověď. Nechala jsem se ve Varech v Ohři bratrem Kořenským pokřtít, společně s bratry Jaworkem a Lippertem a stala se členkou církve adventistů,“ vzpomíná Marienka ve velice smutném a dojemném rozhovoru, který vznikl před sedmi lety. Odkaz na něj ze zde: MARIENKA. Z církve načas odešla, ale v roce 2013 se do ní vrátila. NÁVRAT.

Marienka se před dvěma lety zúčastnila bohoslužby v Horním Slavkově, kde řadu let bydlela. BOHOSLUŽBA Letos v červenci ji naposledy navštívili Bohuslav Zámečník a Hana Kábrtová v léčebně (na fotce nahoře uprostřed). POZDRAV SBORU

Zubní klinika v Litoměřicích byla slavnostně otevřena

V neděli 27. září byla slavnostně otevřena zubní klinika Daniela Kábrta v Litoměřicích. Daniel Kábrt je členem sokolovského sboru adventistů, otevření se proto zúčastnili také Sokolovští. Kazatel Pavel Šimek, který od srpna působí v Karlovarském kraji, vystoupil před veřejnost s modlitbou, ve které poděkoval Pánu Bohu za uskutečnění splněného snu mladých lékařů a prosil o Boží požehnání v jejich službě lidem. Díky všem, kteří se slavnosti zúčastnili.

Zde je řeč vedoucího lékaře nové Zubní kliniky Litoměřice, doktora Daniela Kábrta, přednesená k jejímu slavnostnímu otevření veřejnosti:

Více >

Daniel Kábrt otevře s Boží pomocí zubní kliniku

Čerstvě devětadvacetiletý zubní lékař Daniel Kábrt, člen sokolovského sboru adventistů, chystá v bývalé lékárně na Mírovém náměstí v Litoměřicích s dalšími mladými kolegy novou zubní kliniku se čtyřmi ordinacemi a stomatologickou laboratoří. Pochází z vesničky Libavské Údolí na Sokolovsku, úspěšně absolvoval 1. lékařskou fakultu UK v Praze, Teologickou vysokou školu v německém Friedensau, zkoušky Bavorské stomatologické komory v Mnichově a odborné pracovní praxe na zubních klinikách v Lounech, Ústí nad Labem a Teplicích. Specializuje se na mikroskopickou endodoncii a dentální implantologii. Povídali jsme si o jeho plánech v Litoměřicích (na fotce se svým týmem).

Proč Litoměřice?

Hledali jsme s kolegy po Čechách vhodné místo pro založení vlastní kliniky a při tom jsem se přijel podívat i na nabízené nové soukromé prostory pro zubní ordinace v Litoměřicích. Město mne nadchlo, líbí se i kolegům a ukázalo se, že je zde také velký nedostatek a vysoký průměrný věk zubařů. I když jsme se na původně nabízených soukromých prostorech pro kliniku nakonec s majitelkou nedohodli, setkali jsme se s velmi vstřícným jednáním na místní radnici na odboru pro správu majetku města a u pana starosty. Když pak loni na podzim rada města plně  podpořila náš návrh na zřízení nové zubní kliniky v bývalé lékárně na krásném historickém náměstí, bylo rozhodnuto. Jsme za toto  přijetí Litoměřickým vděční a vážíme si jej.

Více >

Sokolovský sbor se představuje…

Anna Rakášová: Miluji svoje děti a modlím se, aby šly dobrou cestou s Pánem Bohem

Nikola s dcerou Vivien

V Česku se říká, že budoucnost je před námi a minulost za námi, ale opak je pravdou. Před námi, před našima očima, je minulost, kterou známe, o které můžeme vyprávět, a za námi, kam nevidíme, je budoucnost, která je pro nás neznámá, nejistá. V červnu uplynul rok od křtu Anny Rakášové ze Sokolova, která v tomto měsíci slaví významné životní jubileum. Je to chvíle, kdy se Haňa, jak ji všichni říkají, ohlíží za svou minulostí, kterou dobře zná, a zároveň vyjadřuje přání, jak co nejlépe prožít roky, které ji ještě čekají. Anna Rakášová je matkou dospělé dcery Nikoly, pěstounkou dospívajících sourozenců Lukáše, Vládi a Moniky, babičkou pěti vnoučat Mathiase, Adriany, Justina, Vivien a nejmladší Viktorie. Dcera Nikola žije s dětmi Vivien a Adrianou v bytě nedaleko Hani, vnučka Viktorie šla do adoptivní rodiny, Lukáš již bydlí se svojí přítelkyní Jitkou, Vláďa je ve vězení v Ostrově nad Ohří a Hani domácnost tak nyní tvoří pouze dcera z pěstounské péče Monika a synové Nikoly, Hani vnuci Mathias a Justin. 

Hani, jaké to je starat se pořád o tolik dětí?

Více >

Pavel Šimek: Chci být užitečný

Pavel Šimek je muž, který je jak díky své profesi faráře, tak i horníka zvyklý nahlížet na dění hluboko uvnitř. Od 1. srpna 2020 bude kazatelem v Karlovarském kraji včetně našeho sboru v Sokolově.  Vystřídá po sedmi letech Martina Lindtnera. Pavlovi je 66 let, s manželkou Evou vychovali tři dnes již dospělé děti – Evu, Pavla a Nicolu. Radují se z rodin svých dětí, mají již pět vnoučat – Sáru, Haničku, Katie, Jamieho a Filípka. Kazatelem je od roku 1986, vystudoval teologický seminář a dva a půl roku pobýval s rodinou v Anglii, kde studoval na Newbold College magisterský obor Pastorační teologie. Služba duchovního na Sokolovsku a Karlovarsku je zřejmě Pavlovou poslední oblastí, kde bude aktivně pracovat před odchodem do důchodu. Pavel přichází do Karlovarského kraje z Prahy, kde se věnuje již 11 let lidem v adventistickém sboru Bethany v Michli, který založil, a jeho okolí.

Více >

Kluk s dobrým srdcem, kterému Bůh změnil těžký osud

Letos osmnáctiletý Michal Tůma navštěvuje řadu let sokolovský sbor. Nejdříve chodil na bohoslužby se svojí maminkou Julií, později se svojí pěstounkou Věrkou, která o jejich seznámení níže napsala, a nyní jako již veliký jezdí i sám. Je odmalička také členem spolku Pohlazení a pečuje o něj také spolek Tabita při sokolovském sboru církve adventistů v Sokolově.

….S Míšou jsem se seznámila ve spolku Pohlazení, kdy s námi i s mamkou jezdili na víkendovky. V této době byl Míša ještě v dětském domově v Horním Slavkově a v Ostrově nad Ohří, kde prožil osm let života. Když bylo Míšovi 12 let, rozhodla se jeho mamka Julie, že si ho vezme z dětského domova domů. Aby péči o něj měla snazší, navštěvovala jsem Míšu každý týden doma a trávila s ním pár hodin podle jeho potřeby. Tehdy vznikl projekt Tabita, ve kterém jsem začala pracovat právě s Míšou. Společně jsme chodili do knihovny, na procházky a někdy si jen tak povídali. Také jsem s ním jezdila na letní tábory či jiné dětské akce jako asistentka. Přes veškerou snahu všech možných organizací, ale i sboru či Míšovy rodiny skončil Míša na více jak rok v nemocnici v Dobřanech. I tam jsem za ním díky finanční podpoře Tabity jezdila na návštěvy a čas od času si ho vzala na víkend domů. Více >

Hřib od Pána Boha

Vždycky jsem býval vášnivým houbařem. Jako mladý jsem houby rád hledal a sbíral, ale nejedl jsem je. Postupem času jsem si zvykal na sušené houby v bramboračce od mé babičky, a když jsem se oženil, situace se celkově změnila. Moje žena Alena má houby ráda v jakékoli podobě, úpravě a množství. A tak jsem se je také naučil jíst. Mými oblíbenými jídly se stala bramboračka, kulajda, smaženice, houbové řízky, houbové ragú, dršťková polévka z hlívy a masáků, ovar z nohy kozáka a křemenáče, nakládané houby na kyselo, karbanátky a hubník, prejt a paštika a ještě spousta dalších specialit. Propadl jsem houbám.  Kdykoliv jsem  jel autem okolo lesa, lákalo mě alespoň na chvilku zastavit.

V současné době se mi kvůli mému zdravotnímu stavu špatně chodí a do lesa už jen tak po pěšince, ale tam většinou houby nerostou. Před loňskou houbařskou sezónou jsem jel z Horního Slavkova přes Krásno do Sokolova. Projížděl jsem lesem a nedalo mi to. Zastavil jsem, s pomocí trekových holí jsem přešel silnici a vstoupil pro mě do nebezpečné zóny. V trávě plno skrytých větví, pařezů, bál jsem se, abych neupadl. Po chvíli jsem viděl, že jsem udělal chybu. Ale jak jsem tam stál v té trávě, vyslal jsem prosbu k nebi. „Pane Bože, aspoň jednoho hříbečka.“ Rozhlížel jsem se okolo sebe a rozhodl se vrátit. Protože jsem neměl brýle, ani jsem pořádně neviděl. Když z lesa už odcházím, zahlédl jsem něco hnědého. Říkal jsem si, že to bude asi list. Přiblížil jsem se a našel ho. Byl to kapitální hřib! Bez 32 gramů celý kilogram. Poděkoval jsem a řekl: „Pane, Ty víš, že nemohu chodit, tak jsi mi dal v tom jednom hřibu deset menších, díky.“ Hřib byl úplně zdravý a zaplnil nakrájený celou sušičku. Díky! Bohuslav Zámečník

Selfíčko pro sokolovskou straku

Před nedávnem jsem parkoval uprostřed sídliště a na zrcátku mého auta se usadila straka. Natřásala se, otáčela se, dívala se na mne. A protože tam vydržela více než tři minuty, mohl jsem si zblízka prohlédnout toho krásného ptáka, záškodníka, před kterým musím každý rok bránit úrodu hroznového vína na naší malé zahrádce u domu. Udělal jsem jí selfíčko, ať má holka radost :-).

Bohuslav Zámečník

A když dneska napadl konečně i sníh, vzpomněl jsem si na Počítadlo od Josefa Kožíška:

Povídala straka vráně,
že má doma zlaté saně,
že ji sveze za drobeček
z doliny až na kopeček.

A ty, brachu, nebuď líný,
vyjdi z kola do doliny,
strace chleba drob
a na saně hop!