Odpolední bohoslužby

Kázání Pavla Šimka v sobotu 26. září na odpolední bohoslužbě při Večeři Páně

1. Korintským 6, 9-11: Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.  A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.

Neexistuje tak malý hřích, který člověka neposílá do pekelného ohně.

Křesťané si rozdělili hříchy na lehké a těžké. Když jsem se díval do slovníku, pak lehký hřích je definován jako snadno omluvitelný a odpustitelný. Všichni se jej dopouští. Nemůžeme se jej uchránit ani zabránit. Ve skutečnosti člověka zas tolik neničí. Zajímavá definice.

Bible takovéto stanovisko odmítá. Neexistuje žádný mini hřích, hříšek, lehký hřích, který je lehce a snadno odpustitelný. Možná jsou hříchy s menšími a horšími důsledky na této zemi, ale hřích je hřích a odplata za hřích je smrt. Není žádný omluvitelný hřích, který není ani třeba odpouštět. Není žádný malý hřích, který by měl na nás jen malý účinek. Neexistuje tak lehký hřích, který nemá sílu nás zničit. Neexistuje tak malý hřích, který člověka neposílá do pekelného ohně.

Kázání Hany Kábrtové v sobotu 3. října 2020 na odpolední bohoslužbě v Sokolově

Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé,

            nejen v době „korony“ jsme konfrontováni se smrtí. Lidé vždycky umírali, i dnes umírají a nejspíš i my a další po nás tady na té zemi jednou zemřeme. Dokud nepřijde Ježíš, budeme bez výjimky umírat. Smrti se neumíme bránit, přichází ke každému – chudému, bohatému, vzdělanému, nevzdělanému… Přichází nezvaně a nečekaně, ať jsme mladí, nebo staří. Vždycky neradi opouštíme tento svět. Ježíš nás ale učí, že smrti se nemusíme bát, protože On ji dávno porazil. To, čeho se bát skutečně máme, nastává tehdy, když se jeden o druhého nezajímáme. Tím ohrožujeme nejen kvalitu našeho dočasného života, ale především náš život věčný. A to je skutečný průšvih. Pojďme si jedno Ježíšovo podobenství o opravdu důležitých a k věčnému životu vedoucích věcech přečíst:

Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘ Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘ Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘ On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“ Lukáš 16,19 – 31