Příběhy

Bohuslav Zámečník napsal:

S Ludvíkem jsem se seznámil v roce 2004 ve věznici ve Valdicích. Dojížděl jsem tam pravidelně každý týden a vykonával službu vězeňského kaplana. Jednoho dne jsem dostal zprávu od mého kolegy z Mírova, že byl do Valdic přeřazen tzv. „orlický vrah“. Při nejbližší příležitosti jsem požádal o jeho předvedení, protože jsem mému kolegovi slíbil, že ho navštívím.  Viděli jsme se poprvé a vůbec mi nepřipadal jako nějaké monstrum, o kterém se psalo. Přivedli ho v poutech a zavřeli do pastorační místnosti. To byla jen čistě vymalovaná a prázdná cela v suterénu budovy, kde byli umístěni odsouzení na dlouhodobé nebo doživotní tresty.

Po vzájemném pozdravení jsem podával ruku člověku, který svého času spolu se svými kumpány plnili stránky novin, časopisů, televizních stanic a radiostanic všeho druhu. Stál pro ti mě muž střední postavy, udržovaného zevnějšku a řekl bych, normálního stisku ruky. Mezi námi byla mříž. Posadili jsme se a první věta, kterou vyslovil, byla asi v tomto znění: „Víte, já věřící nejsem a asi nikdy nebudu, ale nevadilo by vám, kdybyste občas přišel si popovídat, on ten čas potom rychleji utíká.“ Více >

Ludvík Zámečník: Bůh osvobodil mou duši

Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Lukáš 23, 39-45

             Rádi a často si na bohoslužbách připomínáme z Ježíšova života jeho kladný a laskavý vztah k bezdomovcům, vězněným, prostitutkám, cizincům a dalším chudákům, kteří zcela změní svůj život při setkání s Ježíšem. Když Ježíš navštívil zloděje Zachea v jeho domě, Zacheus slibuje polovinu svého majetku rozdat chudým a vrátit čtyřnásobek peněz těm, které ošidil. Takhle mocně dokáže Ježíš změnit lidské srdce. Zločinec na kříži, který jistě není odsouzen k trestu smrti bezdůvodně, se k Ježíši obrací ve chvíli popravy a Ježíš mu i v takovou chvíli dává ujištění o své lásce a naději. Dobře se nám poslouchá o Boží spravedlnosti, která je tak jiná než ta naše lidská, dokud se nás tyto příběhy nijak nedotýkají.

Jak se žije Ludvíku Zámečníkovi s nejspíš doživotním přízviskem „orlický vrah“ poté, co se před pěti lety setkal s Pánem Bohem? Členské shromáždění sokolovského sboru rozhodne v nejbližších dnech o jeho přijetí do svých řad. Ludvík Zámečník byl v roce 1997 odsouzen k doživotí. Prošel nejpřísnějšími věznicemi na Mírově a ve Valdicích a nyní „sedí“ v hornoslavkovském vězení s mírnějším režimem. Více >

Kdo je Pepa Stehlík, který bude v pátek 4.12. v sokolovském sboru pokřtěný?

Miluška Malíková ze sboru v Sokolově si chodila asi před dvaceti lety přivydělávat jako servírka do restaurace v Hlavně. Všimla si tam vysokého mentálně postiženého muže, který do zařízení občas přicházel se starším manželským párem. Měl přezdívku Čáp. Po nějakém čase si o něm vyprávěla pochybná partička, která si přijela k Milušce a jejímu tehdejšímu manželovi nakoupit náhradní díly na auta. Vyprávěli, jak na jeho občanský průkaz kradou a jak jsou rádi, že mají na ubytovně na Tisové nějakého naivku, díky němuž si přijdou na dobré peníze. Došlo jí, že je zřejmě řeč o „Čápovi“. Přišlo jí ho líto a bála se o něj, protože jí bylo jasné, že se neumí bránit. Asi po 14 dnech od tohoto rozhovoru jela autem a po silnici šel Pepa. Vzali ho i s manželem do auta a odvezli k sobě domů. Bydlel u Milušky asi rok a ta ho bránila i ve chvíli, když si pro něj lidé „pochybného“ charakteru přišli. Jenže pak přišly Milušky osobní problémy, rozvedla se a odstěhovala se ze svého domu na čas pryč. Pepa zůstal s Miluščiným bývalým manželem a s ním také po čase odešel na Šenvert, kde dělal Pepa na vrakovišti aut hlídače a stal se bezdomovcem. Mnoho let o něm Miluška již neslyšela, až jednou. Bylo to kolem Vánoc a Miluška kouká z okna svého domu a vidí u něj postávat Pepu. Více >

Eva Olahová: Nechávám vše na Bohu

Pravidelná návštěvnice romských bohoslužeb v sokolovském sboru adventistů Eva Olahová žije se svou rodinou – partnerem Dušanem, dcerou Klárou a vnučkou Štefanií v Novém Sedle. Jako novorozeně ji rodiče nechali pokřtít v katolické církvi a k víře v Pána Boha byla pak vychovávána především maminkou, která se každý den modlila. Má sedm sourozenců, čtyři starší a tři mladší. Kromě dcery, 23-leté Kláry, má ještě syna Radka, kterému je 29 let. Na bohoslužby chodí moc ráda. Poslední dobou začíná více Pánu Bohu rozumět a přemýšlí o novém křtu v dospělosti, už ne z vůle rodičů, ale z vlastního rozhodnutí.

Evičko, změnil se v poslední době tvůj vztah k Bohu?

Ano, velmi. V Pána Boha jsem věřila vždycky, ale teď je to jiné. Dříve mi stačilo, že v něj věřím, že je, teď s ním žiju ve vztahu. Je to krásné. Několikrát denně se modlím. Hned ráno, jak otevřu oči, už na něj myslím. Uvědomuji si, že Pán Bůh dělá můj život klidnější. Jsem taková citlivá osoba a vždycky jsem si dělala hodně starosti, to se opravdu změnilo. Nechávám vše na Bohu a je úplně úžasné, jaké zázraky prožíváme. Také jsem se hodně dívala po druhých, co mají, jak jednají, i toho mě Pán Bůh zbavil. Mám v podstatě všechno, co potřebuju ke skromnému, ale Bohem naplněnému životu. S vnučkou se spolu modlíme tak, že se chytneme za ruce. Více >