Příběhy

Hanka Poláková: Ze tmy na mě zazářilo světlo

Novou tváří sokolovského sboru církve adventistů je od loňského prosince mladá slečna Hanka Poláková z Kynšperka nad Ohří. Společenství adventistů navštívila poprvé 1. října v Chebu. O Bohu začala více přemýšlet poté, co si v knihovně půjčila Nový zákon. Četla si evangelia a pouštěla si filmy o lidech Bible – Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, Mojžíšovi a dalších. Stále větší touha poznávat Pána Boha ji přivedla k internetu, kde začala hledat společenství věřících lidí, kde by se mohla o Něm dozvědět ještě víc. V Bibli se mimo jiné také dočetla, že Boží lid se schází v sobotu, že i Ježíš navštěvoval bohoslužby v sobotu, a tak hledala církev, kde se lidé k bohoslužbě setkávají v sobotu. Narazila na adventisty a zavolala na nějaké telefonní číslo. Člověk na druhé straně jí předal kontakt na kazatele Martina Lindtnera, který jí nabídl společné čtení Bible. Začali se spolu scházet ve všedních dnech po práci na tzv. biblických hodinách v sokolovském sboru. Studuje také na pátečních biblických hodinách v sokolovském sboru. S jeho členy se poprvé Hanka setkala na modlitebních setkáních, sobotní bohoslužby navštěvovala nejdříve ve sboru v Chebu.

Haničko, jak ses setkala s Pánem Bohem? Více >

Studenti Gymnázia Sokolov sepsali a natočili v rámci vzdělávacího projektu neziskové organizace Post Bellum Příběhy našich sousedů v doprovodu svých učitelů vzpomínky dvou členů sokolovského sboru adventistů – Bohuslava Zámečníka a Tomáše Kábrta. Studenti měli za úkol vyzpovídat pamětníka, natočit vzpomínky, digitalizovat fotografie, prozkoumat archivy a nakonec vytvořit reportáž či dokument. Výsledky jejich práce si můžete prohlédnout zde: Bohuslav Zámečník (Marie Rozmušová, Markéta Šteklová, Veronika Pavelková a Jiří Pokorný) a Tomáš Kábrt (Anežka Boroličová, Jana Burianová, Nikol Dvořáková, Ann Kašáková) Více >

Ukázka z připravované knihy Hany Kábrtové, která bude obsahovat povídky a postřehy z jejího pestrého života. Podněty do knihy sbírá a píše již několik let.

Jako malá jsem chodila do mateřské školky a pozorovala, jak odtamtud děti postupně odcházejí do školy. Čekala jsem na svoji příležitost jako na smilování. Já se tak těšila! Byla jsem touhou po škole přímo posedlá. Často jsem chodila kolem domu s míčem a snila, jaké to bude, až přijde řada na mě. Mám o rok starší sestru, Janu, a ta tedy šla do školy o jeden rok dřív. Mlsně a závistivě jsem si po večerech prohlížela její učebnice, sešity a podobné vlastní si zakládala. Co mě ale nejvíc uchvátilo, byla možnost stravování v jídelně za pouhý kus papírku, kterému se říkalo stravenka. Na každý den jedna stravenka a za ni oběd. Jídlo za kousek lístku, neuvěřitelné! Více >

Hana Kábrtová: Raduji se z Boha

Učitelka a sociální aktivistka Hana Kábrtová z Libavského Údolí (na fotce s rodinou) zakládá v těchto dnech v Sokolově, při místním sboru církve adventistů,  regionální pobočku nové republikové Pečovatelské služby Petrklíč. Posláním této organizace je pomáhat terénním způsobem potřebným seniorům v jejich domácnostech a rodinách efektivnějším, ekonomicky dostupnějším a dlouhodobě udržitelným způsobem v co nejvyšší kvalitě. Projekt založený ředitelem Domova důchodců v Ústí nad Orlicí Janem Vojvodíkem podporuje jako celostátní projekt Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

Jaký je tvůj vztah k tomuto regionu?

V Sokolově jsem se předposlední den v roce 1969 narodila a celý život na Sokolovsku žiji. Nyní učím na Integrované střední škole technické a ekonomické v Sokolově český jazyk, literaturu a občanskou nauku. Bydleli jsme původně s rodiči Janou a Ivanem a mými dvěma sestrami – starší Janou a mladší Ivankou na Březové, tam jsme také všechny tři chodily na základní školu. Více >

Od azurového pobřeží ke křestní lázni v doživotním vězení aneb cesta za vyššími životními hodnotami…

Kdyby vám někdo řekl, že nejkrásněji vám jednou bude až v docela obyčejném skládacím bazénku za zdmi ponuré vězeňské koupelny – a nacházeli jste se přitom na jedné z nejúžasnějších pláží Evropy, nejspíš byste jej považovali za blázna! Alespoň z pohledu člověka, jímž jsem býval. Příběh, o který bych se s vámi rád podělil, je však s tímto přímo spjatý a potvrzuje, jak nás Bůh bez rozdílu miluje! Dveře otevírá všem – bez rozdílu… Začátek mého příběhu se odvíjel již někdy po sametové revoluci, kdy se nám pozvolna otevíral svět za železnou oponou a člověk úplně toužil vrhnout se do něj s roztaženými křídly, aby vše dohonil. V té době jsem měl také to štěstí poznat ženu svého života a o to víc jsem byl motivován jít za svým snem. Přicházely první lákavé nabídky k podnikání a já byl doslova zaslepen možnostmi snadných zisků, jež mne tak rychle stavěly na vlastní nohy. Ani jsem si neuvědomil, na jak tenkém ledě balancuji. Auta a věci, o nichž bych si dříve mohl nechat opravdu jen zdát, cesty do míst tak krásných, že byste se v nich mnohdy s chutí až zapomněli, vytoužené bydlení… Co víc si v tu chvíli přát, než život, který byl dřív běžný jen za západní hranicí? Takové byly mé priority! Užívat si všeho naplno, pokud to jde! Více >