Příběhy

Nezdolná Mária Blaščáková:

Bůh je silnější

V malé vesnici Lukov v okrese Bardejov na Slovensku se před osmdesáti lety narodila Marienka. Kromě maminky Marie a tatínka Petra měla ještě tři starší bratry – Jurka, Štefana a Janka. Marienka nebyla nejmladší, po ní ještě do rodiny přibyla sestra Anna. Celý život si v sobě nese těžkou ránu, smrt její maminky. Ani po tolika letech nepřestává plakat, když si na ni vzpomene. Zemřela na rakovinu, když bylo Marience šest let. Život se celé rodině rázem změnil k nepoznání a nad strastiplnými životními cestami malé holčičky nezůstane žádné oko suché. Prošla si skutečným „peklem“ v podobě odstrkování, surového bití a ponižování ze strany všech jejích chlebodárců. Hledat Pána Boha v jejím příběhu nebylo vůbec snadné, přesto mu je Marienka vděčná, že se jí sám dal poznat a že byl jejím přítelem i v dobách velmi zlých. Tak velká její důvěra v Boží dobrotu a lásku se nevidí u lidí žijících spokojeným životem. Nikdy neztratila svoji hrdost a vnitřní svobodu. Marienka je velká znalkyně Bible, kterou každý den studuje. Má bystrou a vnímavou mysl, výbornou paměť. Bydlí už čtyři roky v Kynšperku nad Ohří v domě s pečovatelskou službou. Tu ale nevyužívá, je naprosto samostatná a soběstačná. Má dceru Janu a dvě vnoučata, 14-letou Janičku a 4-letého Románka.

Marienko, co se dělo ve vaší rodině po smrti tvé maminky?

My jsme bydleli v Lukově v pronajatém domě u sedláka Tulenka. Měl 20 krav. Po smrti maminky se nás chtěl zbavit, a tak nám otrávil jedinou kozu, kterou jsme měli. Odstěhovali jsme se do baráku po Židech, říkalo se tomu židovna, ale tam jsme nebydleli dlouho. Otec jezdil pracovat do lesa a neměl na nás čas, a tak se naše rodina rozpadla. Štefana si vzali sedláci do Ruska, Janko odešel do učení do Nové Paky, učil se ševcem a krejčím, a nás s Aničkou, té byly tehdy tři roky, dali do dětského domova do Horovců u Púchova. Odvezl nás tam Jurko. To byl maminky syn z prvního manželství. Jejího prvního muže zabil blesk. Náš otec se o nás nestaral. Více >

Na úvod zahráli současnou křesťanskou píseň Má duše žíznivá. Složil ji protestantský pastor Evald Rucký. Text písně je na motivy 42. žalmu: „Má duše žíznivá touží po Tobě jako laň, když žádá pít, jen ty sám můžeš dát mé duši plnost, v Tobě chrám chci mít…“. Následovala beseda s manželi, kterou vedl místní kazatel Bohuslav Zámečník. Tomáškovi vyprávěli a odpovídali na dotazy o svém seznámení, o svém vztahu k hudbě, ale především se snažili předat svůj recept na dobře fungující manželství a rodinu. „Když jsem byl mladý, zúčastnil jsem se jednou předmanželského kurzu se známým psychologem Jarem Křivohlavým. Zapamatoval jsem si, že ve vztahu jsou nejdůležitější dvě věci. Manžel musí často ženě opakovat, jak jí to sluší a jak jí má rád, zatímco manželka musí svému muži dávat najevo, že si ho váží, že je pro ni skutečný chlap,“ radil přítomným po devatenácti letech šťastného manželství duchovní Jiří Tomášek. „Co nevyhladíš, nevytlučeš,“ připojila radu citací manželky Křivohlavého Marty Gabriela Tomášková. Více >

Vděčný Jindřich Lekner:

Můj návrat k Bohu je mým největším štěstím

Před pár měsíci se začala v našem sboru objevovat nová tvář. Nenápadný, tichý muž, o kterém jsme toho nevěděli moc. První lednovou sobotu při novoročním programu ve sboru adventistů najednou reagoval na výzvu, že mohou přijít dopředu ti, co by chtěli vyprávět o nějakém zážitku z roku 2012. „Mým největším dárkem, který jsem loni dostal, jste vy,“ vyznal s dojetím před celým shromážděním. „Našel jsem ve vás přátele, je mi mezi vámi dobře,“ pokračoval a poděkoval všem letos sedmdesátiletý Jindřich Lekner. Do sboru chodí společně s manželkou Růženou a také občas přijde jeho dcera Míša s rodinou. Všichni jsou baptisté, bydlí v Citicích a jsou členy kraslického sboru. Ačkoli pocházel z věřící rodiny, zhruba polovinu života prožil jako ateista a druhou jako křesťan. S adventisty se setkal nepřímo již dříve, když jezdil vařit na skautské tábory. „Byly tam i děti adventistů a já nevěděl, co jim mám uvařit, protože nejedly všechno,“ s úsměvem vzpomíná. Více >

Členové a sympatizanti různých křesťanských církví v Sokolově se sešli v neděli 13.1. na společném setkání aliančního týdne modliteb ve sboru církve adventistů. Přítomní na začátku zazpívali chvalozpěv Tebe Boha, chválíme a po modlitbě Jiřího Bauera ml. uvažoval nad daným tématem Neboť Bůh dal… první řečník, a to místní kazatel adventistů Bohuslav Zámečník. Dávání ze svého druhým označil za pravou bohoslužbu, protože právě v něm se v člověku jako Jeho obrazu zrcadlí Bůh – Dárce všeho. Obdarováváme-li druhé kolem sebe, oplácíme vlastně alespoň symbolicky Bohu to, čím obdarovává nás. Další příspěvek uvedl moderátor Tomáš Kábrt známou moudrostí, že sdílená starost je poloviční starost, a sdílená radost je naopak radostí dvojnásobnou. Nad mírou dávání se zamýšlel místní farář římsko-katolické církve Petr Bauchner. Připomněl biblický příběh vdovy, kterou Ježíš chválí za to, že dala ze svého nedostatku, zatímco ostatní dávají ze svého nadbytku. Nést evangelium do světa znamená dávat z toho, co nemám, spoléhat se na Pána Boha. Ve shromáždění se nám zdá všechno jednoduché, ale když pak žijeme jinde, teprve tam se ukazuje, jakou máme víru a jak dokážeme na Pána Boha spoléhat. Ježíš umírá na kříži chudý a naprosto vydaný, v tom je tajemství jeho lásky. Nato farář oznámil, že on sám se kvůli nesouhlasu s rozsahem církevních restitucí rozhodl vzdát církevního platu a živit se při své duchovní činnosti řezáním dřeva. Více >

Ekoložka Hanka Nováková:

Jsme lidem naděje

Mladá studentka biologie na Univerzitě Karlově Hanka Nováková chodí do sboru církve adventistů v Sokolově od malička se svými rodiči. Navštěvovala zde skautský klub Pathfinder, sobotní školu mládeže a akce občanského sdružení Pohlazení, pomáhajícího citově strádajícím dětem. Sama do církve vstoupila křtem před více jak pěti lety. Brzy se stala vedoucí sborové mládeže a starala se o knihovnu sboru. Úspěšně maturovala na sokolovském gymnáziu a nyní dokončuje bakalářské studium biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Ráda pěstuje masožravé rostliny a zabývá se vším, co je zdravé a ekologické. Má dva mladší sourozence, dvacetiletou Mirku a patnáctiletého Ondru. Bydlí s nimi a rodiči Alenou a Jiřím v rodinném domě na konci Těšovic u Sokolova. Více >