Jiné

Hlavním tématem novoročního programu na dopolední bohoslužbě byla komunikace s Bohem, kontakt, sdílení a prožívání vztahu s Ním.

Pro každého věřícího člověka je modlitba přirozenou součástí jeho každodenního života. Čtením biblických příběhů si můžeme vytvořit mozaiku rozmanitým přístupů mnoha mužů i žen, jak rozmlouvali s Bohem. Někdy forma modlitby při bohoslužbě měla přesně danou podobu. Ale ne vždy se jednalo o formální nebo ceremoniální záležitost. Většinou jsme svědky originálních rozhovoru a blízkého sdílení se člověka s Bohem.

Smyslem rozhovoru je komunikace, ve které jde o navázání spojení, tak jak to máme v současném světě v telekomunikaci. Telekomunikace nejprve vedla spojení kabely, bylo s tím spojeno mnoho práce a překopnutí kabelu zavinilo přerušení spojení. Daleko efektivnější spojení přinesl objev přenosu vzduchem. Tyto sítě neviditelně přenáší zprávy z jedné strany zeměkoule na druhou a přes družice a satelity i mimo naší modrou planetu. Kdyby to někdo vyprávěl lidem před sto lety, asi by se tomu vysmáli. Modlitba tímto způsobem funguje již od stvoření. Může doletět k našemu Bohu až za hranice naší sluneční soustavy a mimo naší galaxii, neboť On je vládcem celého vesmíru a slyší nás prostě všude.

„Není ani tak důležité, zda se my sami považujeme za věřící, jako je důležité, zda naši víru v nás objevuje Ježíš,“ zaznělo v Sokolově na bohoslužbě v sobotním kázání valdického vězeňského kaplana Pavla Zvolánka na biblický příběh o Ježíšově uzdravení otroka římského setníka v Kafarnaum. Předseda Vězeňské duchovenské péče a zástupce hlavního kaplana Vězeňské služby České republiky Pavel Zvolánek přijel dopoledne do Chebu a odpoledne do Sokolova, aby povyprávěl o své práci mezi odsouzenými. „Jednou mi jeden vězeň vyprávěl, jak byl jako žák školy na exkurzi ve věznici a jak si tam tehdy zapamatoval slova jejich průvodkyně. Říkala, že máme žít tak, abychom se nikdy do těchto prostor nemuseli dostat. Často na slova průvodkyně muž vzpomíná, protože si z jejích rad nevzal žádné poučení a do vězení se podruhé dostal již jako odsouzený,“ vyprávěl jeden ze smutných příběhů kaplan, jehož hlavní náplní je naslouchat těm, kterým se jejich život vymkl kontrole a hledají cestu zpět. Setkání se zúčastnili i lidé, kteří sami mají někoho blízkého ve vězení nebo sami vězením prošli. Bohoslužbu doplnily fotografie z věznic od Jindřicha Štreita, krásné a hluboké písně několika českých i světových interpretů na plátně a modlitby. Na všechny hosty čekalo po skončení besedy bohaté pohoštění a vyprávění u společného stolu.