Šenvert, Kraslická 14
Ivana Látalová
Tento uživatel doposud nenapsal žádné informace o sobě
Příspěvky od Ivana Látalová
Biblická škola: Zvláštní Boží lid (Micheáš)
14. Kvě
| Na toto téma budeme besedovat v naší biblické škole v sobotu 18. května 2013 od 9:30 hodin. Každý je srdečně vítán! |
Časopis adventistů ADVENT ke stažení
13. Kvě
Rozhovor s vedoucím oddělení Trans-Evropské divize Casd Danielem Dudou
Naděje po zemětřesení na Haiti
Manželství jako jedno „velké tajemství“
Dějiny Církve adventistů sedmého dne
Mýty o potravinách
Zdroj síly v manželství Více >
Pampeliškový med
11. Kvě
Natrháme 400 květů pampelišek, propereme je a necháme okapat v sítku. Květy zalijeme 1 litrem vody, přidáme 2 na plátky pokrájené citrony a vše deset minut vaříme. Poté směs necháme louhovat v chladu přes noc. Druhý den pampelišky přecedíme přes plátno,
do nálevu vsypeme 1 – 1, 1/2 kg cukru a na velmi mírném ohni při občasném míchání vaříme 1 a půl hodiny. Horký med naplníme do skleniček, zavíčkujeme a obratíme víčkem dolů.
Léčivé účinky pampelišky + další recepty zde: Bylinky na dlani
Hříšná přirozenost člověka a jeho obnova zpět k Božímu obrazu
8. Kvě

František Byrtus
…aneb Bůh mě proměňuje pro své království
Kázání Františka Byrtuse v Sokolově 27. dubna 2013
1. Mojžíšova 1, 27: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
1. Mojžíšova 6, 5. 12: 6 Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. 12 Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.
Toto je smutné konstatování, smutná realita, ba až hrůza – katastrofa…
Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu, ideál po všech stránkách. Více >
Recept na Jitrocelový sirup
7. Kvě
Listy jitrocele kopinatého bez květních stonků omyjeme, natrháme na drobné kousky, dáme do porcelánové nádoby a zalijeme vodou tak, aby listy byly jen lehce zakryté.
Za 24 hodin vodu slijeme a spolu s cukrem (na 100g šťávy přidáme 150g cukru) zahřejeme na 80 stupňů – NEVAŘÍME. Používáme skleněnou nebo keramickou nádobu.
Vychladlé vlijeme zpět na listy a znovu necháme 24 hodin stát. Potom přecedíme a z listů vymačkáme zbylou šťávu. Opět zahřejeme na 80 stupňů a hned plníme do sklenic, zavřeme a krátce zavaříme. Sirup má být řidší než med.
Podáváme při kašli 3x denně čajovou lžičku.
Biblická škola: Horlivě odpouštějící (Jonáš)
7. Kvě
| Na toto téma budeme besedovat v naší biblické škole v sobotu 11. května 2013 od 9:30 hodin. Každý je srdečně vítán! |
Nestačí, že o mně víš – zkušenost hospodáře
2. Kvě
Jen hospodář ví, jak jsou cenné traviny a jak důležité pícniny! Dobytek nelze krmit nehodnotnou trávou nebo senem. Je třeba, aby obsahovalo srhu laločnatou, psárku, kostřavu, lipnici, bojínek, tomku vonnou a další trávy. Právě tomka vonná způsobuje nádhernou vůni sena. Je úžasné, jak Bůh všechno stvořil tak rozmanitým a krásným způsobem. Ve všem vidím jeho lásku a radost.
Mám rád procházky po mých pastvinách, kde si povídám nejen se svými ovcemi či kozami, ale také právě se všemi travinami. A ony nemlčí, povídají si také se mnou. A tady začíná příběh, kterých chci vypravovat.
Jednou na podzim při své pravidelné každodenní kontrole ohrad, jsem si všiml jednoho druhu trávy, který ještě zbyl. Tato tráva je sotva viditelná, vypadá spíš jako mlha. Je taková rozmazaná, ovce ji nežerou, na sena se nehodí , řeklo by se – tráva k ničemu. A právě její hlas jsem nečekaně uslyšel. „Ani náš hospodář nás nevidí, nevnímá nás, žádné oko na nás nepohlédne, na nic se nehodíme,“ povídala si mezi sebou.Podíval jsem se na ni a konejšil se, že ji přeci vnímám, že o ni dobře vím. Když jsem pak odcházel domů, zaslechl jsem ještě její odpověď: „To nestačí, to nestačí.“ Brzy jsem na vše zapomněl. Více >
Sokolovský sbor se představuje
1. Kvě
Svědomitá Věra Krassová:
Nechci už žít jinak než podle Bible
V jedné folkové písni se zpívá, že každý potřebuje otce, že každý člověk má kromě biologického otce, také duchovního a nebeského otce. Věru Krassovou si našli všichni tito „otcové“. Nejdříve si ji zamiloval a vzal pod svá křídla její otec Jiří Salač, duchovním „otcem“ se jí stala sousedka Růžena Leknerová, která ji přivedla ke zdroji života a k tomu nejdůležitějšímu nebeskému otci. Sama Věra je matka tří krásných dětí, Lenky, Lucky a Věrky. Žije s nimi a svoji maminkou ve velkém domě nedaleko Sokolova, který kdysi postavil z podstatné části její tatínek. Důvěra v Ježíše jí pomáhá překonávat těžká životní zklamání a zavedla ji také do společenství sokolovského sboru baptistů a nyní adventistů sedmého dne. Velmi obětavě pomáhá s občanským sdružením Pohlazení citově strádajícím dětem. Miluje své děti, svobodu, přírodu a přátele. K jejím nepřehlédnutelným vlastnostem patří smysl pro zodpovědnost. Nerada nechává věci náhodě, je vždy na všechny situace pečlivě připravená.
Věrko, jak se Ti líbí v sokolovském sboru adventistů?
Jsem nadšená z atmosféry, která ve sboru panuje. Jste velmi tolerantní společenství.
Myslíš? Jak se to projevuje?
To je hodně věcí, u kterých vnímám vaši tolerantnost. Mám-li uvést příklad, tak třeba oblečení. Nehledíte na druhé, jak přijdou oblečení, zda je to vhodné na bohoslužbu, či nikoli. Líbí se mi to. Záleží na každém, jak se rozhodne. Navzájem se respektujete a je to příjemné. Více >
Představujeme Věrušku Krassovou
1. Kvě
Že nevíte, jak chutná jarní ředkvičková pomazánka Věrušky Krassové? Jednoduchá rada. Požádejte ji o zapůjčení její první kuchařky, kterou nejen píše, ale také ilustruje. V červenci oslaví první kulaté výročí dětská pravidelná návštěvnice sokolovského sboru adventistů, záchranářka, milovnice zvířat a tanečnice Věrka Krassová. Věrka bydlí se svojí maminkou, babičkou, dvěma staršími sestrami Lenkou a Luckou, psem Timem, kočkou a kocourem ve velkém rodinném domě nedaleko Sokolova. Do školy jezdí od první třídy do Sokolova. Navštěvuje 4. třídu, učí se anglicky a ze všech předmětů má nejradši všechny druhy výchov, tedy od výtvarné přes pracovní až k tělesné.
Kromě toho, že ráda maluje či cvičí, také s chutí vaří a peče. Ve škole proto chodí na kroužek vaření. To, co se tam naučí, ale také přečte třeba v receptech v časopisu, zkouší pak doma. V lavici sedí s Kryštofem. Její nejlepší kamarádka je ale Barča, která se přestěhovala z Citic do Hájku u Ostrova nad Ohří. Někdy za ni s maminkou zajede, někdy přijede ona k nim a někdy si povídají na internetu, ale každopádně není snadné mít kamarádku tak daleko. Je proto ráda i za jiné kamarádky, se kterými se může vidět častěji. Třeba Anežku, která bydlí ve stejné obci a chodí do stejné školy, i když do třídy o rok níž. Více >









Nové komentáře