„Mávám Haničko a moc Vás zdravím,“ napsala mi paní Božena Jirků v únoru 2024. Bylo to od ní poslední psaníčko, které mám schované. O deset let dříve psala: Haničko moje milá, moc Vás zdravím a uděláme vše proto, abychom Valerii pomohli. Posílám velkou pusu.

Moje kamarádka, kolegyně a hlavně fakt skvělá ženská. Díky nadaci, kterou řídila, jsem mohla pomoci mnoha mladým lidem v době, kdy jsem vedla Dům na půli cesty v Kynšperku nad Ohří. Když přijela za mnou do Kynšperka a viděly jsme se poprvé, vyprávěla jsem jí o fungování domu na půli cesty během zařizování a oprav jednoho bytu pro mladého muže, který strávil svůj život v dětském domově. Neseděly jsme v kanceláři a nepopíjely kafíčko, běhaly jsme spolu po městě a dělaly, co bylo třeba. Teprve když odjela a já měla čas, jsem si sedla a v klidu pročítala výroční zprávy nadace, které mi tam zanechala. Popravdě jsem se zastyděla, že jsem byla málo pohostinná. A když jsem jí druhý den volala, abych se omluvila, řekla mi, že se jí návštěva u nás velmi líbila a že nám chce pomáhat.

Ve čtvrtek 19.2. 2026 ve 20 hodin se setkáme na plánovací schůzce spolku Pohlazení. Sraz bude z pohodlí domova, takže on-line, a to na odkazu: https://us06web.zoom.us/j/83215670507. Musíme naplánovat tábory a vše ostatní. Všichni, kdo se můžete a chcete zúčastnit, jste srdečně zváni!