Šenvert, Kraslická 14
Příběhy
Pavel Šimek: Chci být užitečný
27. Kvě
Pavel Šimek je muž, který je jak díky své profesi faráře, tak i horníka zvyklý nahlížet na dění hluboko uvnitř. Od 1. srpna 2020 bude kazatelem v Karlovarském kraji včetně našeho sboru v Sokolově. Vystřídá po sedmi letech Martina Lindtnera. Pavlovi je 66 let, s manželkou Evou vychovali tři dnes již dospělé děti – Evu, Pavla a Nicolu. Radují se z rodin svých dětí, mají již pět vnoučat – Sáru, Haničku, Katie, Jamieho a Filípka. Kazatelem je od roku 1986, vystudoval teologický seminář a dva a půl roku pobýval s rodinou v Anglii, kde studoval na Newbold College magisterský obor Pastorační teologie. Služba duchovního na Sokolovsku a Karlovarsku je zřejmě Pavlovou poslední oblastí, kde bude aktivně pracovat před odchodem do důchodu. Pavel přichází do Karlovarského kraje z Prahy, kde se věnuje již 11 let lidem v adventistickém sboru Bethany v Michli, který založil, a jeho okolí.
Více >Kluk s dobrým srdcem, kterému Bůh změnil těžký osud
6. Bře
Letos osmnáctiletý Michal Tůma navštěvuje řadu let sokolovský sbor. Nejdříve chodil na bohoslužby se svojí maminkou Julií, později se svojí pěstounkou Věrkou, která o jejich seznámení níže napsala, a nyní jako již veliký jezdí i sám. Je odmalička také členem spolku Pohlazení a pečuje o něj také spolek Tabita při sokolovském sboru církve adventistů v Sokolově.
….S Míšou jsem se seznámila ve spolku Pohlazení, kdy s námi i s mamkou jezdili na víkendovky. V této době byl Míša ještě v dětském domově v Horním Slavkově a v Ostrově nad Ohří, kde prožil osm let života. Když bylo Míšovi 12 let, rozhodla se jeho mamka Julie, že si ho vezme z dětského domova domů. Aby péči o něj měla snazší, navštěvovala jsem Míšu každý týden doma a trávila s ním pár hodin podle jeho potřeby. Tehdy vznikl projekt Tabita, ve kterém jsem začala pracovat právě s Míšou. Společně jsme chodili do knihovny, na procházky a někdy si jen tak povídali. Také jsem s ním jezdila na letní tábory či jiné dětské akce jako asistentka. Přes veškerou snahu všech možných organizací, ale i sboru či Míšovy rodiny skončil Míša na více jak rok v nemocnici v Dobřanech. I tam jsem za ním díky finanční podpoře Tabity jezdila na návštěvy a čas od času si ho vzala na víkend domů. Více >
Hřib od Pána Boha
30. Led
Vždycky jsem býval vášnivým houbařem. Jako mladý jsem houby rád hledal a sbíral, ale nejedl jsem je. Postupem času jsem si zvykal na sušené houby v bramboračce od mé babičky, a když jsem se oženil, situace se celkově změnila. Moje žena Alena má houby ráda v jakékoli podobě, úpravě a množství. A tak jsem se je také naučil jíst. Mými oblíbenými jídly se stala bramboračka, kulajda, smaženice, houbové řízky, houbové ragú, dršťková polévka z hlívy a masáků, ovar z nohy kozáka a křemenáče, nakládané houby na kyselo, karbanátky a hubník, prejt a paštika a ještě spousta dalších specialit. Propadl jsem houbám. Kdykoliv jsem jel autem okolo lesa, lákalo mě alespoň na chvilku zastavit.
V současné době se mi kvůli mému zdravotnímu stavu špatně chodí a do lesa už jen tak po pěšince, ale tam většinou houby nerostou. Před loňskou houbařskou sezónou jsem jel z Horního Slavkova přes Krásno do Sokolova. Projížděl jsem lesem a nedalo mi to. Zastavil jsem, s pomocí trekových holí jsem přešel silnici a vstoupil pro mě do nebezpečné zóny. V trávě plno skrytých větví, pařezů, bál jsem se, abych neupadl. Po chvíli jsem viděl, že jsem 
udělal chybu. Ale jak jsem tam stál v té trávě, vyslal jsem prosbu k nebi. „Pane Bože, aspoň jednoho hříbečka.“ Rozhlížel jsem se okolo sebe a rozhodl se vrátit. Protože jsem neměl brýle, ani jsem pořádně neviděl. Když z lesa už odcházím, zahlédl jsem něco hnědého. Říkal jsem si, že to bude asi list. Přiblížil jsem se a našel ho. Byl to kapitální hřib! Bez 32 gramů celý kilogram. Poděkoval jsem a řekl: „Pane, Ty víš, že nemohu chodit, tak jsi mi dal v tom jednom hřibu deset menších, díky.“ Hřib byl úplně zdravý a zaplnil nakrájený celou sušičku. Díky! Bohuslav Zámečník
Selfíčko pro sokolovskou straku
29. Led
Před nedávnem jsem parkoval uprostřed sídliště a na zrcátku mého auta se usadila straka. Natřásala se, otáčela se, dívala se na mne. A protože tam vydržela více než tři minuty, mohl jsem si zblízka prohlédnout toho 
krásného ptáka, záškodníka, před kterým musím každý rok bránit úrodu hroznového vína na naší malé zahrádce u domu. Udělal jsem jí selfíčko, ať má holka radost :-).
Bohuslav Zámečník
A když dneska napadl konečně i sníh, vzpomněl jsem si na Počítadlo od Josefa Kožíška:
Povídala straka vráně,
že má doma zlaté saně,
že ji sveze za drobeček
z doliny až na kopeček.
A ty, brachu, nebuď líný,
vyjdi z kola do doliny,
strace chleba drob
a na saně hop!
Sokolovský sbor se představuje…
16. Říj
Olga Horvátová: Zase jsem s Bohem
V letošním roce přibyla do společenství lidí navštěvujících sobotní romské bohoslužby na Šenvertu v Sokolově tichá Olinka Horvátová. Před 18 lety prodělala v pražském Motole těžkou operaci zhoubného nádoru hrtanu a hlasivek. Díky Pánu Bohu přežila a dneska může pečovat o svého osmiletého vnuka, kterému všichni říkají Pepa, ačkoli se skutečně jmenuje Roland. Každých půl roku jezdí na kontroly do Prahy, kde plánují operaci hlasové protézy, aby mohla zase mluvit. S Olinkou se život tzv nemazlil. Kromě rakoviny, která ji přivedla do invalidního důchodu něco málo po čtyřicítce, prožila hrozné chvíle ve strachu o svoji dceru Andreu. Před pěti lety, v jejích 33 letech, měla 
autonehodu, po které zůstala trvale upoutaná na vozík. Olinka má za sebou dvě nevydařená manželství a v její velké rodině vztahy nefungují, jak by si přála. Má čtyři děti, deset vnoučat a jedno roční pravnouče. Přes všechny peripetie na život nezanevřela, ráda se směje, peče dorty, zákusky, vaří a díky pozvání její kamarádky Hani chodí pravidelně na bohoslužby adventistů, kde společně s ostatními poznává Pána Boha.
Olinko, jak se cítíš? Více >
Mladý zubař Daniel Kábrt graduoval na Vysoké teologické škole ve Friedensau
13. Říj
Osmadvacetiletý člen sokolovského sboru adventistů Daniel Kábrt, zubní lékař, završil nyní slavnostní graduací i své studium na Vysoké teologické škole v německém Friedensau. Slavnost ve vysokoškolském kampusu v Sasku-Anhaltsku začala sobotní bohoslužbou s modlitbami za čerstvé absolventy i nově začínající studenty z celého světa.
Rektor školy Roland Fischer měl kázání z 1. kapitoly knihy Daniel o mladém Danielovi a jeho judských vrstevnících, kteří se vlivem událostí v 6. století před Kristem ocitli daleko od domova v tehdejší královské akademii v Babylonu. Byli tak postaveni před řadu zásadních rozhodnutí, která se přímo dotýkala jejich identity a hodnot. Daniel a jeho přátelé jsou dodnes pozoruhodným vzorem pro to, jak si v takové situaci počínat. V těsném kontaktu s Bohem na modlitbách některé nové věci přijali, jiné odmítli a nebáli se ani výrazně ovlivňovat své okolí. „V Boží síle a moudrosti praktikovali to, co později apoštol Pavel popsal jako ´Všecko zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraňte v každé podobě´,“ zdůraznil rektor. Více >
Zemřela naše drahá Vlastička Csingerová
4. Říj
Ve věku 61 let zemřela po náhlé mozkové příhodě dlouho nemocná Vlasta Csingerová ze Sokolova. Při příležitosti jejího významného loňského životního jubilea vyšel na těchto webových stránkách rozhovor o jejím životě. Připomeňme si ho kliknutím na tento odkaz:
Vlasta Csingerová: Ráda si sama povídám s Bohem
Zpěvák Jim McDonald: See ya Later….
8. Zář
Jako symbol Boží lásky k člověku se rozprostřela na nebi ve francouzské Normandii krásně barevná duha, a to přesně ve chvíli, kdy jsme se po šesti týdnech vítali se třemi chlapci ze sokolovského spolku Pohlazení v malém městečku Saint Denis le Gast. Ti na nás čekali nedočkavě, protože věděli, že již brzy budou doma u svých rodin. Ještě nikdy se od nich na tak dlouhou dobu nevzdálili. Šest týdnů se učili pod vedením Američana Jima McDonalda anglicky, téměř denně se koupali v moři a jezdili po výletech s nádhernými památkami a zajímavostmi. Pobyt s Jimem Tomáše, Pavla a Martina navždy změnil. Ukázal jim, jak malá a pro svět ne příliš důležitá je Česká republika, kdy se kluci podivovali nad tím, že nikde, kde byly například vlajky různých zemí, nevisela ta česká, nikde nebyly důležité nápisy či upozornění v českém jazyce apod., jak ale naopak je velmi důležité umět cizí řeč, poznat jiné kultury, národy.
Jim McDonald s manželkou zdarma učili osm let vždy celé léto již 65 dětí z různých zemí anglicky. Letošní rok byl jiný. Jimovi loni milovaná manželka zemřela. A protože jí slíbil, že v této činnosti bude pokračovat, pozval na šest týdnů skrze svého českého přítele Patrika Reitze na své francouzské sídlo tři chlapce z Čech, ze spolku Pohlazení, ty naše. Za pomocníky přizval dva mladé studenty z Rumunska, Vlada a Emmu, kteří před lety patřili k dětem, které se u McDonaldových naučily anglicky a i díky nim nyní mohou studovat v zahraničí. Při loučení naši kluci volali na Jima a Jim na ně See ya Later….(uvidíme se později) a vysvětlovali nám v autě: „Jim říkal, že když se s někým loučíme, že mu nemáme dávat sbohem, ale říkat – uvidíme se později, že je v tom vyjádření naší lásky k němu, naděje, že se neloučíme napořád.“ Více >
Neuvěřitelný příběh z knihy Lži o Bohu od autora románu Chatrč
25. Čvc
William Paul Young, slavný bestsellerový romanopisec, autor knihy Chatrč, představuje ve své další knize Lži o Bohu, kterým věříme dvacet osm běžně užívaných společenský názorů na Boha, které považuje za nesprávné a které nás podle něj od jeho podstaty oddalují.
Zde je ukázka z kapitoly „Bůh je spíš on než ona“: …..V roce 1946 patřili do panteonu západních bohů Otec, Syn, Duch svatý… a lékaři. Lékaři, téměř výlučně muži, náležitě odění do posvátného bílého roucha, budící dojem odměřené nadřazenosti a moci. Lékař vkročil na chodník, všichni odstoupili stranou a nechali ho projít. Když vešel do haly, všichni vstali a stáli, dokud nevyřídili, co potřeboval, a neodešel. Doktorům nikdo neoponoval, zvláště pokud pracoval jako sestra na praxi.
Moje matka zahájila tříletou praxi zdravotní sestry v Royal Jubilee Hospital ve Victorii (v kanadské Britské Kolumbii) roku 1946. Bylo jí osmnáct let, byla svobodná a chtěla se stát zdravotnicí na misii. Tři měsíce po začátku praxe, krátce poté, co dostala čepec (říkala, že v něm vypadala velmi působivě, i když ještě nic neuměla), přišla do nemocnice žena s krvácením. Byla to paní Munnová, manželka reverenda Munna, hlavního pastora anglikánské církve ve Virginii. Ze zdravotní dokumentace vyplývalo, že už přišla o pět dětí na konci druhého a třetího trimestru a teď bylo ohroženo šesté těhotenství.
Je těžké přijít o dítě v kterémkoli stadiu těhotenství, ale ženy, které dítě nosily a pak o ně přišly, a přitom už dlouho cítily kopání a pohyby, vědí, že je to opravdu zničující. Naděje a sny se této ženě a jejímu manželovi nerozpadly jednou, ale pětkrát. Teď stáli na prahu šesté bolesti. Více >
Martin Kábrt získal prestižní cenu za recept pro britské hospodářství
11. Čvc
Mezinárodní tým vedený Čechem Martinem Kábrtem (na fotce vlevo) obdržel ve středu v Londýně cenu The IPPR Economics Prize, která je považována za třetí nejprestižnější ekonomickou cenu na světě. Za obsáhlý recept na to, jak zajistit vyšší hospodářský růst Velké Británie, získal tým v přepočtu skoro 1,5 milionu korun. O jeho úspěchu informovala významná média v zemi.
Londýnský Institut pro výzkum veřejné politiky (IPPR) každoročně oceňuje nejlepší nápady na podporu rychlého a udržitelného ekonomického růstu v Británii. Prostřednictvím ocenění IPPR Economics Prize rozděluje v přepočtu 4,5 milionu korun. Jedná se o třetí nejprestižnější cenu v oboru ekonomie. Více získávají jen držitelé Nobelovy ceny za ekonomii a Wolfsonovy ekonomické ceny.
Sbor církve adventistů v Sokolově Martinovi z celého srdce gratuluje! Martin tento sbor odmalička se svými rodiči a bratrem Danielem navštěvuje. V posledních letech méně, protože dlouhodobě žije v Londýně.
Nové komentáře