Příběhy

Člen sokolovského sboru Jaroslav Nový zaběhl v neděli 8. května svůj 15. pražský maraton v čase 3 hodiny 36 minut. Sokolovský sbor gratuluje k vytrvalosti a přeje hodně sil a zdraví do dalších let!

Před téměř 30 lety se náhodně setkali v Kraslicích na koupališti Jaroslav Nový s Tomášem Pacovským. Jára byl tehdy ještě v dětském domově a Tomáš přišel s přáteli na koupaliště vyprávět lidem o Bohu, kterého v té době čerstvě poznal. Jára, který od narození vyrůstal bez rodičů, poprvé od Tomáše a dalších věřících lidí v Kraslicích slyšel o milujícím Otci v nebi. Od té doby se o víru zajímal a s Tomášem se ještě párkrát viděli v dětském domově v Lubech i Plesné, kam Tomáš s přáteli za dětmi jezdil. Jára jako plnoletý opustil dětský domov a po vojně zakotvil v Březnici u rodiny své tehdejší přítelkyně. Dál se o Boha zajímal a chodil do katolického kostela. Později ho okolnosti přivedly do Kynšperka a do církve adventistů, ve které se definitivně rozhodl pro cestu s Pánem Bohem. V roce 2009 se nechal pokřtít.

Tak nějak vyprávěl svůj příběh Jaroslav Nový v sobotu 25. září na bohoslužbě, kde se po mnoha letech setkal s Tomášem Pacovským, současným kazatelem církve baptistů v Kraslicích. „Děkuji, Tomáši, že jsi mě tehdy nasměroval,“ řekl Jára Tomášovi při setkání. Potvrdilo se, jak moc platí slova ze starozákonní knihy Kazatel: „Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.“

Díky Tomášovi za jeho službu lidem, díky za jeho aktivní účast na bohoslužbě.

V úterý 16. února zemřela po krátké těžké nemoci Jitka Hološová z Březové u Sokolova, členka sokolovského sboru církve adventistů. Bylo jí 77 let. V sobotu se uskuteční online bohoslužba, na které bude od 10 a od 14 hodin kázat Pavel Šimek. „Kázání věnuji tématu spojeným s odchodem milé Jitušky. Moc Vás všechny zvu a prosím Boha, aby byl Vašim Utěšitelem. Myslím na vás ve svých modlitbách,“ napsal kazatel členům a přátelům sboru.

Manželé Pavel a Jitka Hološovi oslavili v roce 2012 zlatou svatbu. O jejich manželství je zde: Po třech letech známosti si dali první pusu, Až potud nám pomáhal Hospodin

V noci z pondělí 25. na úterý 26. ledna 2021 zemřela po krátké nemoci 62letá Olga Horvátová, která pravidelně navštěvovala se svým devítiletým vnukem Pepou sobotní bohoslužby u adventistů na Šenvertu v Sokolově. V říjnu 2019 vyšel ve sborovém časopise malý rozhovor, kde Olinka vypráví o svém životě. K přečtení je zde: ZASE JSEM S BOHEM

Její přání podívat se k moři, které v rozhovoru uvádí, se už nestačilo vyplnit, ale její návrat k Bohu před pár lety pro ni znamená mnohem víc. Její odchod je tak jenom dočasný, nyní čeká na vzkříšení Ježíšem Kristem, který smrt porazil na kříži. Těšíme se, až nás Olinka v Božím království přivítá zvučným hlasem, který jí mnoho let kvůli nemoci chyběl. I nám tady bude moc chybět!

Pohřeb se koná ve středu 3. února ve 12 hodin na sokolovském hřbitově.

Po dlouhé nemoci zemřela v léčebně ve čtvrtek 29.října 2020 ráno dlouholetá členka sokolovského i karlovarského sboru Mária Blaščáková, která letos v lednu oslavila 87. narozeniny. Po Marience zůstala dcera Jana se dvěma dětmi (na fotkách úplně dole v roce 2013).

Marienka poprvé do církve vstoupila, když jí bylo 24 let. „Na šachtě jsem prochladla, když jsem dělala strážnou v dřevěných boudách, kde foukalo. Padala jsem na nohy, a tak mi doktor předepsal lázně. V Teplicích, kde jsem se zotavovala v perličkových koupelích, jsem se seznámila se sestrami Harnatkovou z Bratislavy a Jurkovou z Moravy. Vyprávěli mi o Bohu a vzali mě i v sobotu do teplického sboru. Moc se mi bohoslužba líbila, ale nevěděla jsem, jestli je tato víra ta pravá. Byla jsem řecká katolička a také ke mně chodili svědkové Jehovovi. Sestry mi poradily, abych se modlila, že mi Bůh odpoví. Po návratu domů mě navštívil karlovarský duchovní adventistů bratr Kořenský. Napsal mu o mně ten teplický kazatel. A já se pořád modlila, abych poznala, jestli je adventistická víra pravá. V noci se mi pak zdál sen. Na stupínku zpívali lidé, které jsem neznala, jen jsem mezi nimi poznala bratra Kořenského. Když jsem pak přišla do sboru, tak v něm byli i ti ostatní, například bratr Poduška, bratr Zezulka a další. Já už je znala z toho snu. Dodnes si myslím, že toto byla Boží odpověď. Nechala jsem se ve Varech v Ohři bratrem Kořenským pokřtít, společně s bratry Jaworkem a Lippertem a stala se členkou církve adventistů,“ vzpomíná Marienka ve velice smutném a dojemném rozhovoru, který vznikl před sedmi lety. Odkaz na něj ze zde: MARIENKA. Z církve načas odešla, ale v roce 2013 se do ní vrátila. NÁVRAT.

Marienka se před dvěma lety zúčastnila bohoslužby v Horním Slavkově, kde řadu let bydlela. BOHOSLUŽBA Letos v červenci ji naposledy navštívili Bohuslav Zámečník a Hana Kábrtová v léčebně (na fotce nahoře uprostřed). POZDRAV SBORU

Čerstvě devětadvacetiletý zubní lékař Daniel Kábrt, člen sokolovského sboru adventistů, chystá v bývalé lékárně na Mírovém náměstí v Litoměřicích s dalšími mladými kolegy novou zubní kliniku se čtyřmi ordinacemi a stomatologickou laboratoří. Pochází z vesničky Libavské Údolí na Sokolovsku, úspěšně absolvoval 1. lékařskou fakultu UK v Praze, Teologickou vysokou školu v německém Friedensau, zkoušky Bavorské stomatologické komory v Mnichově a odborné pracovní praxe na zubních klinikách v Lounech, Ústí nad Labem a Teplicích. Specializuje se na mikroskopickou endodoncii a dentální implantologii. Povídali jsme si o jeho plánech v Litoměřicích (na fotce se svým týmem).

Proč Litoměřice?

Hledali jsme s kolegy po Čechách vhodné místo pro založení vlastní kliniky a při tom jsem se přijel podívat i na nabízené nové soukromé prostory pro zubní ordinace v Litoměřicích. Město mne nadchlo, líbí se i kolegům a ukázalo se, že je zde také velký nedostatek a vysoký průměrný věk zubařů. I když jsme se na původně nabízených soukromých prostorech pro kliniku nakonec s majitelkou nedohodli, setkali jsme se s velmi vstřícným jednáním na místní radnici na odboru pro správu majetku města a u pana starosty. Když pak loni na podzim rada města plně  podpořila náš návrh na zřízení nové zubní kliniky v bývalé lékárně na krásném historickém náměstí, bylo rozhodnuto. Jsme za toto  přijetí Litoměřickým vděční a vážíme si jej.