Příběhy

Sokolovský sbor se představuje…

Dobrá duše Marie Bobková:

„Bůh mě zázračně uzdravil“

Skromná, nenápadná a obětavá babička šesti vnoučat a věrná kamarádka, přes všechny rány života plná radosti, optimismu a povzbuzení pro druhé, to je dlouholetá šarmantní členka našeho sboru Marie Bobková z Březové u Sokolova.

Maruško, jak ses dostala k adventistům?

Letos uplynulo dvacet let, kdy kazatel sokolovského sboru adventistů Miroslav Starý pořádal se svými spolupracovníky Tomášem Kábrtem a Lubomírem Králem kurzy Bible na Březové u Sokolova, kde bydlím. Dcera Hanka byla zvědavá a chtěla, abych se tam šla s ní podívat. Já jsem ale nechtěla, myslela jsem, že všechno znám, protože jsem vyrostla ve věřící rodině. Moji rodiče byli aktivní katolíci. Nakonec jsem s ní šla. Přišlo nás tehdy 12 a kurz trval půl roku. Scházeli jsme se jednou týdně na městském úřadu a studovali Bibli. K tomu jsme chodili na další hodiny k Lubomíru Královi, který s rodinou na Březové bydlel.  Poznávala jsem, že Bibli vlastně vůbec neznám. Více >

Sokolovský sbor se představuje…

Cukrář Jindřich Poduška:

„Nalezl jsem toho, koho jsem nehledal.“

Konzervativní elegán jako vystřižený z filmu pro pamětníky nebo detektiv Sherlock Holmes s lupou na čtení, to je Jindřich Poduška z Lokte, který letos v lednu oslavil své osmdesáté narozeniny. Každou sobotu sedí při bohoslužbě na stejném místě – ve druhé řadě na kraji uličky. Je tak blízko kazatelny a po celou dobu dává pečlivý pozor. Ačkoli mluví, jen když je tázán, nikdy nespí.  Jeho delší vlasy pečlivě sčesané dozadu mu dodávají mladistvý vzhled, takže osmdesátku by mu nikdo netipoval. Boha, kterého mu představoval v dětství katolický farář tím, že ho nutil při zpovědi na sebe prozradit všechny prohřešky, aby se pak musel za trest modlit předepsané modlitby nebo klečet dlouhé hodiny na stupínku, znát opravdu nechtěl. V devatenácti letech na základě studia Bible však poznal Boha jiného. Odevzdal mu svůj život. Tentokrát zcela dobrovolně, svobodně a rád. Více >

Živé vysílání z Železnice

Po tom, co jsme prožili na loňském setkání mladých UP! 2011 – jak se dostat k Bohu skrze Bibli o něco blíže, bylo cílem letošního ročníku v Železnici u Jičína s názvem ON-AIR 2012, kde jsem byl i se svým bráchou, prožít, jak vypadá živé každodenní křesťanství. Hry, soutěže, noční bojovky, které jsme celý týden hráli, měly ovšem do praktického křesťanství daleko, vlastně ani nevím, jak s ním souvisely. Podle mého názoru tedy po této stránce ne zrovna úplně povedeném „táboře“ jsme však prožili krásný začátek soboty. Organizátoři připravili noční bojovou hru, která se ale nakonec neuskutečnila. Na večerním programu v hlavním stanu začali kluci i holky spontánně vyprávět svoje nevšední životní příběhy, které byly velmi působivé. Najednou jsme byli schopní před ostatními otvírat naše třinácté komnaty. Můj spolubydlící komentoval celý večer slovy: „Celý týden jsem myslel, že jsem mezi samými svatoušky. Ale tam jsem si uvědomil, že každý, nejen já, prožívá různá trápení a pokušení. To jsem rád. Myslel jsem, že jsem ze všech nejhorší.“ Jedna dívka vzpomínala například na svého zemřelého bratra, který se utopil v řece. Záchranáři přijeli na místo opilí. Jiný kluk se svěřoval se svým problémem  sebepoškozování. Říkal, že pokaždé, když dostane tuto touhu, upíná se k Bohu a zabírá to. Zároveň se tím na něm stává závislý. Někteří mladí varovali před partnerskými vztahy s nevěřícími, vyprávěli, jaké peklo mnohdy v takovém vztahu prožili. Jiní naopak svého nevěřícího partnera přivedli k Bohu. Ve většině příběhů byl však hlavním aktérem alkohol. Svěřil jsem ostatním také svoji zkušenost s alkoholem, jak jsem se po jednom takovém večírku ocitl v nemocnici. Alkohol také zabil moji kamarádku. Utopila se v lodi, kterou řídili její opilí kamarádi. Ona sama byla střízlivá a přesto dnes nežije. V tu noc jsme šli spát až k ránu a měli jsme opravdu o čem přemýšlet.

Daniel Kábrt

Info o proběhlé akci zde: Pozvánka na kongres mládeže

Z biblického týdne jsem si přivezla pokoj v duši

To nejcennější, co jsem si přivezla z biblického týdne ve středisku Immanuel u Ždírce nad Doubravou, je pokoj v duši. Nevím, jak se to stalo, ale od svého návratu cítím v sobě takový mně neznámý klid v sobě. Paradoxně jsem ho získala po rozhovoru se starší ženou, která mě pokárala. Stály jsme totiž ve frontě na jídlo a moje dvě dcery se hádaly. Starší Annemarie seděla na křesle a mladší Nikola se k ní sápala také. Annemarie ji nechtěla pustit a nějak do ní i kopla. Rozčílila jsem se na ni a Nikolu k Anince nacpala.  Po jídle na mě čekala paní, která se mnou o celé situaci, které byla svědkem, chtěla hovořit. Říkala mi, že jsem byla nespravedlivá, když jsem vynadala starší dceři. Mohla jsem si s ní pak moc hezky povídat o výchově, o našich životech. Možná si to ta zmiňovaná paní neuvědomuje, ale ačkoli mi vlastně vynadala, dala mi velmi dobrou lekci. Snažím se být od té doby vřelejší k holkám, také spravedlivější a také si každý den čteme příběhy z Bible, kreslíme. Dřív mě to moc nebavilo, ale teď se každý den těším. Sama to ani pořádně neumím zdůvodnit, ale tato událost patřila k těm nejsilnějším, které jsem na naší  „dovolené“ prožila.

Každý den jsem se zúčastňovala přednášek Jona Pauliena, které se mi moc líbily. Jeho vzpomínání na dobu, jak se stal kazatelem, či jak se seznámil se svojí ženou, bylo hodně poutavé. Jeho budoucí žena hledala sbor, do kterého bude chodit, podle telefonního seznamu. Jeden si pak vybrala a právě do něj Jon Paulien jako mladý kazatel po pár měsících nastoupil. Přestože byli oba pokřtění, prožili své obrácení společně a byli znovu pokřtěni deštěm z nebes. Více >

Záblesky poselství z biblického týdne s Jonem Paulienem

Vydavatelství Advent – Orion vydalo komentář k biblickým Pavlovým listům do Tesaloniky, který napsal teolog Jon Paulien, hlavní host letošního biblického týdne v Dlouhém u Ždírce nad Doubravou, jehož se někteří ze sokolovského sboru zúčastnili. Obsahem knihy, která se jmenuje Pavlovy listy Tesalonickým Církev ve světle druhého příchodu Ježíše Krista, jsou právě přednášky, které děkan teologického semináře na americké Univerzitě Loma Linda  Jon Paulien prezentoval účastníkům biblického týdne. Jejich záznamy budou k dispozici v mluvené podobě na webu internetové televize HopeTV, která je celý týden přenášela v přímém přenosu. Společně se dvěma členy sokolovského sboru, Ivanou Chalupovou a Jaroslavem Novým, jsme v rámci našeho každoročního týdenního putování na kolech na tyto přednášky na dva dny přijeli. Setkali jsme se zde s dalšími zástupci našeho sboru, rodinou Michaely Krokové, která zde byla celý týden. Přednášky byly velmi poutavé a zajímavé, proto všem čtenářům doporučujeme jak přečtení knihy, tak jejich poslechnutí, až budou k dispozici v křesťanské internetové televizi HopeTV. Knihu jsme zakoupili i do naší sborové knihovny, proto je možné si ji i zapůjčit. Více >

Sokolovský sbor se představuje…

Slovenka Anna Dugová:

Až potud mi pomáhal Hospodin

V severní časti Myjavské pahorkatiny na úpatí Bílých Karpat v malé obci Brestovec na Slovensku se narodila před téměř osmdesáti lety dlouholetá členka sokolovského sboru církve adventistů Anna Dugová.  K adventistům se dostala díky svým rodičům, kteří se jako první z jejich velké rodiny nechali pokřtít do této církve. Do vesnice, kde bydleli, přišly dvě adventistky kolportérky – prodavačky křesťanských knih a prodaly rodičům Anny Dugové knihy, které jim i celé jejich rodině změnily život.

Navzdory velmi těžkým životním situacím, které Annu Dugovou potkaly v podobě krutého zacházení jejího manžela, je tato drobná, jemná žena s tichým hlasem a matka pěti dětí plná vděčnosti, pokory, velké víry a lásky k Bohu i lidem. Modlí se snad za každého, koho zná. Donedávna ve sboru zpívala oslavné písně vděčnosti Bohu, při kterých se v naprostém tichu chvěla srdce posluchačů. Více >

Sokolovský sbor se představuje…

Lesník Jan Fišer: Církev je jako smíšený les

Sympatický hovorný muž s plnovousem a v zeleném obleku, velké upracované ruce, laskavé jiskřivé oči prozrazující velký zápal a nadšení, když popisuje něco, co ho zajímá – tak působí dlouholetý člen sboru Církve adventistů sedmého dne v Sokolově Jan Fišer ze Stříbrné. Setkání s ním nad tímto rozhovorem na mě udělalo velký dojem. Poznala jsem v něm neobyčejného vřelého člověka s dobrým srdcem a velkou láskou k přírodě a s ní související práci lesníka, kterou celý život vykonával. V životě se musel vyrovnat se smrtí jednoho ze svých synů a s perzekucí kvůli své víře. Přesto není člověkem zlomeným, ale naopak rozdává radost druhým a svým životem ukazuje k naději, kterou má v Pánu Bohu. Více >

O zachráněné kozičce

Tak si, děti, představte, co se u nás doma přihodilo.

Jak už víte, bydlíme společně s babičkou a dědou na veliké farmě. Máme spoustu zvířátek, a to nejen přímo doma v kleci a v akvárku, ale taky máme psa, dvě kočky, slepice, kachny, husy, ovečky a kozy.  

Jednoho pěkného dne babička plela záhon. Po nějaké době si všimla, že se z naší louky, kde se ovečky a kozy pasou, ozývá nějaké zvláštní mečení. Zvířátka sice vydávají zvuky celý den, ale tohle mečení znělo babičce nějak jinak, smutně a žalostně.

Protože jsem zrovna byla poblíž, řekla mi babička: „Ivanko, běž se podívat dozadu na ovce, mně se zdá, že se něco stalo.“ Neváhala jsem a šla se podívat na louku, kde se páslo naše stádo. Máme tam takovou dřevěnou boudu, do které se občas chodí zvířátka schovat před deštěm nebo před sluníčkem. Když jsem vešla do té boudy, našla jsem snad celé stádo oveček a koz, jak se k sobě v té boudě mačkají a mečí a bečí jedna přes druhou. Promluvila jsem na ně: „Ahoj, co se to tady děje?“ A protože jsou to plachá zvířátka, lekla se mě a všechna utekla ven. V tom okamžiku jsem ale zaslechla slabounké dunivé zamečení jakoby pod zemí. Více >

Jára má nový osobní maratonský rekord

Člen sokolovského sboru adventistů, Jaroslav Nový, se umístil na pražském mezinárodním maratonu s časem 3:02:22 na krásném 274. místě z 9 000 běžců z 92 zemí světa, 258. místě mezi muži a na 180. místě ve své kategorii. „Letos bylo na závod opravdu ideální počasí. Líbila se mi trať i organizace. Mám z běhu velkou radost a dobrý pocit, zaběhl jsem si svůj osobní rekord, i když jsem si moc přál mít čas pod tři hodiny. Ty dvě minuty a půl navíc mě chvilku mrzely, ale je to pro mě výzva na příští rok. Každý rok mám krizi někdy na 35. kilometru, ale letos pro mě byly nejtěžší poslední dva kilometry, které byly do mírného táhlého kopečku,“ již s úsměvem vzpomíná závodník Jára Nový. Maraton se konal 13. května a trať maratonského běhu je dlouhá 42,195 km. Běhu se zúčastnili kromě elitních světových maratonských běžců  jako jsou Limo, Koech, Chelimo, Cheromei, Kiprop také například slavný fotbalista Pavel Nedvěd, či úspěšný spisovatel  Michal Viewegh.  Vítězem se stal s časem 2:06:25 Etiopan Deressa Chimsa a z žen Agnes Jepkemboi Kipropová z Keni  s časem 2:26:50. Více informací je na www.pim.cz.

Járův diplom k prohlédnutí zde: [download id=“49″]

Posvěcení prostor aneb Král vysílá své vojsko

Kryštof Verner

V pondělí 14.5.2012  od 17.30 hodin má v sokolovském klášterním kostele u Starého náměstí vernisáž výstavy svých monumentálních děl sochař a nadšený organizátor uměleckého života Čestmír Suška. Na vernisáži zahraje jazzový Straight Experience Quartet vedený trumpetistou a zpěvákem Kryštofem Vernerem známým například z Allstar Refjúdží Bandu. K výstavě napsal Čestmír Suška následující příběh:

Čestmír Suška se svými díly z kovu

Ještě nikdy jsem neměl samostatnou výstavu v kostele, proto jsem rád přijal nabídku vystavit svoje práce v klášterním kostele Sv. Antonína Paduánského v Sokolově. Rozhodl jsem se napsat několik vzpomínek, jež mne v této souvislosti napadají. Poprvé jsem se s kostelem setkal v Praze – Vysočanech, kde jsme s rodiči bydleli během mého dětství. V celé čtvrti byly většinou jenom továrny a pouze jeden kostel, který byl však skryt očím kolemjdoucích, neboť byl postaven uvnitř bloku obytných budov. Pouze nápis : Svatyně Krista Krále, který byl umístěn nad vchodem domu vedle řeznictví, hlásal, že je uvnitř modlitebna. Vždy v neděli do něj chodila sestra mé babičky Julie se strýčkem Holáněm, ostatní členové naší rodiny byli nevěřící. Později jsem měl možnost tuto modlitebnu denně vídat z oken mého ateliéru, který byl ve dvoře stejného bloku budov. Ještě později jsem bydlel v Jilské ulici na Starém městě, v domě U bílé svíce a přímo před okny bytu se tyčila zadní stěna gotického chrámu Sv.Jiljí. Pravidelně mne probouzelo burácení varhan, znějící skrze zeď chrámu. Někdy jsem tam ze zvědavosti zašel, ale nic víc. Více >