Příběhy

Horlivá Miluška Malíková:

                 K adventistům mě přivedl Bůh

Zčistajasna se jednou Miluška Malíková z Černého Mlýna objevila na bohoslužbě sokolovského sboru adventistů. Byla plná otázek, dychtivosti a touhy poznávat Boha. Seznámila se zde s kazatelem v důchodu Pavlem Hološem a společně začali číst Bibli a pronikat do její hloubky. Její život se obrátil na ruby, a tak jako se zapálením pracovala jako obchodní zástupkyně různých firem, pustila se do hlásání dobré zprávy o naději v Kristu ve svém okolí. Rodiče Milušky pocházeli z Ukrajiny a ona sama nemůže svůj původ zapřít. Je velmi energická, temperamentní, živelná bytost, kterou nelze přehlédnout. Třikrát se vdala a narodily se jí tři děti, Venda, Lukášek a se současným manželem Petrem mají čtyřletou Lucinku. Společně s nimi vychovávala i Ivetku, kterou si v jejích patnácti letech vzala do péče. Také se starala s babičkou o syna svého přítele Martina až do jeho zletilosti. Dům, ve kterém žije, je místem, kam se všichni rádi vrací. Dveře jsou stále pro každého otevřené. Miluška má velké srdce, je pohostinná, ráda vaří a miluje společenství lidí. Více >

Kazatel Petr Staš křtí Daniela Kábrta v roce 2009 v řece Ohři v Šabině

Učinit smlouvu s Bohem veřejným vyznáním před lidmi, svatým křtem, se rozhodli v pátek 21. června od 20 hodin v jezeře Michal na Vítkově čtyři lidé ze sokolovského sboru církve adventistů – Rosvita Šulcová, Karel Mráz, Sára Bílá a Miluška Malíková. Křtít je bude kazatel sboru Bohuslav Zámečník. Všichni čtyři se tak stanou členy církve adventistů společně s bývalou členkou církve, Márií Blaščákovou, která bude v sobotu 22.6. s nimi na základě svého přání také znovu přijata do církve.

Lukáš 15:7: „Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“

Plakátek ke stažení: Křest 21.6.2013

Představení křtěnců: Více >

Tomáš Kábrt a Petr Pánek

S Petrem Pánkem jsme společně vyrůstali v sokolovské ulici Jednoty, kde jsme bydleli v jednom činžáku. S dalším sousedem ‐ vrstevníkem, Radkem Kovaříkem, jsme na dvoře za domem pořádali různé potrhlé akce jako improvizované maňáskové divadlo s doprovodem tvrdé rockové hudby z muzeálního páskového magnetofonu Sonet nebo jízdu hrůzy na dvoukoláku zhasnutým sklepem domu plným vybafujících strašidelných maškar a zakrvácených mrtvol. Převzali jsme tak štafetu po našich starších bratrech, kteří na tomto dvoře k nemalé zuřivosti dospělých zapalovali mohutné táboráky s pečením brambor kradených ze sklepa sousední restaurace a jídelny „T600“ a v zimě stavěli ze sněhu několikapatrové sněhové hrady s hladomornou pro nás nebohé mladší sourozence ‐ zločince.

„Podzemní“ zábavy nám vydržely i do dospívání, kdy jsme ve sklepě Kovaříkových zřídili doupě pro pití piva získaného v nedalekém výčepu pod záminkou otcovy žízně do objemné bandasky, poslech školou nedoporučované hudby, vylepování obrázků hudebních skupin a krasavic z pod rukou získaných západních časopisů a nekonečné rozhovory náctiletých o životě a svobodě.

Po dosažení vysněných 18 let věku a hippiesovské délky vlasů jsme se ze sklepa přesunuli do hospody U stadionu, odkud jsme vyráželi za „bigbítem“, pod širák do lesů, na toulky Prahou a dalšími (východo) evropskými městy. Více >

Znovunalezený Petr Pánek

Našel jsem to nejvzácnější, co je možné v tomto světě najít

„Veselá kopa“, výborný kuchař, srdečný, přemýšlivý člověk plný hlubokých otázek, to je Sokolovák Petr Pánek, dlouholetý člen sokolovského sboru adventistů. Petr má ženu Irenu a dva dospělé syny z prvního manželství, Tomáše a Honzu. V životě poznal bolestné pády, pocity marnosti, nejistoty, ale poznal také milosrdnou Boží náruč, naději a zázračné uzdravení. Jeho příběh silně dokazuje Boží přítomnost v životě každého člověka, který jej hledá a spoléhá se na něj. Z Petrovy rodiny vyzařuje klid, pohoda a láska.

Petře, odkud pocházíš?

Malý Péťa s rodiči

Narodil jsem se roku 1961 v Sokolově, kde žiji dosud. Se svými rodiči a o tři roky starším bratrem Michalem jsem prožil pohodové a šťastné dětství. Přestože naši rodiče nebyli věřící, naše rodina byla bezproblémová a harmonická, rodiče nám byli příkladem. Jezdili jsme hodně na výlety, v zimě na hory, v létě na dovolené, hodně se nám věnovali. S bratrem jsme byli podobného smýšlení, měli jsme vždy takového stejného životního ducha, shodovali jsme se v názorech, poslouchali stejnou muziku. Zvláště před vojnou jsme se takto sblížili a dodnes se navštěvujeme. Žije s rodinou u Jihlavy. Více >

Když jsem se před časem loučil s jedním z mých nejbližších, upoutal mne nápis na průčelí smuteční síně. Ta slova pocházejí od jednoho z největších básníků středověku, Dante Alighieriho (1265).

„ZANECHTE VŠÍ NADĚJE, KDOŽ VCHÁZÍTE“

Pro pozůstalé silný a tvrdý vzkaz. Platí ale beze zbytku pro všechny, kdož do síně smutku vcházejí? Co znamená ztráta naděje a co to vlastně to slovo „naděje“ znamená? Podívejme se na tuto otázku z biblického hlediska.

Ve Starém i Novém zákoně v Bibli je tento výraz zmiňován mnohokrát. nejprve se podívejme, co znamená „naděje“ ve Starém zákoně. Hebrejština má pro toto slovo výrazů několik: tikvá, bittáhán, také seber (zároveň doufání). Při podrobnějším studiu zjistíme, že slova „naděje“ a „doufání“ nelze od sebe oddělit. Důvodem naděje je ve Starém zákonu Bůh. Lze tedy říci, že naděje (doufání) je očekávání dobrého s důvěrou a trpělivým vyhlížením na Hospodina. Nadějí je tu tedy Bůh, který je výslovně nazýván nadějí Izraelitovou (viz Jer. a Žd.). Více >

Majitelka putovního novoročního poukazu s pozváním na večeři na vlastní náklady Inka Piskáčková má splněno. V květnu pozvala na výbornou večeři obě organizátorky losování a předávání výherních poukazů Ivanu Chalupovou a Hanu Kábrtovou. Připomeňme, že Inka se o tuto netradiční výhru sama přihlásila. Dřív, než došlo k losování nového majitele poukazu, se ho rozhodla dobrovolně převzít. Dostala ho od Ireny Pánkové, která byla výherkyní v roce 2012. Druhý výherní poukaz – práce na farmě – vlastní v tomto roce Petr Procházka, kterému ho předal Lubomír Král, vítěz v roce 2012. I další dva nové poukazy čekají na svoje využití. Vyhráli je Jiří Bauer a Michaela Bauerová. Jde o pomoc při přestavbě podkroví ve sboru a pomoc při hostině připravované svatby Rosvity a Karla. Nutno podotknout, že přestavba se chýlí k závěru, takže je třeba co nejrychleji se přihlásit u hlavního stavbyvedoucího, kazatele Bohuslava Zámečníka. I na svatbě se pracuje. Již téměř čtyři měsíce čekají Rosvita a Karel na soudní jednání, které by mělo rozhodnout o vrácení svéprávnosti Rosvitce. Nic by pak již nebránilo jejich svatbě a také svatební hostině :-). Více >

Nedávno jsme informovali o poděkování českých a slovenských představitelů Církve adventistů sedmého dne bývalým vězňům svědomí. Jednalo se o lidi, kteří byli vězněni a týráni pro své zásadové postoje v době komunismu. Uskutečnilo se na konci dubna v budovách Teologického semináře na Sázavě. Z našeho sboru se setkání zúčastnil Jindřich Poduška, který prožil kvůli své víře těžké útrapy na vojně. Setkání bývalých vězňů pozdravil i spisovatel Jiří Stránský, kterému adventisté v komunistickém pracovním táboře u Příbrami zachránili život. Svůj příběh zaznamenal v seriálu Zdivočelá země (Jiřího Stránského hraje Martin Dejdar). A právě ten můžete zde zhlédnout v krátkém videu.

Článek o akci zde: Církev poděkovala bývalým vězňům svědomí