Šenvert, Kraslická 14
Novinky
Vyšla nová Pěkná vyhlídka!
2. Úno
V časopisu najdete:
– Rozhovor s básníkem Jindřichem Svatošem + dvě vybrané básně
– Tip na knížku Muž, který sázel stromy
– Medailonek Marušky Bílé
– Pozvánka na Most lásky ve Svátek zamilovaných
– Prosba o pomoc rodině Valerie Kováčové
– Informace o činnosti společnosti Pohlazení
– Kalendář akcí v únoru
Sokolovský sbor se představuje…
1. Úno
Obracím se ke Zdroji
Čtyřicátník Jindra Svatoš je povoláním elektrikář. Miluje přírodu, do níž se vydává na toulky s fotoaparátem. S přítelkyní Petrou Cimbalovou taky rádi vaří a vymýšlejí recepty. Z prvního manželství má dvě dcery Soňu a Adélku. A píše básně.
Kde se v tobě vzala touha vyjadřovat se básněmi?
Básně skládám od období, kdy jsem procházel rozvodem se svou ženou, posléze se to přeměnilo i na tak zvané pojednání. První básně vznikly kolem roku 2000. Byly plné hledání a otazníků, pojednání byla taková psychoanalýza a retrospektiva. Některá mě vedla k pozitivním zítřkům, kdy budu naslouchat své duši a nechám se jí vést k vnímavosti. Jedno takové pojednání se jmenuje Křišťálová studánka. Teprve v minulém roce se mé básně přeměnily na konkrétní vazbu k něčemu či někomu – ke Zdroji. Více >
Představujeme Marušku Bílou
1. Úno
Temperamentní, usměvavá dlouhovláska a parádnice, to je téměř desetiletá pravidelná návštěvnice sokolovského sboru, Maruška Bílá. Poprvé k nám zavítala se svou kamarádkou Laděnkou Strnadovou před třemi lety. „Pamatuju si, že mi tu poprvé bylo divně, protože jsem nikoho neznala. Dnes ale cítím, že sem patřím. Baví mě chodit do sboru. Učím se tady nové věci a všechny tu mám ráda.“
Maruška velmi ráda zpívá, proto pravidelně nacvičuje zpěv ve sboru pod vedením Hedy Bauerové. Nejraději si zazpívá křesťanské písně Oceán a Apoštolská. Je žákyní čtvrté třídy v Základní škole u obchodního domu Perla zvané „centrálka“. Nejraději má tělocvik, angličtinu a češtinu. Ve třídě se potkává s občasnou návštěvnicí sokolovského sboru, paní Inkou Piskáčkovou, která pomáhá Maruščiným spolužákům jako asistentka pedagoga. Ve volném čase se Maruška věnuje také kreslení a s kamarádkami kroužku romských tanců, který organizuje též členka sboru adventistů v Sokolově Sára Bílá. Se svými nejlepšími kamarády – Dianou Gruberovou, Danem a Filipem Šarišskými, Tomem Lanem a Nikolou Berkiovou si po škole ráda hraje na piráty a na schovku. Maruška má blízký vztah k módě, miluje růžovou barvu a účesy ze svých krásných, dlouhých vlasů si většinou tvoří sama. Více >
Tip na knížku: Muž, který sázel stromy
1. Úno
Když v roce 1953 vyzval časopis Reader´s Digest spisovatele Jeana Giona k napsání povídky o nejpozoruhodnějším člověku, se kterým se kdy setkal, netušil nikdo, jaké slavné dílko se zrodí. Časopis napsaný text tehdy autorovi vrátil a jeho uveřejnění se tak posunulo o rok. Povídka poprvé vyšla v časopise Vogue pod původním názvem „Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí“.
Kniha na pouhých 86 stránkách, líčí život jednoho muže a jedné krajiny. Vypravěč nás zve do nehostinného, hornatého koutu Provence. Setkáváme se zde s Elziárdem Bouffierem, osamělým pastýřem ovcí. Jeho život je prostý, pase ovce a každý den od jara do podzimu sáhne stokrát do plátěného pytlíku, stokrát se sehne k zemi, jako by se klaněl, poklekne a vloží do jamky, kterou vyhloubil jeden malý žalud. Tak jako Mojžíš každý den kráčel blíž k zaslíbené zemi, tak se i pastýř blíží, krok za krokem, k nové tváři krajiny. Věří, že jeho činy za 40 let něco změní. Krajina pustá a suchá bude proměněna dubovými lesy a znovu bude zvát k obydlení. Lesy budou zajišťovat vláhu i dřevo na zimu. Věří, že vyschlými cestami, kterými žene své stádo, budou za čtyřicet let putovat lidé, procházejíce se dubovými alejemi. Více >
Pokračování Velkého příběhu Bible o zdraví člověka
1. Úno
V pátek 7.2. od 18 hodin zveme všechny zájemce, začátečníky i pokročilé, na třicátou první hodinu pravidelného studia „Velkého příběhu Bible“ do modlitebny adventistů na Kraslické 494/14 v Sokolově. Tématem bude Zdraví člověka.
V předchozí lekci jsme probrali životní styl křesťana, který by měl být odpovědí na evangelium a milost, kterou přijal. Reakcí na to, co pro něj udělal Kristus. Člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Proto má ve svém nitru i ve svém projevu odrážet Kristův charakter. Ježíš ovlivňuje všechny oblasti života svých následovníků. Jejich myšlení je nové, a proto i jejich projevy a činy jsou nové. Křesťan rozvíjí pozitivní vztah ke kultuře a umění. Snaží se žít pro blaho a rozvoj společnosti, aby se lidem v jeho okolí žilo dobře. Uvědomuje si, že hřích narušuje všechno dobré a krásné. Proto si všímá, že ne všechno, co se vydává za kulturu a umění, je skutečným uměním. Z tohoto důvodu si v literatuře, hudbě, filmu a umění vybírá jen to, co je hodnotné a co je skutečným přínosem. Má dobrý vztah nejen k Bohu, k sobě a k bližním, ale i k přírodě.
V další hodině studia Bible se budeme zabývat zdravím člověka.
Všichni jste srdečně zváni! Hana a Tomáš Kábrtovi
První „horký brambor“: Adventisté a Vánoce
31. Led
V sobotu 1.2. od 14 hodin se koná v modlitebně sokolovského sboru adventistů tzv. odpoledne s horkým bramborem. Horkým bramborem se rozumí téma, ve kterém není mezi členy církve jednotný názor. První probírané téma bude Adventisté a Vánoce. Zamýšlet se nad ním a studovat biblické texty vztahující se k tématu bude kazatel sboru a absolvent Telologického semináře Martin Lindtner. Všichni – členové i nečlenové církve – jsou srdečně zváni ke společné besedě! Další odpoledne s horkým bramborem bude v březnu.
Žádost o pomoc
31. Led
Občanské sdružení Pohlazení se již delší dobu potýká s problémy jedenáctileté Valerie. Její rodina přišla o bydlení a ocitla se bez domova. Valerie tak střídavě bydlí u členů sdružení a těhotné matce s tříletým Jakubem a přítelem zajistilo Pohlazení provizorní bydlení v garsonce v Bukovanech. Po dvou měsících se podařilo rodině Valerie našetřit peníze na kauci na větší byt a pronajali si ho přímo naproti garsonce, ve které po tuto dobu bydleli. „Mám velkou radost, že jsme byt sehnali. Věřím, že zase budeme moci být jako rodina pohromadě,“ říká matka Valči. Byt je ale zatím téměř prázdný, rodině chybí hlavně postele, postýlka pro miminko, které se narodí v březnu, a další nábytek (stůl, skříň) či nějaké vybavení do bytu. Pokud má někdo možnost rodině pomoci, má nějakou nepotřebnou válendu či ve sklepě složenou postýlku, budou za cokoli velmi rádi. Děkujeme. Telefonní číslo je 733380259, email tohadama@volny.cz.
A nevydej nás v pokušení
31. Led
Poslední setkání v rámci celosvětové Církve adventistů sedmého dne s názvem Deset dnů modliteb se uskuteční v pátek 31.1. od 18 hodin u manželů Hološových na Březové u Sokolova, ulice Hlavní 358. Tentokrát bude na téma: A nevydej nás v pokušení.
Ve čtvrtek 30.1. se v sokolovském sboru adventistů zamýšlel kazatel Martin Lindtner nad částí modlitby Páně Otče náš – A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. „V této části jsou dvě úplné novinky, které dosud v modlitbě nebyly. Jednak je to spojka ‚a‘ a pak je tam ta druhá věta, která dává jakousi podmínku,“ uvažoval kazatel. „Spojka ‚a‘ nás vrací do předchozí prosby o chléb. Tak jako potřebujeme dennodenně chléb, tak potřebujeme prožívat každý den odpuštění,“ řekl. Viny zde znamenají doslova „dluhy“ – tedy odpusť nám naše dluhy. Spíše než o to, co jsme udělali špatně, zde jde o to, co jsme neudělali a udělat měli. Pánu Bohu dlužíme vděčnost, sami sebe, druhým dlužíme Jeho lásku. „Mohl bych být lepším otcem a manželem, než jsem, ale nesnažím se, i to může být hřích – míjení se cílem,“ vysvětlil Martin. Poslední část souvětí je o nás, o našem odpouštění druhým lidem. Říkáme-li je v modlitbě, ale v životě neprožíváme, pak Pánu Bohu lžeme. Jsme tak nuceni postavit se ke svým problémům s lidmi čelem. Toužíme-li po Božím odpuštění a nechceme-li Bohu lhát, nutí nás to zamýšlet se nad sebou samými a svým chováním ke druhým lidem.
A odpusť nám naše viny…
30. Led
Ve čtvrtek 30.1. od 18 hodin v modlitebně sokolovského sboru adventistů se koná předposlední modlitební setkání členů a přátel sokolovského sboru adventistů. Přítomní se budou s kazatelem Martinem Lindtnerem zamýšlet nad další částí modlitby Páně „Otče náš“, a to: Odpusť nám naše viny, jako i my odpuštíme našim viníkům. Jedná se o páté setkání od neděle 26.1., která se konají střídavě v modlitebně sboru adventistů na Kraslické 494/14 v Sokolově a u Hološových na Březové u Sokolova, Hlavní 358. Sokolovský sbor se tak připojil k celosvětové Církvi adventistů sedmého dne, která pořádala od 8. do 18.1. duchovní setkávání s názvem Deset dnů modliteb.
Ve středu student Teologického semináře na Sázavě Daniel Kábrt probíral na Březové asi s dvaceti účastníky část modlitby Páně Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Řekl, že po třech předcházejích prosbách, kde bylo vždy zájmeno Tvůj (Tvé jméno, Tvé království a Tvá vůle) přichází zájmeno my (dej nám, odpusť nám, neuveď nás, zbav nás). „Prosba o chléb stojí uprostřed – mezi velkolepostí božských témat na straně Boží a všedností na straně lidské,“ zamýšlel se Daniel. „Prosíme o chléb náš, tedy neprosíme za sebe jako jednotlivce, ale za celé lidské společenství. Modlitba nás tak učí soucítit s nuznými a hladovými.“ Více >
Vladimír Kraus popsal svoji strastiplnou cestu životem
30. Led
Tip na knížku: Cesta k životu přes propast zkázy
V úterý 21.1. zemřel ve věku 92 let Vladimír Kraus, kazatel na odpočinku, dlouholetý člen sboru Církve adventistů sedmého dne v Turnově. Vladimír Kraus napsal ve svých osmdesáti letech životopisné dílo „Cesta k životu přes propast zkázy“. Jedná se sice o malou útlou knížečku, ale její obsah by vydal na napínavý celovečerní film.
Vladimír Kraus se narodil v roce 1921 na Sibiři v rodině českého adventistického kazatele vyslaného církví na misii do tehdejšího Sovětského svazu, kde krvavě vládl totalitní komunistický režim potírající veškerou zbožnost. I Vladimírův otec Jakub se stal hledanou osobou. Přesídlil s rodinou na Ukrajinu, do Kyjeva. V Černigově u Kyjeva se narodila Vladimírova sestra Ludmila (později Drobná). Z Kyjeva rodiče podnikali misijní cesty. Děti pobývaly u spoluvěřících, nebo jezdily s rodiči. Cesty dalekou zimní krajinou podnikali Krausovi na saních tažených koňmi pustinou plnou vlků. Když se v noci dostali na místo, otec v místnosti plné posluchačů probíral biblická proroctví s malbou na plátně a děti zatím unavené dalekou cestou usnuly za pecí. Z Kyjeva se misionářova rodina stěhovala na jih k Azovskému moři, pak do středního Ruska, do Tuly a do města Orel 300 kilometrů jižně od Moskvy. Více >
Nové komentáře