Novinky

Kázání Hany Kábrtové na romské bohoslužbě v sobotu 11. dubna 2020 v internetovém vysílání

Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? 1.Korintským 15, 54b, 55

Milí přátelé,

víte, jaké je poselství Velikonoc? Vánoce – to určitě všichni víme. Vánoce nám připomínají, že Bůh se stal člověkem, jedním z nás (narodil se Kristus Pán, radujme se). Přišel se nám ukázat, představit, abychom mohli poznat jeho povahu, aby nás už nikdo nemohl oklamat, když bude říkat, že Bůh je zlý trestající mstitel. V Ježíšovi jsme díky události v Betlémě poznali pravou povahu milujícího Boha. A jaké je poselství Velikonoc?

O Velikonocích pro nás Ježíš vydobyl svobodu. Pro každého z nás. Když byl Václav Havel v roce 1994 oceněn ve Filadelfii medailí svobody, řekl: Stvořitel dal člověku právo na svobodu. Zdá se, že svou svobodu může člověk naplnit jen tehdy, nezapomene-li na toho, kdo mu ji dal. Velikonoce jsou právě připomenutím Toho, který nám pravou svobodu vydobyl, abychom ji mohli plně naplnit, abychom mohli být skutečně svobodní. Poselství Velikonoc nám také říká, že smrtí život končit nemusí. Že Ježíš není mrtvý, že přemohl smrt, že ve vzkříšeném Kristu je s námi sám věčně živý Bůh. Díky Němu není smrt to poslední, co nás v našich životech čeká, jak často slýcháváme od lidí, kteří s Pánem Bohem nepočítají.

Velikonoční kázání Martina Lindtnera

Milost Vám a pokoj od našeho Pána Ježíše Krista

Milí bratři a sestry, vážení přátelé, rád bych o letošních Velikonocích upoutal Vaši pozornost k textu z Markova evangelia 15, 33-39:

V poledne se náhle setmělo a zlověstné šero trvalo až do tří hodin. Ve tři hodiny odpoledne vykřikl Ježíš: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ Jsou to úvodní slova dvacátého druhého žalmu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Někteří z přihlížejících mu nerozuměli a domnívali se, že volá na pomoc proroka Elijáše. Jeden z nich připevnil na hůl houbu nasátou kyselým vínem a přistrčil mu ji ke rtům se slovy: „Počkáme si, zda mu Elijáš přijde na pomoc.“ Ježíš vykřikl ještě jednou a zemřel. V tu chvíli se opona, která zastírala nejsvatější místnost chrámu, roztrhla napůl od shora až dolů. Římský setník, který velel popravčí četě a byl svědkem Ježíšových posledních chvil, zvolal: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“

Tady se čas začíná počítat po hodinách. Už ne po týdnech, už ne po dnech – tentokrát po hodinách. Jsou to totiž nejdůležitější hodiny Kristova života.

Jsou to hodiny, na které reaguje příroda, na které reaguje Bůh, na které reaguje i jeden člověk.

Jde o okamžiky, kdy příroda vše halí do temnoty. Jsou to hodiny Božího soudu. Tady na kříži se děje Boží soud. Zde dochází k očištění toho, co má hodnotu, a ke spalování všeho, co žádnou hodnotu nemá. Boží soud zde odděluje zrna od plev. Co má budoucnost od toho, co ji nemá.