Hudba

Valentýnský hudebně-poetický večer se starověkou milostnou poezií pořádá na Valentýna, v pátek 14.2., od 18 hodin sokolovská městská knihovna. V nově upravené čítárně na zámku vystoupí mladá lékařka Michaela Lindtnerová a husitský duchovní Lukáš Bujna, kteří budou recitovat mimo jiné ze starozákonní knihy Píseň písní. Hudbou je doprovodí akademický hráč na klasickou kytaru Martin Lindtner, duchovní sokolovského sboru adventistů. Akci předchází od 14 do 16 hodin městská Valentýnská slavnost na Mostu lásky u bývalého Českého domu, kde se manželé Lindtnerovi také krátce představí v programu.

Více je zde: Most lásky, Křesťanský domov

Členové rusky mluvícího sboru církve adventistů v Praze-Nuslích pořádají v neděli 16.2. od 19 hodin v karlovarském Parkhotelu Richmond, Slovenská ulice 567/3 koncert na památku polské zpěvačky rusko-německého původu Anny German. Repertoár Anny German zazpívá Vladislava Vdovichenko, sólistka opery Oděsské  filharmonie. Vstupné je dobrovolné. Výtěžek ze vstupného podpoří budování školy na Madagaskaru ve městech Morovoau a Mahajanga.

Zpěvačka Anna German se narodila v malém městečku Urgenč v Uzbekistánu roku 1936. Její otec se narodil v Polsku německým rodičům, matka byla Němka. Před druhou světovou válkou byl její otec obviněný ve vykonstruovaném procesu NKDV ze špionáže, uvěznili ho a zastřelili. Anna s matkou, malým bratrem a babičkou byli deportovaní do Kirgizstánu. Během války Anny bratr zemřel a matka Anny se podruhé vdala. Její nový manžel Herman Berner byl polský důstojník, ale původu také německého. Více >

Několik desítek lidí si přišlo o státním svátku 17.11. poslechnout do modlitebny sokolovského sboru církve adventistů zpěváka Romana Dragouna. Zpíval své nové i starší skladby. Texty k mnohým z nich napsal jeho otec, který již nežije. Krásnou starší píseň Zdroj věnoval právě jemu a také svému bratrovi, který v padesáti letech před měsícem zemřel. „To nejcennější, co jsme s bratrem od táty dostali, byl Bůh. Dal nám Boha a já jsem za to moc rád,“ řekl Roman Dragoun v Sokolově.

Příspěvek napsal Lubomír Král

Dneska se cítím nějak mizerně. V zaměstnání trochu nestíhám, doma pak samota a za okny ponurý déšť, k tomu se o mě pokouší nějaká viróza. Rozhodl jsem se, že zůstanu s knihou a čajem pod peřinou. Když jsem otevřel Písmo, tak zrovna u Abakuka a hned jsem si připomněl sobotní kázání bratra Lindtnera na téma z tohoto proroka a slova jedné písně: „I kdyby fíkovník nevypučel a réva měla jen list, já budu s jásotem chválit Pána, On je spása, naděje má…“. Že ji také znáte? No bodejť. Je to skoro zlidovělá píseň kamaráda Pavouka, tedy vlastně písničkáře Pavla Kantora, a vyšla na jeho cédéčku Tulák po hvězdách v roce 2004. U nás ve sboru ji s oblibou notuje Bohouš Zámečník.

A tak jsem si desku po delší době zase pustil. Zmíněná, v adventních kruzích poměrně známá, hezoučká píseň „I kdyby…“ je její otvírák. Po ní následuje přenádherná a křehoučká „Tulák po hvězdách“, která nás vede k uvědomění si naší nicoty, pokud zde existujem bez Boha. Klidného mě nenechává ani dramatická „Cesta k hoře jménem Golgota“: „Ježíš po ní kdysi kráčel, krví svou a potem smáčel… …měl tě rád, a proto kráčel…“, vždycky mi při ní běhá mráz po zádech a vlhne mi bělmo. Opravdový skvost mezi duchovími písněmi. Více >

Desku, která vyšla už vloni, jsem si koupil teprve před třemi dny na koncertě Slávka Klecandra v našem sboru a moc mě potěšila. Vypadá to, že se sestava Oborohu na nějaký čas ustálila na kvartetu, které se našlo v rockovější poloze. Tak tomu je na předešlých dvou deskách a tak tomu je i na této.

Netajím se tím, že na Oborohu se mi nejvíc líbí jím zhudebněné a provedené starozákonní žalmy (těm byla věnována již tři cédéčka). Zde se skupina odvážila zpracovat téma strastiplné cesty, kterou prošel Kristus z Jeruzaléma přes v názvu alba zmíněný potok do zahrady Getsemane a poté až na jeruzalémské popraviště Golgotu. K tomu použila své zpracování tak rozdílných děl, jako jsou křesťanské písně anonymů ze 13. až 16. stol., tradicionály, písně současných autorů i své vlastní kompozice. Mohlo by se jevit, že to nemůže fungovat a dílo bude značně nesourodé, ale zdá se mi, že se to Oborohu docela povedlo. Více >

Před nedávnem byl na těchto stránkách představen adventistický písničkář Pavek Kantor zvaný Pavouk (viz: Zpívající „Pavouk“). Tuto přezdívku získal už někdy v první polovině 80. let minulého století podle písně, kterou se asi nejvíce dostal do povědomí široké církevní obce. Mé první setkání s jeho tvorbou bylo právě skrze tuto píseň, když se mi dostala do magnetofonu kazeta s nahrávkami nějakého adventistického písničkového festivalu mládeže, snad to bylo SATI 83, nejsem si po tolika letech vůbec jist.

CD Křesťanská zoologie kamaráda Pavouka jsem si koupil někdy na začátku tohoto tisíciletí ve sboru Karlovy Vary, kde tehdy Pavel Kantor vystoupil. Myslel jsem přitom na své ještě poměrně malé děti a řekl bych, že si některé Pavoukovi písničky docela oblíbili. Nejvíce houkání vláčku a úvodní písničce Zajiček – to hlavně Jakub dokázal pouštět pořád dokola i několik minut a náramně se při tom bavil. Také chlapíci Luční koníci je zaujali a snad i Včelka z mého úlu a Krokodýl Teofil. Já se samozřejmě vždycky nejvíc těším na starého (a mě už dlouhá léta dobře známého) Pavouka. No a jak je z názvu alba i jednotlivých písní zřejmé, celá deska se točí kolem různých zvířátek a hmyzounků, většinou představených humorným způsobem a také se zřetelem na jejich Stvořitele.

Už se těším, až toto cédéčko budu pouštět své, dnes dvouapůlleté vnučce Majdě, a jsem docela zvědav, jestli jí Pavel Kantor zaujme a která jeho písnička si získá její srdíčko :-). Více >