Kázání Hany Kábrtové při příležitosti Velikonoc

Čtení z Božího slova (Izajáš 52. kapitola od 13. verše až do konce 53. kapitoly)

  • „Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.
  • Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem.
  • Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli.“
  • Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova?
  • Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.
  • Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.
  • Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.
  • Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.
  • Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.
  • Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.
  • Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.
  • Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
  • Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu.
  • Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se tím, co zakusil. „Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.
  • Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

Text, který jsem právě přečetla, je téměř tři tisíce let starý. Je z Bible, ze Starého zákona a je citován také v Novém zákoně. Jedná se o poslední píseň ze sedmi písní o Božím služebníkovi v knize Izajáš. Název knihy, jméno Izajáš, znamená Bůh je spása, Bůh vysvobodí, což je nejdůležitější poselství Velikonoc. Bůh je moje, tvoje, naše spása. Bůh je spásou pro Božího služebníka. V původním hebrejském znění je slovo „ebed“, což doslova znamená „otrok“. Otrok je někdo, kdo nejen slouží, ale kdo někomu patří, nepatří sám sobě. Boží služebník patří Bohu, je Boží a Bůh je jeho, patří k sobě. 

Jak se vám líbí to, co tu čteme o Božím služebníkovi? Je to lákavé? Je to přitažlivé? Je to plné pohodičky, zdravíčka, štěstíčka, které si tak často přejeme? Mám text připomenout? „byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi…“

Boží služebník, o kterém tu čteme, je někdo, s kým se něco stalo. A to, co se s ním stalo, působí na jeho okolí. Jak působí na své okolí? Pozitivně. Je to někdo, kdo zkvalitňuje život. Ne svůj, ale lidí kolem sebe. Na začátku tu čteme – tento služebník bude mít úspěch. V původním textu je – můj služebník způsobí někomu zdar. Je užitečný svému okolí.

Sám ale při tom projde zkušeností, která ho znetvoří. Tím, že slouží Bohu, tím, že nepatří sobě, ale Bohu, vyvolá opovržení. Odpuzuje. A dokonce zemře – pokropí mnohé pronárody svou krví. A tato jeho smrt se dotkne lidí tak, že si ho všimnou, že si zakryjí ústa. Obětí, bolestí, utrpením Božího služebníka pochopí jeho okolí něco, k čemu by normálně nedospělo. Jeho utrpení tedy není zbytečné.

Kdo je tím Božím služebníkem?

Boží služebník je zde anonymní. O kom konkrétním Hospodin mluví, nám text neříká. Hospodin toho služebníka nazývá Izraelem, zda-li je to Boží lid či nějaký jedinec, který se tak jmenuje, se nedozvídáme. Kdo je ten Boží služebník, je tu otevřené. Je to totiž role, do které může vstoupit kdokoli v kterékoli době.  Z hlediska Starého zákona se má za to, že by tím Božím služebníkem mohl být král Jóšijáš či prorok Jeremjáš, z hlediska Nového zákona Ježíš Kristus. Možná bychom mohli přidat celou řadu lidí či národů, kteří prošli v historii či v současné době procházejí utrpením, a tím zkvalitnili či zkvalitňují a zlepšují životy druhých lidí kolem, nás. Mnozí reformátoři, první křesťané, židé, mučedníci víry, hrdinové, Ukrajinci……

Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova?

V písni najednou promluví skupina lidí, která je ze začátku z opovrhovaného Bohu sloužícího člověka otrávena. Tak zvaní slušní lidé bývají z takových potížistů otráveni. Odsedají si, odcházejí, dodržují odstup. Jenže tady náhle něco pochopili, a to proměnilo jejich vztah k němu. Pochopili, že se jich ten stav Božího služebníka nějak týká, že je pro ně klíčovou postavou, bez které se jim neotevře budoucnost. Jak to pochopili, se nedozvíme, pouze to, že to způsobil Bůh. Bez Boha je to nepochopitelné. Porozuměli tomu, čím je pro ně, pro nás důležitý. Boží služebník všechno to utrpení schytává totiž za nás, on nás tím utrpením vykupuje – tahá nás tím z něčeho, z čeho se sami vytáhnout nemůžeme.

Je pro nás velmi důležitou postavou. Bůh na něm dopouští něco, co zasluhujeme my. My jsme si jen tak žili, užívali života, odnikud nikam jsme se pohybovali, žili jsme podle své vůle.  „Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“ Není to pochopitelné, ani racionální, ale pochopit může ten, nad kým se zjeví paže Hospodinova, komu dá Bůh porozumět.

Jaký je Boží služebník?

Nechá si všechno líbit. Nekřičí, nevytrubuje to do světa. Je jako beránek vedený na porážku……. – jeho pán si může s ním dělat, co chce. Zcela nevinný a jde na soud, je umučen, nemá žádné potomky, na jeho pokolení nikomu nezáleží, každému je ukradený. Jeho utrpení nekončí ani smrtí, hrob má se svévolníky, s boháčem našel smrt (boháč a svévolník je v našem textu totéž). Boží služebník není svévolník, plní vůli svého pána, nikoli svojí. Společnost ho ale ponižuje i po smrti. Nebyl žádný důvod pro to, aby měl hrob se svévolníky.

Jaká byla Hospodinova vůle?

Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho naší nemocí. On chtěl, aby to s ním takto dopadlo, aby nesl naše nemoci, aby byl zmučen pro naši nepravost. Služebník je sice v tomto světě vyřízen, otvírá se ale pro něj, a tím i pro nás, budoucnost v jiném světě.  „Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu.“

Píseň je završena Hospodinovým výrokem, že takto prožitý život služebníka má pro všechny nesmírnou hodnotu. „Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým;“

Ježíšovi učedníci znali tento text proroka Izajáše. A díky tomuto textu dobře rozpoznali Božího služebníka v Ježíšovi. Byli konfrontováni s jeho utrpením a smrtí. Jak je možné, že se takhle zachází se spravedlivým člověkem, jak je možné, že si to nechá líbit? Odpověď jim dala četba tohoto textu a dokázali se tak lépe vyrovnat s jeho utrpením a smrtí. Dokázali pochopit, že utrpení a smrt jsou jen zástupné – za ně, za nás. Dokázali pochopit, jaký dosah má Kristova smrt pro jejich život. Na Velikonoce si připomínáme největší oběť v tomto světě. Nevinný, bezelstný Ježíš trpěl a zemřel pro nás. Vykoupil nás, zaplatil za naše nepravosti. Bůh ho však vzkřísil, navždy. Jako jednou navždy vzkřísí každého z nás, komu jeho smrt, jeho nevinně prolitá krev není lhostejná.  Bůh nás, jeho učedníky, zve k následování života Božího služebníka. Chce, abychom mu patřili a on nám, abychom si s Bohem patřili k sobě. Ukazuje nám, jaký život má hodnotu před Hospodinem. Učí nás porozumět utrpení, které pro něho i pro druhé sami prožíváme, případně bližní kolem nás.

„Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ Amen

  • kázání vzniklo díky Bohu a přednášce o Božím služebníkovi teologa Jiřího Beneše