Kázání Hany Kábrtové na bohoslužbách 30.11. a 1.12.

 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.        (Bible, Jan 3,16-18)

Nepřišel jsem zachránit spravedlivé, ale hříšníky. (Bible, Matouš 9,13)

Jaká naděje je skryta v těchto několika větách! Bohu nezáleží na tom, jaké mám zásluhy, jak jsem úspěšný, dobrý, kolik toho dokážu; Bohu záleží na tom, zda Jej v Jeho Synu přijmu jako svou naději, štít, jako svého obhájce, advokáta, důvěrníka, nakolik se cítím být hříšníkem.

Známý příběh Kaina a Ábela ilustruje tuto úžasnou Boží milost. Oba dva bratři přinesli Bohu oběť, ale Bůh na Kainovu ani nepohlédl. Když se Kain zlobil, řekl Bůh: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro?“ Kain přinesl Bohu určitě to nejlepší ze své úrody, možná se chtěl pochlubit, co vypěstoval. Podle Boha to ale nebylo dobré. Proč?

Oba dva bratři věděli od svých rodičů, že pravou obětí je Boží beránek. Beránek prvorozený, patřící Bohu, ne člověku. Obětováním nevinných zvířat po celá staletí měli lidé pochopit, že tím beránkem, který se za nás obětuje, je sám Bůh. Z lásky k lidem Bůh přinese oběť nejvyšší – sám sebe nevinného namísto člověka zasluhujícího zánik. Kain měl ale svou hlavu a chtěl jednat podle svého uvážení. Možná mu přišlo, že jeho zelenina, kterou vypěstoval, je vyšší oběť, protože ji obětuje ze svého a měl s ní tolik práce. Co měl opravdu v srdci, se ukázalo záhy, když mu Bůh ukázal nesmyslnost jeho náboženského výkonu. Začal zuřit a nakonec zabil svého nevinného bratra Ábela. Tak reagují ti, kteří nechtějí Boha následovat, ale naopak jím manipulovat.

Kain vystavil svoji práci a vlastní zásluhy, Ábel poslechl Boha a připravil oběť z Božího. Ábel Bohu důvěřoval, a proto jednal tak, jak chtěl Bůh. Kain důvěřoval sobě a svým schopnostem, a když nebylo po jeho, rozčílil se natolik, že zabíjel.

V tomto známém příběhu vidím obrovskou naději. Jen ten, kdo Bohu důvěřuje, činí dobro. Jen ten, kdo si do svého života Boha vezme za svého obhájce, ať už v životě spáchal cokoli, se nemusí dostavit k žádnému Božímu soudu, protože ho žádný nečeká, protože ho čeká pouze Boží záchrana. Ani ten sebepracovitější a sebelepší člověk nemůže sám zvítězit nad zlem. Bůh to ale dokázal v Kristu a každému nabízí toto své vítězství. Nemusíme se trýznit a bičovat, abychom byli lepšími lidmi, spása je v Bohu.

Touto nadějí a slibem záchrany život člověka, který Bohu důvěřuje, nekončí. Ježíšova krev, Ježíšova služba se musí dotknout zachráněného tak, že jeho život se stane pro druhé požehnáním.

Přeji nám všem, aby nad námi ani v novém roce 2020 nevládl strach z pekla, soudu, Boží pomsty, ale aby nad námi a mezi námi o to více zavládla Boží láska. Tak, že nám nebudou lidé lhostejní, že dovolíme Bohu, aby je skrze nás potěšoval a zahříval svým zájmem a laskavostí.