Kázání Jozefa Bajusze v Sokolově 9. června při oslavách 50 let sboru

Bůh nám ve svém Slově v Bibli ukládá počítat čas, slavit svátky připomínání minulosti a vděčnosti, oslavy výročí, hodování i uctívání. Letos je jubilejní rok sokolovského sboru – výročí 50 let jeho existence. Vznikl z Boží inspirace a dodnes jej Bůh provází, již 50 let. Slovo „jubileum“ i „50 let“ máme v Bibli vždy společně, a to ve Starém zákoně ve dvou knihách 3. a 4. Mojžíšově. Tak v 3. Mojžíšově 25:10-13 podle Českého rabínského překladu):

„A posvětíte padesátiletí a vyhlásíte propuštění na svobodu v zemi všem obyvatelům jejím, ten rok vám jubilejním bude, že vrátíte se každý k vlastnictví svému a každý k rodu svému vrátíte se. Jubilejní rok jest, jubilejním rokem budiž vám rok padesátý – nebudete zasévati a nesežnete obnože jeho a neoberete révy neořezané jeho. Neboť jubilejní rok jest, svatým bude vám, co se naskytne na poli, z toho budete jísti úrodu jeho. Toho roku jubilejního vrátíte se každý k vlastnictví svému.“

Padesátiletí, jubilejní rok, léto milosti, hebrejsky „jovel“.  Hebrejský termín „jovel“ znamenal název tohoto roku, ale doslovně odkazuje na křik / hlas / zvuk trubek z beraního rohu, který oznamuje tento sváteční rok. Čím byl tento rok?

Jubilejní rok = Boží velké tlačítko RESET. Co to je, to tlačítko RESET? Toto tlačítko má váš počítač (tablet, mobil…). Moc často se nemačká. Někdy se stane, že v systému dojde k těžko identifikovatelné chybě. Celý systém pak přestane reagovat na povely a nezbývá, než jej znovu nastartovat. Tomuto zásahu do činnost počítače se říká restartování – RESET. Operační systém se začne znovu zavádět.

Jubileum je restartem pro život!

Kdysi v celé izraelské zemi bylo v tomto roce vráceno všechno na původní , na správné místo, tak, jak to bylo na začátku, všechny věci, které se nějak zamotaly, které byly v naprostém nepořádku, vrátily se do správných kolejí.

Jubileum bylo novým začátkem především pro chudé lidi. Božím záměrem bylo, aby si všichni lidé byli rovni. Jeho zákon stanovil, že nikdo neměl využít jiného; jeho lidé měli milovat Boha a jeden druhého. Všechny dluhy jsou zrušeny. Všichni vězni jsou osvobozeni. Políčka a pole, která jim sebrali exekutoři, nyní každý dostal zpět! Ti, kdo museli z domova, kdo byli odvlečeni do otroctví, mohli zpět, domů, ke své rodině. Byl to svátek spojení roztrhaných rodin.

Život  se někdy zamotá.  Problémy se valí a nedají se ovládat.

Rok jubilea byl Božím velkým tlačítkem RESET v systému života!  Směli ho zmáčknout jednou za 50 let. To je úžasná hra s resetovacím tlačítkem. Velká amnestie. Velká  naděje. Velká  šance získat nový začátek. Každý 50. rok byl rok svobody, rok milosti, rok nezasloužené změny. Každý 50. rok byla jedna velká oslava, festival, slavnost! Celý rok nepracovali. Velká událost, pro mnohé jednou za život.

Je zajímavé, že v knize Izajiáš se 600 let před narozením Ježíše píše v kapitole 61, že přijde Mesiáš a vyhlásí rok jubilea.

Potom přišel Ježíš – Boží Syn na tuto zem. Co dělá Ježíš? Vyhlašuje Rok jubilea. To bylo téma jeho prvního kázání (Lukáš 4: 17-21).  Ježíš přečetl toto místo ze svitků a prohlásil „Já jsem tady.. a teď to začne.“

Ale zdá se, že nemyslí na kalendářní jubilejní rok. Spíše oznamoval význam – požehnání tohoto roku. Je tady, aby přinesl, jako kdysi jubilejní rok, naději, změnu, svobodu, odpuštění, radost! Ježíš říká: „Já jsem ten, kdo přináší změnu! Já jsem to tlačítko RESET.

Já jsem ta nikým nezasloužena milost. Já jsem jovel – jubileum!“

Mohu vám dnes ráno povědět něco o vaší dnešní jedinečné možnosti, o vašem Jubileu? Chci vám ukázat na  čtyři jubilejní zprávy.

  1. Je to zpráva o odpuštění. Bible říká: „a vyhlásíte propuštění na svobodu v zemi všem obyvatelům jejím.“ Srdcem jubilea bylo prohlášení o propuštění do celé země. Všichni, kteří pracovali na cizím poli v cizím prostředí, mimo domov, měli být tento rok propuštění a jejich dluh měl být odpuštěn! Ježíš použil toto slovo „propuštění“ podle Lukáše 4:18 a je to stejné slovo, jaké používal tehdejší řecký překlad Septuaginta v 3. Mojžíšově 25:10. „Abych vyhlásil zajatcům propuštění.“ Ve skutečnosti se toto slovo stalo jedním z klíčových slov použitých v Novém zákoně pro odpuštění.

Propuštění není bez odpuštění! Rok milosti je vyhlášen v Den smíření. V den, který symbolizuje naše odpuštění hříchů skrze Ježíšovou krev. Když o něco později Ježíš uzdravil nemocnou ženu (Lukáš 13:10-17), prohlásil, že byla propuštěna ze zajetí. Ježíš přináší odpuštění dluhů, které  dlužíme za naše hříchy. Ježíš Ti dnes ráno říká: „Zde je to podepsáno mojí krvi. Osvobozuji tě. Odpouštím ti. Očisťuji tě!“

Ježíš znal sílu odpuštění – když visel na kříži, řekl ta neuvěřitelně silná slova: „Otče,  odpusť jim.“ Jak prorokuje Izajáš 43:25: „Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu.“

Spisovtel Ernest Hemingway napsal následující příběh: Otec a syn se pohádali, syn práskl dveřmi a zmizel. Čas běžel, ale otec neměl klid. Stále myslel na syna. Jak rád by jej objal, kde asi je? To odloučení a vina byly nesnesitelné. Jednoho dne otec dostal nápad. Odjel do města, navštívil vydavatelství místních novin a tam dal všechny peníze za vydání krátké zprávy na titulní straně novin:

Drahý Paule, vše je odpuštěno a zapomenuto. Setkáme se zítra v poledne před vydavatelstvím.  Miluji tě. Tvůj táta! Na druhý den v poledne 6 kluků stepovalo před nakladatelstvím. Toužili po odpuštění – po zapomenutí.

Toužíš po tom také? Rád bys na něco zapomněl? Ježíš Tě čeká!

Proto Žalm 32 zpívá: „Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.“ Poselství Jubilea je poselstvím odpuštění. Nicméně slova modlitby  „odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“ nás zavazují. I my musíme odpustit.

Jakkoliv je to těžké – je čas to udělat. Zlobíš se na někoho? Ublížil ti? Štve tě?  Nyní  přišel den odpuštění. Naše vzájemné vztahy jsou často špinavé a pokroucené. Aby Bůh v našich životech zrušil dluh a aby nás osvobodil, musíme zrušit to, co nám dluží ostatní, a propustit je z našeho poranění, z našeho hněvu, z naší nenávisti!  Musíme odpustit! Ježíš nám odpustil, abychom i my mohli odpustit!

  1. Je to zpráva o svobodě.

V těch dnech, kdo se zadlužil a nebyl schopný platit, musel svému věřiteli odpracovat zbytek dluhu. To bylo otroctví. Ale každých 50 let všichni hebrejští otroci byli osvobozeni. Ježíš četl v synagóze, že přináší „svobodu pro zajatce.“

Nezáleží na tom, čeho jste zajatci – poselství Jubilea je „svoboda“.

Ti Židé, kteří slyšeli slova Ježíše ve shromáždění, nerozuměli, o jaké svobodě mluví. Nepovažovali se za otroky. Mám obavy, že jdeme ve stopách těch židů. Umíme odcitovat Ježíšova slova: „Koho Syn osvobozuje, je skutečně svobodný.“ (Jan 8:36). Ale jak prožíváte „svobodu v Kristu“?  Mám obavy, že mnozí věřící prožívají něco podobného, jako Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. Odvalili kámen, Ježíš ho zavolal, on vyšel z hrobu, ale byl svázaný. Ježíš musel říct: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Poznal jsi Krista, uvěřil jsi a prošel křtem vodou. Ježíš ti daroval nový život. „Probudil nás k životu!“ Jako Lazara! Jeho příběh ale říká, že stále – i v tom novém životě s Kristem, můžeš mít svázané nohy a ruce. Mnoho let jsem žil takto i já. Přijal jsem Krista, ale nežil jsem v Kristu, ale v církvi.

Jsi v církvi nebo v Pánu Ježíši Kristu? Jsi svobodný, nadšený v Kristu –  nebo u Krista, ale stále svázaný? Dobrou zprávou při Jubileu je, že je zde osvobození!

Potřebujete dnes ráno svobodu?

Poslouchej Ježíše: „rozvažte ho a nechte ho jít!“ List Římanům 8:2 uvádí: Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši vás osvobodí od zákona hříchu a smrti.

Jedna žena měla muže tyrana. Sekýroval a buzeroval ji, napsal i seznam její předepsané činnosti během dne, stala se jeho služkou.

Pak tento její muž zemřel a ona se po čase znovu vdala. A její nový muž ji moc miloval. Prožívali krásné dny. Ona dělala vše jako kdysi, ale tentokrát ne z povinnosti a ze strachu, ale z lásky. Ona to chtěla dělat – v tom byla její svoboda.

I my máme svůj seznam našich povinností, našeho způsobu života, co ano a co ne. Víme, kde je co napsané, přidáme ještě spisy, návody, řády a vše kontrolujeme. A to je otroctví! Liteře zákona. To je život ještě ve Starém zákoně.

Ale žít v Novém zákoně, to je prožívat zaslíbení „dám jim nové srdce a napíši vše do jejich srdci!“ Je to uvnitř tvého srdce, v tobě, je to součástí tebe, Kristus v tobě!

  1. Je to zpráva o obnově. Podívejme se znovu na ta slova: „prohlásí propuštění země,“ „každý z vás se vrátí do vlastního majetku“ a „každý z vás se vrátí ke své rodině…“ vrátíte se každý k vlastnictví svému. Jubileum znamená vrátit se! Vracíte se rádi na stará známá místa, kde jste prožili dětství, mládí? Vrátit se na stará, dobře známá místa, ta vůně a atmosféra… Chtěl bych se vrátit 50 let do tehdejšího sboru zde v Sokolově na faře u řeky. Naproti bydlela sestra Reriová, cítit vůni starých lavic, když zavřu oči, vím, kdo kde seděl,   vzpomínám na Zámečníkovy, sestry Bauerovou, Pešatovou, Lilikovou, Lálišovou,  Javorkovou, Šimerovou, Smudkovou a Beníškovou, bratra Breuera… Oni jsou dnes vězni smrti. Jednoho dne se ale rozlomí okovy smrti a vrátí se také k životu. Ke své rodině. Ježíš obnoví vše a už navždy budeme spolu.

Poselství Jubilea je obnovit, vrátit to zpět, tak jak to bylo dříve. My jsme dnes zde. Můžeme, máme se někam také vrátit, něco obnovit? Ztratil jsi první lásku?  Nadšení? Již nehoří tvoje srdce? Ztratil jsi radost ze spasení? Ztratil jsi jistotu? Ztratil jsi pokoj Boží?  Klid v srdci? Ztratil jsi víru? Sbor? Přátele? Nejbližší? Už to není ono…? Ztratil jsi sílu, zdraví, mládí, krásu, život…

Slyšíme: to už je pryč, už to nejde vrátit!

Matouš 17:11 říká: „On jim odpověděl: ,Ano, Eliáš přijde a obnoví všecko.´“ Ano! Někdo musí přijít i do tvého života a obnovit vše! On, Všemohoucí Bůh, El šadaj – může všechno! Znám Ho – učedníci mu říkali Mistr – On umí – On je kouzelník, on umí dát do pořádku zpackané životy. On obnoví. V Pláči Jerejášově 5:21 čteme: „Obrať nás, Hospodine, k sobě, a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých.“ Rozpomeňte se na věci dřívější!

Nebo potřebuješ obnovit vztahy? Kolik z nás potřebuje obnovit rodinné vztahy? Kolik z nás potřebuje obnovit sborové vztahy?

Kolik z nás potřebuje obnovit svůj osobní vztah k Ježíši Kristu?

Všechno, co nepřítel odnesl – ukradl nám, Bůh dnes přikáže nepříteli, aby to vrátil.

Jeremjáš 30:17 praví: „Zahojím a vyléčím tvé rány, je výrok Hospodinův.“ 1. List Petrův 5:10  zase „Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.“

  1. Je to zpráva o víře. „Jubilejní rok jest, jubilejním rokem budiž vám rok padesátý – nebudete zasévati a sklízet.“ Během jubilejního roku neměli pěstovat plodiny – a oprávněně chtěli vědět, jak přežijí? Předtím rok sobotní – také se neselo a nesklízelo…

A vzpomeňte, že Izrael v roce 1400 před Kristem měl téměř výhradně zemědělskou ekonomiku. A Bůh tady po dobu dvou let zastavuje veškerou produktivní práci. Dokážete si představit víru, kterou potřebovali? Dva roky jste museli žít vírou – důvěřovat Bohu. Bylo to období velké víry. Dokážete si to představit? Bůh říká: „Nedělej nic, protože nezáleží na tobě! Naučím tě věřit! Důvěřuj mi, já ti vše poskytnu!“

To mi připadá spíš jako sen. Odměna je sice skvělá, ale není to snadné. Bylo potřeba obrovské důvěry, že se Bůh postará o život. A o tom je jubilejní rok! O víře! Ježíš ve svém Kázání na hoře podle Matouše 6:31-34 řekl: „Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek…“

Co bychom mohli mít, kdybychom neměli svoji logiku, svoje důvody, náš vlastní rozum a způsoby, jak to všechno vysvětlit… jaké sny bychom mohli snít?  Kdybychom měli víru, dětskou víru, malou, jako zrnko máku. Je na čase přestat poslouchat svoji hlavu a začít posilovat svoji víru. Vždycky budeme pronásledováni otázkami – to je lidské, ale nezapomeňme, že sloužíme nadpřirozenému Bohu!

Zde je prosté poselství víry: Bůh má vše pod kontrolou a věřím mu!

Bůh má vše pod kontrolou, nezáleží na tom, co se děje v ekonomice, a nezáleží na tom, co se děje na politické úrovni nebo na Hradě. Nezáleží na tom, co dělají v oblasti sociálního zabezpečení, zdravotní péče nebo cokoli jiného. Bůh má vše pod kontrolou.

Co si myslíte, že je nejčastějším příkazem v Písmu? Nejde o to, abychom byli milující. Nejčastějším příkazem není ani získání pokory. Není to příkaz zachovávání Desatera, ani o věrnosti sobotě, ani příkaz chránit sexuální čistotu nebo chodit bezúhonně… Jediný příkaz v Písmu, který se vyskytuje častěji než kterýkoli jiný, Boží nejčastěji opakovaný příkaz, je formulován dvěma slovy: „Neboj se.“ Neboj se. Buďte silní a odvážní. Můžeš mi věřit. Nebojte se. Proč nám Bůh přikázal, abychom se nebáli? Co si myslíte?

Lloyd Ogilvie poznamenává, že v Bibli je 366-krát napsané různou formou Neboj se – jedenkrát pro každý den v roce, včetně jednoho pro přestupný rok! Je jeden důvod, proč nám to Bůh říká, protože strach nám brání žít Boží vůli.

Strach nás ochromuje a nedovoluje nám dělat to, co chce Bůh dělat.

Abraham, prototyp věřícího, kráčel s těžkým srdcem na horu Moria, aby obětoval. Jeho syn Izák se ptá: Kde je oběť? Bůh opatří, odpovídá otec. Bůh se postará! 1. List Janův 5:4 říká: „a toto je vítězství, které překonalo svět – naše víra.“

Toto je poselství Jubilejního roku. Byl to Hospodinův rok. Můžeme si jen těžko představit muže, který se svými dluhy propadl nebo byl prodán do otroctví, aby zachránil svoji rodinu. Co mohl dělat, když vše, co vydělal, patřilo jeho věřiteli a majiteli? Jen čekat. Představme si, zbývá mu 30 let. 20..10..5..1. Potom čekání na zvuk trouby. Všichni lidé v otroctví i doma čekali, poslouchali, kdy?   Kdy? Pak najednou. Přes celou zemi zazněl pronikavý hlas trouby. Lidé vybíhali do ulic a křičeli: Jubilejní, Jubilejní, Jubilejní …  je konečně tady. Toto je rok Hospodinův – léto milostivé – zpívejte, skákejte, protože Bůh mě právě osvobodil!

To bylo tehdy – a co dnes? Často ztrácíme to krásné a čisté, prožíváme nechtěnou změnu, život se zkomplikuje a zamotává, prožíváme to, co se nám nelíbí. Trápíme se a toužíme po změně. Ty, který jsi  tady se mnou před Hospodinem – to je tvůj den! Rok jubilea – nikdo není vyjmut z milosti Pána Ježíše Krista! Je tu dnes pro tebe. Chce se s tebou setkat. Nebraň se. Nech ho, aby uzdravil tvoje rány.

Pokud potřebujete Ježíše, je čas znovu přijít k němu! Pokud jste upadli, pokud jste ztratil svou první lásku, pokud potřebujete moc Boží k osvobození… Možná, že jste se marně snažili v minulosti všechno opravit – změnit.  Dnes to můžete přijmout z Boží ruky.

Bohatý muž a jeho syn měli sbírku vzácných uměleckých děl. Měli všechno ve své sbírce, od Picassa po Raphaela, od Rembrandta až po Remingtona. Často seděli a obdivovali ta umělecká díla. Když vypukl konflikt ve Vietnamu, syn musel do války. Byl velmi odvážný a zemřel v bitvě při zachraňování jiného vojáka. Otcovo srdce bylo rozbité a on se neustále rmoutil pro svého jediného syna.

Asi o měsíc později, těsně před Vánocemi, někdo klepal na jeho dveře. Mladý muž oblečený v armádní uniformě stál u dveří s velkým balíčkem v rukou. Řekl: „Pane, neznáte mě, ale já jsem ten voják kterého váš syn zachránil. Často mluvil o vás a vaší lásce k umění.“ Mladý muž vyndal balíček. „Já vím, že to není moc, nejsem opravdu skvělý umělec, ale myslím si, že váš syn chtěl, abyste toto měl.“

Otec otevřel balíček. Byl to portrét jeho syna, namalovaný mužem, kterého zachránil. Otec upřeně hleděl na obraz, potom poděkoval mladému muži a nabídl mu, že mu zaplatí za obraz.

„Ne, pane,“ řekl voják. „Já jsem dlužníkem. Nikdy nemohu splatit, co váš syn udělal pro mne. Otec pověsil obraz a pokaždé, když přišla nějaká návštěva, chtěl, aby viděli portrét jeho syna dříve, než jim ukázal slavné malby.

Když otec zemřel, bylo oznámeno, že se bude konat dražba jeho majetku. Mnoho bohatých a vlivných lidí se shromáždilo, aby koupili nějaký vzácný obraz pro svou vlastní sbírku. Po zahájení aukce se na pódiu vedle dražitele objevila malba syna. Dražebník udeřil kladívkem a oznámil: „Začneme nabídku s tímto obrazem syna. Kdo se uchází o tento  obraz?“

Bylo ticho. Dlouhé ticho. Pak někdo vykřikl: „Chceme vidět ty další.  Tohle přeskočte.“

Dražebník se však nenechal odbýt. „Kolik nabídnete za tento obraz?“ „Kdo zahájí nabídku?“ „100 dolarů, 200 dolarů? Kolik dáte?“

Dražitel vytrvale nabízel. „Syn! Kdo si vezme syna?“

Konečně zazněl hlas ze zadní části místnosti. Byl to dlouholetý zahradník zemřelého. „Dám za obraz 10 dolarů.“ Byl chudým mužem a to bylo vše, co si mohl dovolit.

Po pauze dražitel pokračoval: „Máme 10 dolarů, kdo přihodí?“

V sále vládla nervozita. Jednou…dvakrát… opravdu nikdo? Nakonec dražitel udeřil kladívkem. „Prodáno za 10 dolarů!“

Muž sedící ve druhé řadě vykřikl: „Teď pojďme ke sbírce!“ Dražebník položil svoje kladívko. „Je mi líto, aukce skončila.“

„A co obrazy?“

„Omlouvám se, když jsem byl povolán k provedení této aukce, bylo mi řečeno o poslední vůli zemřelého. Musela se zachovat v tajnosti až do této chvíle. Měl se vydražit pouze obraz syna. Přání zemřelého bylo:   Kdo koupí syna – obdrží všechny ostatní obrazy. Muž, který přijal syna, dostane všechno!“

Bůh dal svého syna před 2 000 lety, aby zemřel na kříži. Zemřel, aby vyhlásil milost. „Já jsem vzkříšení a život, kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.“ Stejně jako dražitel, ptám se i já  dnes: „Syn, je tady Syn, kdo si vezme Syna?“ Protože, víte, každý, kdo bere Syna, dostane všechno. Má odpuštění a přijetí. Má svobodu. Má nový život. Má vše!

JOZEF BAJUSZ