pohřebpohřeb2Oslavy 64. výročí společného života se již manželé Jiří a Růžena Bauerovi nedočkali. Oslavili by ho posledního února. Růženka podlehla dlouhé a těžké nemoci a 5. února ve věku nedožitých 88 let zemřela. Pohřeb se uskutečnil v pátek 10.2. v Sokolově za hojné účasti rodiny, bratrů a sester v Kristu a přátel (videa níže). O životě Růženky, kterou přezdívali teta láska, vyprávěl na pohřbu jeden z prvních kazatelů Církve adventistů s.d. v Sokolově Jozef Bajusz, který se se zesnulou z doby svého působení na Sokolovsku velmi dobře znal. Život Růženy Bauerové byl mnohdy inspirativním vyprávěním o dobrosrdečné ženě, která byla svojí štědrostí a laskavostí známá v širokém okolí. Zde je k přečtení:

Mojí drazí,

opět se setkáváme zde, na tomto místu smutku a loučení. Opět někdo odchází z kruhu naších blízkých a někdo nám bude chybět. Někdo, kdo nám obohatil život, s kým nám bylo dobře a kdo nám byl tak blízký!!! 

V životě nejenom získáváme, ale velmi často i ztrácíme.  Život člověka od narození je vlastně stálé loučení. Pořád se loučíme s někým – nebo s něčím… jen si to někdy neuvědomujeme…

Dnes se musíme loučit s manželkou, maminkou, babičkou, prababičkou, sestrou a paní RŮŽENKOU BAUEROVOU, která odešla z kruhu živých ve věku krásných a nedožitých 88 let.

Nevím, jak ji znáte – co o ní víte – a nevím, kým byla pro vás osobně, ale určitě každého z vás nějaké pouto k ní váže.  Dovolte, abych vám nyní připomněl, kým ve skutečnosti byla. V této rakvi leží a spí žena, které jsme říkali „TETA LÁSKA“!

Takto – pod tímto jménem – jsme ji znali, tak ji znám já od chvíle, když jsem ji poznal před 44 lety, tak ji znají dodnes moje děti, tak jsme jí říkali ve sboru, v mládeži… a určitě toto její jméno jste slyšeli i vy!

TETA LÁSKA! – Dnes, když budeme chvíli vzpomínat na její život, chci vám o ní vyprávět.

Narodila se 6.4.1929 na zemědělské usedlosti v jedné malé vesničce jako nejmladší dítě v jedné početné rodině. Její dětství bylo plné dětské lásky .

Po skončení obecné školy se dala do učení k paní mistrové, aby se stala dámskou krejčovou. A zde vznikl mezi těmito dvěma ženami neskutečný vztah lásky na celý život. Stále se navštěvovaly, setkávaly se i rodinami a bylo jim dobře spolu…

Další kouzlo lásky se odehrálo před 70-ti lety. Tehdy právě vystoupilo z autobusu jedno 18-ti leté krásné, veselé, usměvavé děvče, které svým zjevem tak zapůsobilo na jednoho kluka, který tam zrovna stál a který se jmenoval Jirka Bauer. On snad ani nemohl tu noc spát a druhý den se nemohl dočkat, aby ji opět uviděl. A pak ji už vídal takřka denně – celý život – až do dnešního dne. Tehdy to náhodné setkání bylo Božím darem lásky – a skončilo to vytouženým slibem lásky …. až nás smrt rozdělí….  Nám se to vše zdá již dávno – ale tobě – bratře Jiří – jako by to bylo včera…

Neskutečně rychle míjí naše dny – a my starší nestíháme ani registrovat….
Bible říká:
Počet našich dnů….kvapem uplynou, a v letu odcházíme!  Ráno rozkvetem a večer už nejsme…

Růženka, když se vdala, měla jako každé mladé děvče svoje sny, plány a představy o manželství a rodině. Ale ona se stala manželkou faráře Československé církve husitské. Nevím, zda si umíte představit, co to znamená… Lidé přicházeli na faru, potřebovali řešit svoje problémy, poplakat, popovídat si, ale i najíst a vyspat se. Přicházeli zblízka i zdáli, aby našli domov nebo útočiště… A to byla nová výzva pro ni. .. Začala sloužit. Nejen své rodině. Otevírala dveře domu, zvala dál, prostírala stůl, nabízela jídlo, ustlala postel každému, kdo přišel……To vše s láskou.
Růženko, jak jsi to dokázala? I v té největší chudobě a nouzi jsi uměla bohatě dávat!

Její největší radostí zůstali její nejbližší, její rodina – její 4 děti, kterými Bůh obdařil jejich lásku s manželem.
Přicházeli na svět postupně  Petr – Magdalena – Růžena – Jirka … Ona byla šťastná a nadevše je milovala.
Když jste měli hlad – byla tady maminka..
Když jste prožívali bolest a pláč – maminka vždy obejmula a pohladila… Když přišla nemoc – byla tady starostlivá maminka svojí péčí.
Ona to uměla. Dávala vám bezmeznou lásku milující maminky. A i ty pohlavky byly plné lásky…
Vaše maminka vám ale dala ještě něco víc. Naučila vás, že láska není pouhý cit nebo sen, ale život! Láska, to není jen brát, ale i dávat. Její láska se vryla do vašeho života jako nesmazatelná STOPA. Učila vás milovat a dávat. Ukázala vám také tu největší Lásku, kterou poznala v Ježíši Kristu.

Šla před vámi v poznávání Pána Ježíše, šla za ním do vody vyznání a křtu, šla do společenství věřících a vždy vás táhla za sebou. Dnes můžete děkovat Bohu, že vaše maminka vás takto poznamenala navždy. Díky ní můžete mít nyní živou naději na setkání se s ní v Božím království.

Nyní musím ještě vzpomenout na její láskyplné vztahy k přátelům a sousedům.
Měla ráda lidi. Nemohu vyjmenovat všechny, kterým sloužila, za které se modlila, na které myslela, které něčím obdarovala…   Vzpomínám na její vřelé přátelské vztahy s rodinou Holubových. Byl to vztah hluboké lásky, ve víře, v starostech, v modlitbách…
Vzpomínám na její krásný vztah s Helenkou Bartošovou. Na jejich dlouhé hovory a jejich vzájemné vyprovázení se tam a zpět – tam a zpět, které se protáhlo až do noci z důvodu lásky – já půjdu s tebou, abys nemusela jít sama domů…

Dalším jménem by v seznamu byla teta Berta …

Bylo mi 22 let, když jsem sestru Růženku Bauerovou poprvé potkal. Bydleli jsme kousek od sebe a mne také ovlivnila. Obdivoval jsem její vztah ke všem sousedům v okolí, se kterými mne seznamovala. Znala celou ulici, zvala lidi k sobě, všem měla co nabídnout, všem pomáhala, pro všechny měla kousek lásky!! Měla dům otevřených dveří.
Znám ji už přes 40 let. Nikdy jsme ji neříkali jinak, než TETA LÁSKA.  Kdokoliv – kdykoliv k ní přišel na návštěvu.. nikdy nikoho nepustila s prázdnýma rukama ven. Každý byl vítán. Každý byl pozván ke stolu. Vždy něco našla, co mohla dát – darovat.

Láska umí dávat. Bůh tak miloval, že dal… a tento laskavý Bůh říká:  Milovaní, milujme se navzájem. Neboť láska je Boha. A každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Bůh je láska.

Růženka poznala Boha a dostala dar lásky, kterou šířila dál jak slovem, tak i životem. Mnohé vmilovala do církve.  Ona to dokázala!

Když někdo říká, že láska je neviditelná, tak já jsem viděl lásku. Byla tady. Žila s námi. Byla tady TETA LÁSKA!
Protože Jejím krédem se stal text Bible: Řim 13,8

„Nebuďte nikomu nic dlužni – kromě lásky!!“ říkávala nám znovu a znovu.

Pamatujete si, kolikrát vás pozvala k sobě? Kolikrát jste slyšeli to její: „Pojďte k nám!“ A dodala: „POJĎTE NA VDOLEČKY!“

Nikdy jsem nikoho neslyšel mluvit u rakve o vdolečkách! Ale dnes to změníme. Nejde to jinak. Musím vzpomenout: „Růženko, ty tvoje vdolečky byly nejlepší na světě!“  Snad všichni, kdo jsme tady, jsme je měli možnost ochutnat. Ochutnali jsme tvoji lásku. Taková jsi byla. TETA LÁSKA. A taková zůstaneš v našem srdci!!!

Pro úplnost musím vzpomenout, poslední léta naší milé sestry Růženky.

Bible říká – Kaz 9,10  „všechno co máš vykonat, konej podle svých sil…“
– Kaz 12,1 „než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých  řekneš: “nemám v nich zalíbení!““

Posledních 9 let života prožila v pečovatelském domě v Dolním Rychnově.   Nešlo to jinak…  Bylo to zlé… Léta – ne dny a měsíce, ale léta nemoci…léta bolesti….léta beznaděje… léta deprese a smutku…

Když jsem ji tam navštívil, tak jsem ji nepoznával… To už nebyla ta TETA LÁSKA plná služby a energie. Byl jsem z toho smutný. A v hlavě jsem měl zmatek a plno otázek: Proč? Co se stalo?  Jak je to možné? Je to spravedlivé?

Jak jsme my lidé chatrní a slabí. Jak ona říkávala – „všelijak potrefeni“. Sice se tváříme, že vše zvládáme, že nás se to netýká, – ale jsme tak moc zranitelní…dnes jsi tady a teď ti je dobře, ale co zítra? Kde budeš?

Proč Teta láska nemohla sloužit do konce?  Proč se stala ta radikální změna v jejím životě? Na celou řadu našich bolestivých otázek nemáme odpověď. Můžeme jen skromně sklonit hlavu a mlčet. Jen Bůh to ví….
Ona, která byla plná lásky a služby, byla totálně odkázaná na lásku a službu nejbližších…. A tak se musela naučit také přijímat vaši lásku a službu. A možná ani vám neuměla dost dobře vyjádřit svoji radost, když jste za ní přišli. Možná ani nevíte, jak moc to potřebovala a jak  ji to potěšilo u srdce. Ona, která rozdala vše až do vyčerpání a zůstala prázdná – mohla nabrat od každého z vás kousek tepla té uzdravující lásky, kterou tolik potřebovala.

Nakonec chci vzpomenout na její oblíbenou píseň, kterou jste s ní ještě zazpívali před několika dny.  „Krásnou vlast, připravil na nebi..“ Stále více milovala tuto píseň, protože je o její naději. Už se těšila na ten krásný domov, který bude v nebi..

Růženka ráda zařizovala svoje pozemské domovy, ať ve Žluticích, v Sokolově, v Lokti, nebo v Seredi – chtěla vše mít hezké a čisté…., ale vždy byla plná naděje, že ten nejkrásnější domov ji připravuje Pán Ježíš. Proto se u ní na stole kromě jídla trvale ocitají i dvě knihy: Bible a zpěvník. Každý den je otevírala a zněla píseň: „Důvěřuj se v Pána, o duše má…z večera i zrána, on ti pomáhá..“

Tam k nebesům zvedala svůj zrak vždy, kdy prožívala nouzi.. , když na dveře zaklepala nemoc a utrpení …, nebo když přišlo zklamání a beznaděj. Vždy její důvěra byla u Pána.. Tak i nyní, kdyby mohla, řekla by vám, drazí pozůstalí: „Důvěřujte v Pána. Já odcházím, ale On – můj Pán s vámi zůstává. Citovala by slova Pána Ježíš Krista: “nyní zármutek máte, ale váš zármutek se promění v radost. Opět vás uvidím!“

Stojíme u rakve ženy, kterou v životě provázela Boží láska. Pán Bůh ji znal a ona znala svého Pána. Pán ji miloval takovou, jaká byla. Nikdo neznal její srdce lépe než Pán. Nikdo neudělal pro ni více než Pán Ježíš. Nikdo netouží po jejím spasení více než Pán Ježíš.

Proto nyní říká Ježíš i vám –  drazí pozůstalí:  „Nermutiž se srdce vaše. Věřte ve mne. V domě mého otce je místo i pro vás. Já přijdu a vezmu vás tam – abyste byli opět spolu.“ Myslete na tento den – den nového setkání, nového objímání, nových radostí v království lásky. Kdy se Teta láska znovu usměje a řekne vám to její typické: „Pojďte k nám na návštěvu, připravila jsem vám ty nejlepší vdolečky..“

V této krásné naději na vzkříšení a nový život se chceme nyní rozloučit. Ona teď bude odpočívat a očekávat na den, až ji Pán zavolá.  Ona již toužila po tomto odpočinku. Bůh ví, co je skryto v této rakvi.

Loučí se naposled Růženka od svého manžela a děkuje, že zůstal při ní do posledního dne. Děkuje za vše, co mohli spolu prožít, a hlavně za stálou péči, kterou tolik  potřebovala.

Loučí se maminka od svých milovaných dětí a jejich partnerů a děkuje za vše krásné, co mohli spolu zažít a čím ji obdařili.

Loučí se babička od svých šesti vnoučat a pěti pravnoučat a děkuje za chvíle, kterými obohatili její život.

Loučí se paní Růženka Bauerová od svých přátel, sousedů a známých.

Loučí se sestra Bauerová od společenství věřících a říká jako vždy: „však máme komu děkovat – děkujme Pánu!“

Loučí se TETA LÁSKA  se slovy biblického kréda života:

„a nebuďte nikomu nic dlužni – kromě lásky!“

Jozef Bajusz