Cesta tajgou domů

V roce 2008 jsem s mými sourozenci Járou Novým a Ivankou Látalovou a mými syny Daníkem a Martínkem jeli navštívit kamarádku naší maminky a kluků babičky do Ruska. Dopisují si spolu více jak 50 let, a tak jsme ji chtěli poznat a vidět, jak žije její rodina. Zažili jsme mnoho dobrodružství, párkrát se báli i o život. Na Rudém náměstí jsme veřejně vypískávali uctívače Lenina a jemu podobných, zúčastnili jsme se divokého mejdanu několika opilých Rusů uprostřed hlubokých lesů tajgy, vyzkoušeli jsme podomácku vyrobenou saunu na zahradě jejich chaty, cestovali mnoho hodin transsibiřskou magistrálou atd. atd. Zdraví a šťastní jsme se se vrátili domů a šli jsme se přivítat s rodiči. Maminka zrovna pracovala na poli, všechny nás postupně objala a políbila. Byla jsem udivená, když Járův nejhezčí zážitek z Ruska bylo právě toto přivítání, návrat domů, kde na něj někdo čekal. „Ještě nikdy jsem neprožil, že by se někdo těšil, až se vrátím,“ říkal dojatý Jára, který mi připomněl hlavního hrdinu knihy Alchymista. Ten musel projít tisíce kilometrů proto, aby si uvědomil, co je jeho skutečným pokladem a že leží v místech, kde svoji pouť začal. Doma. (hk)