Čtvrté online setkání v rámci aliančního týdne modliteb se uskuteční ve středu 12. ledna od 18. 30 hodin. Online setkávání se bude konat každý den až do 16. ledna. Téma celého týdne je „Šabat“. Čtvrté zamyšlení na téma „šabat a soucit“ ve středu 12. ledna bude nad textem z Evangelia podle Matouše: On jim řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“

Setkání na odkazu https://meet.jit.si/ekumso  povede ve středu 12. ledna Tomáš Pacovský. Všichni jsou srdečně zváni!

5. DEN 13. ledna – ŠABAT A PAMĚŤ (vede Jiří Beneš z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy)

6. DEN 14. ledna – ŠABAT A RADOST (vede Pavel Šimek)

7. DEN 15. ledna – ŠABAT A ŠTĚDROST (vede Hana Kábrtová)

8. DEN 16. ledna – ŠABAT A NADĚJE (vede Jan Sebján)

Šabat a soucit – zamyšlení Ley Schweyerové ze Švýcarska (předsedkyně Evangelické aliance v Riehen-Bettingenu)

Bůh neustanovil sobotu jako zákon PROTI nám, ale jako akt soucitu a milosti PRO nás. Proto směli učedníci v sobotu jíst obilné klasy, aby utišili svůj hlad (srov. Mt 12, 1-8). Proto byl v sobotu uzdraven muž s uschlou rukou (srov. Mt 12, 9-13). Ježíš viděl hlad učedníků a bídu toho muže a byl tím dojat. Sobota je dnem nasycení a uzdravení: V centru soboty není ani zákaz jednání („příkaz nicnedělání“), ani požadavek jednání („přinášení oběti“) – hlavním cílem soboty je ukázat nám Boží milost a péči.

Ve Starém zákoně je sobota výrazem smlouvy mezi Bohem a jeho lidem, stejně jako obřízka. Sobota slouží jako den odpočinku, kdy můžeme vzhlížet k Bohu a žasnout nad jeho soucitem a svatostí. „Dbejte na mé dny odpočinku; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji.“ (Ex 31, 13). Boží lid přijímá Boží soucit, je jím „nakažen“ a pak jej předává dál jako požehnání celému světu.

Když se scházíme k bohoslužbě a společenství, když nasloucháme jeho hlasu a hovoříme s ním, vymaňujeme se z každodenní rutiny a oslavujeme jeho hlubokou náklonnost k nám, kterou jsme si nijak nezasloužili. V církvi se se můžeme vymanit jak z čistě ekonomického myšlení orientovaného na výkon, tak z konzumní mentality zaměřené na zábavu. Proto není bohoslužba ani obchodem, ani show, ani náboženským úsilím, ani náboženským konzumem. Je něčím mnohem víc: je místem, kde si naše duše může odpočinout a kde zakoušíme Boží milosrdenství. V církvi nám Bůh slouží svým soucitem a milostí. Kdo pak přijímá Boží milosrdenství, stane se dárcem milosrdenství. „Buďte tedy milosrdní, jako je milosrdný i váš Otec“ (Lk 6,36).

Bůh nás skrze dar milosrdenství připravuje na to, abychom žili a jednali milosrdně, abychom si navzájem prokazovali dobro.