Kázání Bohuslava Zámečníka na odpolední online bohoslužbě v sobotu 21. listopadu

Poutní píseň. K horám své oči obracím – odkud se dočkám pomoci? Žalm 121,1

Žijeme dnes ve zvláštní době? Každá doba je svým způsobem zvláštní. Jsou mezi námi pamětníci, kteří vzpomínají na dobu první republiky, potom dobu okupace, dobu osvobození, znovu dobu okupace a znovu dobu osvobození, ale také na úžasnou a poměrně dlouhou dobu svobody. Současný stav se na celém světě nejspíš zapíše do dějin jako doba koronavirová. Tak jak byla doba kamenná, ledová, bronzová, tak jednou se budou ve škole žáci učit o době covidové, ve které žijeme my. Doba se mění, lidé se střídají, ale nebesa a Pán Bůh zůstávají stále stejní. Jen díky Němu je možné v každé době žít klidný a vyrovnaný život s jistotou Boží opory.

Je škoda, že Boha lidé potřebují a hledají jen ve chvílích strachu. Jsme zahledění do sebe a na světě jsme natropili mnoho zlého. Regulujeme toky řek a potoků, které sloužily staletí, sázíme jen stromy, které jsou potřeba, aby šly dobře zpeněžit, rabujeme uhlí a nerostné suroviny, a to všechno jen proto, aby nám bylo dobře. Když se pak objeví problém, pozvedáme své zraky a díváme se, odkud nám přijde pomoc. BOŽE, POZVEDÁM SVÉ OČI K TOBĚ, KTERÝ MÁŠ SVŮJ TRŮN NA NEBESÍCH. (Ž 123,1)  Ale Bůh nám přesto odpovídá. MÁ SPRAVEDLNOST SE JIŽ KVAPEM BLÍŽÍ A S NÍ PŘICHÁZÍ VYSVOBOZENÍ. SVOU VLASTNÍ RUKOU OBHÁJÍM PRÁVO NÁRODŮ. S NADĚJÍ KE MNĚ BUDOU SHLÍŽET I OBYVATELÉ OSTROVNÍCH ZEMÍ. POZVEDNĚTE SVŮJ ZRAK K NEBI…(Iz 51, 5.6a) Pozvedněme proto své zraky a uvidíme krásu budoucnosti, kterou nám Bůh zaručuje. Pokud zůstaneme v úrovni sledování našich současných starostí, problémů a vlastních řešení budoucnosti, podobáme se člověku, který prochází krásným městem s bohatou architektonickou minulostí a při svém spěchu se dívá jen na chodník a dává pozor, aby nezabloudil nebo nezakopl. Míjí krásné budovy, nevidí krásné fasády, fresky a sgrafita, protože je zaměstnán starostmi a vlastní opatrností. Když jsem nebydlel v Praze a občas jsem do ní jezdil, vždycky jsem pospíchal, abych zařídil, co je potřeba, a hlavně stihl ještě vlak nebo autobus domů. Když jsem později v Praze bydlel, naučil jsem se dívat vzhůru. Zjistil jsem, jak je naše hlavní město krásné. Pracoval jsem ve čtvrti starých krásných činžáků, procházel jsem Pařížskou ulicí, oblíbil jsem si Kampu, Karlův most, Vyšehrad a další krásná místa.

Nechoďme s očima dole. Zvedněme zraky, uvidíme dosud nepoznané. Zažijeme uklidnění v každé i sebetěžší době. Žalm 121 je poutní píseň, která se zpívala při dlouhých cestách do Jeruzaléma. Když se šlo například z Jericha do Jeruzaléma, překonával se 800 metrový výškový rozdíl. Poutníci pozdvihovali oči k horám. Jeruzalém stál a stojí ve výšce 760 n. m. v Judských horách. A při té vyčerpávající cestě se všichni těšili do Jeruzaléma. Tam byl chrám, tam byl odpočinek, tam se setkávali s Bohem.

Chceme-li i v těžkých dobách najít odpočinek, jistotu, a dokonce radost, podívejme se vzhůru. Nezabývejme se jen a jen tou hroznou situací, do které nás dostal COVID19, ale pokusme se zvednout zraky a uvidět krásu, kterou nám Bůh dává nejen nadějí do budoucnosti, ale už i na této zemi. Nádherné lesy, hory, obětavé a laskavé lidi, kteří jsou ochotní pomáhat i za cenu svého onemocnění. Můžeme uvidět i společenství těch, se kterými si rozumíme, můžeme se na ně spolehnout, můžeme se spolehnout na službu druhým v těch nejmenších věcech (sms, tel. nákup atd.). Zvedněme zraky  „k horám“. POMOC MI PŘICHÁZÍ OD HOSPODINA, JENŽ STVOŘIL NEBE I ZEMI. NEDOVOLÍ TVÉ NOZE UKLOUZNOUT, TVŮJ STRÁŽCE VŽDYCKY BDÍ. NEZDŘÍMNE SI NIKDY, ANI NA CHVILIČKU, TEN, KTERÝ STŘEŽÍ IZRAELE. HOSPODIN JE TVÝM OCHRÁNCEM, ZÁŠTITOU, JIŽ MÁŠ VŽDYCKY PŘI RUCE. Žalm 121