Kázání Bohuslava Zámečníka na romské bohoslužbě v sobotu 18. dubna v internetovém vysílání

Mnozí lidé si řeknou: „A máme ty Velikonoce za sebou. Tak, zase příští rok!“. Ale ona to není úplně pravda. Velikonoce jsme prožili, většina lidí je prožila jako svátky jara, ukřižování Krista a jeho zmrtvýchvstání možná někteří zahlédli v nějakém filmu nebo v divadelní podobě. Tři dny Velikonoc, upečený beránek, vajíčka, zajíčkové, pomlázka a zase ten všední, obyčejný život.

V církevním pojetí Velikonoce ještě trvají do doby, než uplyne padesát dnů od nedělního Zmrtvýchvstání do doby Letnic nebo také svatodušních svátků, svátků seslaní Ducha svatého.

Co se odehrávalo v době mezi nanebevstoupením Krista Pána a sesláním Ducha svatého?  

„…ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu…“ Skutky apoštolů 1, 8-10

Kruhy na vodě – tak jako když hodíte kámen do vody, začnou se šířit kruhy a pokračují stále dál, do větší šíře. Evangelium, radostná zpráva o lásce Boží projevené v oběti Ježíše Krista, se má šířit dál. Takové bylo pověření pro sdílení se s tím, co prožili. Pokud někdo ve tvé blízkosti neslyšel o Ježíši, nedosáhl jsi ještě toho, abys naplnil poselství Velikonoc. Dělej všechno pro to, abys tu zprávu dával dál a rozšiřoval kruhy okolo sebe.

Moc Ducha – se neomezuje jen na dodávání neobyčejné síly – dodává odvahu, smělost, sebedůvěru a schopnost evangelium předat. My jako lidé se bojíme, stydíme, nevěříme si, ale Duch svatý je připraven to u nás změnit.

Příslib přijetí moci –  Ježíš Kristus slíbil, že po přijetí Ducha svatého přijmou moc ke svědectví. Jaký byl postup? 1) přijali Ducha svatého  2) Duch  jim dal moc 3) učedníci svědčili o Ježíši s neobyčejnými výsledky. Často v našem životě volíme opačný systém – snažíme svědčit ve vlastní síle a autoritě. Svědčit neznamená ukazovat to, co můžeme udělat pro Boha, ale ukazovat a vyprávět o tom, co Bůh udělal pro nás.

Nanebevstoupení – po čtyřiceti dnech strávených se svými učedníky Ježíš vystoupil do nebe. Učedníci ho potřebovali vidět, jak vstupuje do nebe. Potom určitě a jasně věděli, že je Bůh a jeho domov je v nebi.

„Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ Skutky apoštolů 2, 1-4

Letnice se slavily padesát dní po hodu beránka, jmenovaly se také „slavnost týdnů“, nebo „slavnost žně“. Byl to jeden ze tří hlavních svátků, ke kterým se scházeli ze širokého okolí, z mnoha národů, diaspor, dlouho odloučených, a to ve velikém množství. Duch svatý přišel padesát dnů po ukřižování a deset dnů po nanebevstoupení. Všechny události byly ještě téměř čerstvé. Lidé byli zvědaví, ptali se. Učedníci obdrželi moc mluvit v cizích jazycích. Všichni rozuměli poselství, které učedníci přinesli. Každý ve své řeči. A to bylo jako kámen hozený do vody. Kruhy se začaly šířit do všech stran tehdejšího světa, jak řekl Ježíš Kristus, v Jeruzalémě, v Judsku, Samaří a do posledních končin země.

Vidíme z toho, že poselství Velikonoc je završeno sesláním Ducha svatého. Pro nás je to také výzva, abychom si uvědomili, že pro nás i pro všechny okolo Velikonoce vlastně nekončí. Radostné poselství se má šířit jako kruhy na vodě. Když otevřeme svá srdce, odevzdáme svůj život Kristu, dovolíme Duchu svatému, aby řídil naše životy, spadne do vody velký kámen a kruhy spasení a záchrany se budou šířit od každého z nás. Nezapomínejme na Velikonoce při posledním kousku beránka, při posledním vajíčku nebo suché a polámané pomlázce.

Ježíš vstal z mrtvých, vstoupil na nebe, je Bůh a čeká na nás, až se rozhodneme s ním jít životem. On je schopen nám dát sílu, odvahu, nebojácnost. On je připraven nám pomáhat v každé situaci. On je věrný a stálý. Včera, dnes i navěky. On nemá úřední hodiny, nepůsobí jen o Velikonocích a Vánocích. On je stále mezi námi. Když odcházel do nebe, slíbil, že se vrátí a všechny, kteří mu věřili a přes posměch, ústrky a nadávky mu zůstali věrni, vezme k sobě a bude s nimi. Není to dobrá nabídka? Velikonoční příběh se stal bez nás, mimo nás, ale stal se pro nás. To bychom si měli uvědomit a udělat nové rozhodnutí. Velikonoční příběh žije. Žije v Kristu a v každém, kdo touží po každodenním setkání s ním. Nekončí ani o svatodušních svátcích, ani dříve, ani později. Je věčný jako ta nejdůležitější osoba v něm.