Tomáš Golkovský: Jim je moc milý člověk. To, co pro nás děti dělá, je krásné. Moji rodiče ani nevědí, jak mu poděkovat. I když ten pobyt byl pro mě dlouhý a moc jsem se těšil domů, jsem rád, že jsem našel odvahu, odjel a poznal Jima. Rodině jsem přivezl krásné mušle a trošku písku, aby se mohli dotknout moře. Kromě toho, že jsem se naučil hodně anglicky, také jsem poznal novou zemi a nové lidi. Jim mě naučil jíst zeleninu – salát, papriku, rajčata, kukuřici…, nevěděl jsem, jak je dobrá. Neučil nás ale jen Jim, i on se od nás ledacos naučil. České děti tam ještě neměl. Rád jsem mu vyprávěl vtipy. Jeden vtip ho natolik rozesmál, že se smál až do doby, kdy jsme odjížděli.

Pavel Schultze: Jim byl hodný, hodně nás naučil. Určitě si ve škole zlepším známku z angličtiny. Super byly výlety, třeba do lunaparku. Všechno pro mě bylo nové. Jednou u večeře nám Jim řekl, že nám přivede kamarády na basketbal a fotbal. Přišli dva kluci, Peter a Ryan. Ryan pochází z Ameriky, ale oba bydlí ve Francii. Tak jsme si s nimi zahráli.

Martin Vilímek: Poprvé v životě jsem letěl letadlem, byl to pro mě velký zážitek. Když jsem se koukl dolů, země byla jako omalovánka. Všechno ve čtvercích, obdélnících – pole, louky… Poprvé jsem také viděl moře, krása. Na „americké“ způsoby jsem si musel zvykat, ale asi po týdnu si to sedlo – americké jídlo, režim, filmy v angličtině. Jim mě hodně naučil. Mluvil pomalu a srozumitelně, takže mě angličtina bavila. Líbil se mi jeho dům a okolí – louky, krávy, zahrada, květiny. Moje mamka Jimovi poslala andílka, kterého vyráběly děti ve školce, dojalo ho to, protože jeho Katie milovala anděly.

Všichni: Byli jsme osloveni hřbitovem u pláže v Normandie. Přemýšleli jsme pak hodně o tom, kolik lidí položilo svůj život pro naši svobodu. Viděli jsme tam i film. Spřátelili jsme se s Vladem a Emmou, přijeli za námi, učili nás, pomáhali s vařením, prádlem, jezdili s námi na výlety. Jim často vzpomínal na svou milovanou ženu. Učil nás, abychom vše, co děláme, dělali nejlépe, jak umíme.