Jsem s tebou víc, než potřebuješ

Kázání Bohuslava Zámečníka 14.10.2017 v Chebu

Text z Bible: A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný. Propadl jsem nerozumu – ale k tomu jste mě donutili vy! Vždyť já bych měl být doporučován od vás! Bible, 2. List Korintským 12, 7 – 11a

Známé místo z písma. Nevíme, co bylo Pavlovo „trápení“, protože nám to jednoznačně neříká. Někteří badatelé se domnívají, že to byla malárie, epilepsie nebo nějaká tělesná vada. Dost jich s jistotou tvrdí, že to byla nemoc očí (Gal 4,13-15). Ať to bylo cokoli, byl to velký problém, snižující jeho tělesné schopnosti, který mu čas od času bránil v práci. Tento „handicap“ byl čas od času překážkou jeho služby a Pavel se modlil za jeho odstranění, ale Bůh mu to odmítl. Toto trápení udržovalo Pavla v pokoře a připomínalo mu jeho potřebu neustálého kontaktu s Bohem. Také ostatní lidé z toho měli užitek, protože viděli Boží dílo v jeho životě. Jsem s tebou víc, než potřebuješ.

„Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ Fil 4, 11-13:  Jsme spokojení, ať jsme v jakékoli situaci? Pavel uměl být spokojený v nouzi i v dostatku. Nemyslím, že bychom měli uvažovat o tom, zda máme co jíst a kde spát. I když takových lidí mezi námi přibývá. Umět být spokojený v momentální situaci, teď, dnes. Odhalením toho je Kristova moc v Pavlově životě.

KE VŠEMU MÁM SÍLU, KRISTUS MI JI DÁVÁ. Máme velké nároky nebo jsme nespokojeni, protože nemáme, po čem toužíme? Naučme se spoléhat na Kristova zaslíbení. Prosme o to, aby naše touhy řídil On, ne my. Aby nás naučil být spokojený s tím, co máme. Naučit se přijímat i ty věci, které nechceme a nikdy jsme o ně nestáli. Přicházejí a s přibývajícím věkem je jich čím dál víc. On nás naučí, abychom byli spokojeni s tím, co máme. On naplní všechny naše potřeby, ale udělá to tak, jak je to pro nás nejlepší.

Pavel byl spokojený, protože dokázal vidět život z Božího pohledu. Soustředil se na to, co se od něho očekávalo, ne na svá přání. Měl správně seřazené hodnoty a byl vděčný za všechno, co mu Bůh dal. (pohled na ty, kteří jsou na tom daleko hůř než já)

Často je touha po něčem lepším, i když v tom nejlepším slova smyslu, jen vyjádřením touhy naplnit nějaké prázdné místo v našem životě. „Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“ Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“ Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“ Luk 3, 10-14: Jan vyjádřil ve své řeči dvě základní věci: a) poděl se o svůj majetek s těmi, kteří ho potřebují, b) co děláš, to dělej dobře a poctivě. Je zajímavé, že toto poselství se uchytilo tam, kde by se to nejméně čekalo. Mezi chudými, zločinci, a dokonce i mezi vojáky okupační armády. Byli si vědomi svých nedostatků. Víte proč?

Skutečnost, že se Boží moc zjevuje ve slabých lidech, by měla být pro nás povzbuzením

I když Bůh neodstranil Pavlovo postižení, slíbil mu, že skrze něho bude projevovat svou moc. Skutečnost, že Boží moc se projevuje ve slabých lidech, by pro nás měla být povzbuzením. Když víme, kde nás co trápí, tak si nebudeme foukat do trumpety, jak jsme na tom dobře. Obraťme se raději k Bohu, i když uslyšíme :“JSEM S TEBOU VÍC, NEŽ POTŘEBUJEŠ“.

Musíme se spoléhat na Boha, ne na svou kondici, vědomosti, úsilí nebo talent. Naše slabosti, a to, že si je uvědomujeme, nám pomáhají rozvíjet náš křesťanský charakter, ale také prohlubují naši úctu k Bohu. Když uznáváme svou slabost, potvrzujeme tím Boží sílu.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                    nás co trápí, tak si nebudeme foukat do trumpety, jak jsme na tom dobře. Obraťme se raději k Bohu, i když uslyšíme :“JSEM S TEBOU VÍC, NEŽ POTŘEBUJEŠ“.

Musíme se spoléhat na Boha, ne na svou kondici, vědomosti, úsilí nebo talent. Naše slabosti, a to, že si je uvědomujeme nám pomáhají rozvíjet náš křesťanský charakter, ale také prohlubují naši úctu k Bohu. Protože když uznáváme svou slabost, potvrzujeme tím Boží sílu.

CHEB 14.10.2017 m