Velikonoce: Mluvme více s Ježíšem než o Ježíši

Několik desítek lidí se setkalo v pátek 14. dubna v modlitebně církve adventistů v Sokolově při příležitosti Velikonoc (níže jsou fotky a videa). Konala se zde bohoslužba, na které se přítomní společně zamýšleli nad významem velikonočních svátků s ukřižováním a vzkříšením Ježíše Krista. Tři kázající vzpomněli na tři nejdůležitější dny pro život každého člověka v minulosti, současnosti i budoucnosti. Tomáš Kábrt vyzdvihl Ježíšovu ochotu podřídit se Boží vůli v nejtěžší chvíli jeho života, kdy ho všichni blízcí  opustili, křižovali a  kdy se Ježíš modlí – ne jak já, ale jak ty chceš, Pane. Poprvé v životě o něco žádal svoje nejbližší přátele, učedníky, přál si, aby byli s ním, ale oni spali, i když byla podle Tóry tradiční „veliká noc bdění pro Hospodina“. Martin Lindtner se pak zabýval následující sobotou, velikým dnem ticha, kdy Ježíš byl v hrobě. Každý člověk má někdy pocit, že Bůh v jeho životě „zemřel“ a mlčí. I to je však významné – pro naše přehodnocování a katarzi. O tom, že Bůh je ve skutečnosti stále přítomen, hovořil Bohuslav Zámečník, který zdůraznil, že Ježíš byl první den po sobotě vzkříšen a že všechno dobře skončí pro každého, kdo toto vzkříšení, druhé narození přijme vírou a prožije na vlastní kůži. „Mělo by se i o Velikonocích více mluvit s Ním, než o Něm,“ řekl na závěr.  Text z evangelií četl Roman Musich a každý z kázajících si pozval dopředu jím vybraného člověka, který vyprávěl svoji osobní zkušenost s rozjímaným biblickým textem. Jaroslav Nový z Kynšperku nad Ohří vzpomněl, jak se cítil jako dítě opuštěný lidmi. Od narození žil v dětském domově a čekal, jestli někdy dostane alespoň dopis nebo dárek od svých nejbližších, ale nikdy se tak nestalo. Ten, kdo ho ale neopustil, byl Bůh. Poslal za ním do dětského domova skupinku věřících lidí, kteří Járovi do života přinesli naději, že nikdy není sám. S Ježíšem se setkal i o pár let později a nechal se v červnu roku 2009  pokřtít v řece Ohři v Šabině. „Dneska jsem moc šťastný, nepřipadám si osamělý, našel jsem Boha a vás,“ řekl. Alena Nováková z Těšovic se přiznala, jak pro ni bylo před časem těžké smířit se s tím, že Bůh na její stále se opakující modlitby neodpovídá. Nakonec jí Bůh ukázal, že je třeba, aby mu důvěřovala navzdory „tichu“. Podařilo se jí pak svěřit Bohu svoji záležitost natolik, že dokázala trpělivě čekat na Boží odpověď další tři roky, než přišla. Posledním vyprávějícím byl Petr Pánek ze Sokolova, pro kterého je největší životní radostí prázdný kříž a prázdný Kristův hrob – vědomí, že Ježíš žije, že byl vzkříšen a že mu dává  smysl života, který dlouhé roky hledal a po jeho objevení zase pod vlivem  nemilých událostí na čas znovu ztratil. Večer provázely tématické písně pod vedením hudebníků a zpěváků – Martina Lindtnera, Hedy Bauerové, Heleny Vosátkové a Bohuslava Zámečníka. Pro děti byl připraven samostatný program s Ivanou Látalovou a Zuzkou Chalupovou. Dětem upekla velikonočního beránka Miluška Malíková a ty se při jeho ochutnávání dozvěděly, proč se o Velikonocích pečou a prodávají beránci – jakou událost,  koho a proč nám mají připomenout.