MartinVstupte, křičte, služte, vězte

Kázání Martina Lindtnera v Sokolově

Bible, Žalm 100: Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!
Vděčnost je ztraceným uměním naší generace. Na všechno mám přece nárok. A když se mi toho všeho nedostává, nemám důvod projevovat vděčnost.

Příběh o mladém studentu teologie, který ve svém volném čase působil jako dobrovolník – záchranář pobřežní hlídky nedalekého jezera, vypráví, jak jednoho podzimního dne, když měl zrovna službu, ztroskotala loď. Z mrazivé vody vytáhl postupně sedmnáct lidí. Při každém novém vstupu do chladných vod jezera jeho tělo trpělo. Záchranná akce zanechala na jeho zdraví trvalé následky. Když o několik let později v důsledku onemocnění způsobeného opakovaným vstupem do chladné vody umírá, z těch sedmnácti zachráněných se nenašel jediný, kdo by mu přišel poděkovat.

Stará židovská legenda praví, že krátce potom, co Bůh stvořil svět, zavolal své anděly a zeptal si jich, jak vnímají nové stvoření. Jeden z andělů se ozval a řekl: „Už jen jedna jediná věc schází; zvuk chvály pro Stvořitele.“ Bůh tedy stvořil hudbu, kterou bylo možno zaslechnout v ševelení větru i v písních ptáků; a člověku byl rovněž dán dar hudby. A tak se po staletí hudba osvědčuje jako zdroj velkého požehnání pro zástupy lidí, kteří tímto darem chválí Stvořitele.

O co je život člověka nevděčného ochuzen? Jaký je význam vděčnosti a chvály Boha? Odpověď na tyto otázky budeme hledat nad žalmem 100, který je jako jediný v celém Žaltáři nadepsán slovy: žalm k díkůvzdání.

Žalm obsahuje několik výzev (imperativů), které nám pomáhají porozumět funkci chvály a vděčnosti v plnosti. Všimneme si některých z nich.

Dvakrát v žalmu zaznívá výzva – vstupte. S velkou pravděpodobností byl tento žalm zpíván, když věřící židé přicházeli na bohoslužbu do chrámu. Vděčnost je patrně jedinou platnou vstupenkou na bohoslužbu. Před Hospodina vstupujte se slovy chvály. Především, když přicházíte na společnou bohoslužbu. Ale tím není řečeno vše. V žalmu 22,4 se píše, že Hospodin trůní  na chvalách Izraele. Pohyb je tedy obousměrný. Od věřících se očekává, že budou vstupovat do Boží přítomnosti s chválou na rtech, a zároveň jejich vděčnost se stává pro daný okamžik trůnem Božím. Chvála tedy slouží ke vzájemnému sblížení Boha a člověka, otevírá dveře na jedné i druhé straně.

Druhá výzva, u které se zastavíme, je výzvou hlahol – hlasitě křič. Ve Starém zákoně se nejčastěji tento termín vyskytuje v příběhu o dobytí Jericha (Joz 6). Zde se jedná o válečný pokřik, jinde se tímto slovem chválí Hospodin. Chvála Boha boří hradby nepřítele. Má moc ničit Božího nepřítele a stává se mocnou obranou proti jeho působení (negativismu apod). V žalmu 8,3 je to křik malých dětí, který je vnímán jako chvála Stvořitele za dar nového života. Zároveň je zde řečeno, že právě tento křik se stává mocným obranným valem proti nepříteli Boha i člověka. Lidem, kteří jsou napadeni silami zla, se dokonce doporučuje v takových chvílích chválit Boha.

Třetí výzva zní – služte s radostí. Chvála je forma služby Bohu. Základní stavební kámen bohoslužby. Nebojme se Boha více chválit při našich společných i rodinných bohoslužbách. Chvála mne uvádí do správného postoje vůči Bohu. Žalm 100 uzavírá cyklus, kdy je Hospodin vzýván jako král (Ž 95-100). Ve starověku nebylo možné před krále předstoupit bez slov chvály.  Doslova tato výzva zní: otročte Bohu s radostí. Chvála Boha mi pomáhá vnímat Boha jako svrchovaného krále vesmíru a Pána mého života i života mého sboru, mé církve. Chvalme Pána a získávejme k němu tím správný postoj – jako ke králi a Pánu.

Vězte – to je čtvrtý imperativ. Tato výzva člověku ozřejmuje, že chválit Boha mu není vlastní. Máme zastřený zrak. Nevidíme důvody k vděčnosti. Jsou skryty někde pod povrchem. Povrchním pohledem těžko rozpoznatelné. To je přirozený stav člověka. Rozchválení člověka vyžaduje intelektuální úsilí. Druhá možnost, kdy se člověku otevírají oči pro důvody k vděčnosti, jsou okamžiky, kdy se nacházíme v prostoru, kde je Bůh chválen někým jiným. Znáte to, jak je těžké si nejdřív vzpomenout alespoň na jednu věc, za kterou bychom mohli děkovat. Ale pak v prostředí chvály, když se začneme sdílet a Boha chválit, se nám vynořují na obzoru života nové a nové důvody k chvále. S mou manželkou jsme takové chvíle prožívali v pátek večer v Brně. Měli jsme svůj rituál v předvečer soboty. Na jednom posedu v lese jsme se pravidelně rozpomínali na důvody k chvále Boha v uplynulém týdnu.

Dvanáctiletý chlapec David se narodil s imunodeficitem. Jeho imunitní systém byl nefunkční. Žil neustále na hranici života a smrti, protože jeho tělo se jen těžko vzpamatovávalo z jakékoli infekce. Až do svých dvanácti let, kdy podstoupil transplantaci kostní dřeně, žil v jakémsi inkubátoru. Neznal, co je to lidský dotek a blízkost. Když se před transplantací zeptali, na co se nejvíce těší, až bude zdráv, odpověděl: „Až se projdu bos po trávě a na dotek ruky mé matky.“ Mám důvod chválit Boha a děkovat mu?

V Budapešti navštívil rabína jeden muž a stěžoval si na život, který se mu zdál nesnesitelný. Bydlí nás devět jednom pokoji. Co mám dělat? Rabín odpověděl: „Vezmi do pokoje ještě kozla, kterého chováš na dvorku vašeho domu.“ Muž se tvářil nedůvěřivě, ale rabín trval na svém: „Udělej, jak říkám, a za týden se vrať.“ O týden později přichází muž za rabínem a je zničený ještě víc než při první návštěvě. Rabíne, tys mi teda poradil. Kozel je odporně špinavý a příšerně smrdí. Rabín mu řekl: „Vrať se domů, dej kozla zpět na dvorek a za týden přijď znovu.“ Za týden přichází muž celý rozzářený. Rabíne, to je přesně ono – na to jsem celý život čekal. Díky. Život je krásný. Užíváme si každou minutu. Kozel už s námi není a je nás jen devět v jedné místnosti. Mám důvod chválit Boha a děkovat mu?

Rád bych zakončil modlitbou, kterou se modlil jeden starý muž pravidelně, když se shromáždila rodina u stolu s jídlem. Otče, za to, co máme od Tebe přijmout, učiň nás opravdově vděčnými. Amen.