Naděje Janková nejen o brzké svatbě « Sbor Církve adventistů 7. dne Sokolov

Naděje Janková: S Ježíšem prožívám skutečný život

Naděje Janková z Libavského Údolí, sólová zpěvačka kraslické křesťanské kapely S nadějí, se v poslední době objevuje v našem sboru jako partnerka Lubomíra Krále, člena sokolovského sboru církve adventistů, se kterým se tento měsíc, v sobotu 14. 5. v kynšperském evangelickém kostele, berou. Se svou hudební skupinou vydala loni na CD album „Žehnám“.

Odkud pocházíte?
Narodila jsem se v Sokolově a vyrůstala jsem v Libavském Údolí, kde jsme s rodiči a dvěma staršími sestrami – Lianou a Dagmar – žili do dospělosti. S rodiči stále v Libavském Údolí bydlím v dvougeneračním rodinném domě. Sestry žijí se svými rodinami v Kynšperku nad Ohří. Jsou starší o 7 a o 10 let. Jsem šťastnou tetou tří synovců a dvou neteří. Maminka má maďarskou krev, narodila se v Maďarsku, tatínek je potomkem polských reemigrantů, takže jsem typická „Češka“.

Na jaké povolání jste se připravovala?
Do školky a do školy do 4. třídy jsem chodila v Libavském Údolí a od 5. třídy pak v Kynšperku nad Ohří. Po 8. třídě následovala střední škola, vybrala jsem si sokolovské gymnázium. Pokus o studium matematiky a chemie vystřídalo studium angličtiny na „pomaturitním studiu jazykové školy“, to už dopadlo úspěšněji. Pracovala jsem jako vychovatelka ve školní družině, učitelka na ZŠ, asistentka ve společnosti zabývající se výukou počítačových kurzů a nyní pracuji jako konzultant jedné energetické společnosti. Všechna zaměstnání mě velmi bavila a baví, a jsem přesvědčená, že všude mě Pán Bůh provází a chystá situace a lidi, kterým smím být požehnáním. A všude Pán Bůh naopak žehná mně i v podobě kolegů a kolegyň.

Jak jste se setkala s Pánem Bohem?
Tatínek nás, dcery, vodil od dětství do společenství křesťanů v Kynšperku, do Českobratrské církve evangelické. Velký vliv na mne měla láskyplná péče bratří a sester, kteří nás vedli v „besídce“. Vyprávění, sportovní programy, vyráběčky, výlety, pobyty, tábory – všechno se mi moc líbilo, jen jsem se bránila většímu počtu lidí najednou, byla jsem spíš samotář. Později jsem si všímala i jiných dospěláků v rodině, mezi přáteli a v církvi, a u některých obzvlášť mě zaujalo, jak kdo žije a co říká, že si to neprotiřečí, a upřímně mě těšila jejich přítomnost. Toužila jsem mít to, co oni. Ježíše jsem vědomě pozvala do svého života na dětském táboře v Kraslicích, když mi bylo 14 let. Pamatuju si, že jsem to udělala a že jsem z toho měla pár týdnů velkou radost, ale dál jakoby nic nepokračovalo. Nyní vím, že to není pravda, tehdy jsem však byla zklamaná, že se nic viditelně neděje. Společenství církve mě ale povzbuzovalo a lidé se za mě modlili a vím, že se modlí dodnes. To, že si mě Pán Bůh přitáhl (já bych ho ve své slepotě a lenosti nenalezla), jsem prožila i fyzicky o pár let později, asi ve 22 letech. Navštívil mě v našem domě, když jsem na kolenou volala, aby změnil život, který žiju. Aby nějak potvrdil i na mně, že Ježíš je Pravda. Tomu že věřím, tak ať mi otevře oči, co to všechno znamená. Aby mě pokřtil, zabydlel se ve mně, já Ho přijímám, všechno, co chce ve mně dělat, ať udělá. Odstraní, co není z Něj, že odpouštím konkrétní věci konkrétním lidem a prosím o odpuštění každého dluhu jim i Jemu….a On to udělal. Změnil tu noc můj život absolutně! A utvrzuje mne sám svým Duchem dodnes. Vím, že můj intelekt na nic z toho, co s Ježíšem zažívám, nestačí. Stále žasnu a jenom děkuju a děkuju. Dal mi radost, klid a naději, lásku k lidem, odebral fobie z lidí i prostoru, přivedl k určitým lidem, ale i vzdálil od některých, zbavil mě dokonce i těžké alergie a dalších nemocí, což prožívám dodnes, není to jen jednorázový zážitek. S Ježíšem to, co jsem, je skutečný ŽIVOT.

Jak se cítíte v sokolovském sboru mezi námi?
Ve vašem sboru se cítím dobře. Pocitově jsem host, vítaný host. Děkuji za vaše přijetí, modlitby za Luboše, jeho rodinu i za mě. Kážete-li Krista Ježíše, jsem šťastná i za vás. Hlouběji vaše společenství neznám, osobní vztahy, ani mnohé aktivity. Každé společenství se potýká s nějakými překážkami – duchovními, duševními nebo tělesnými – moje domovské ani vaše není výjimkou. Modlím se za křesťany v ČR a po celém světě a jsem si jistá, že Duch svatý dělá svou práci výtečně a nepochopitelně trpělivě a vytrvale. Tak i na nás a lidech v našich sborech. V mé pozici není třeba mluvit o tom, co se mi nelíbí, často jsem v pocitech a dojmech soudila nespravedlivě a mockrát mě to mrzelo, ale vyslovené nevezmete zpět. Odsuzování, neodpuštění a manipulace je bolest církve. Ale opět platí: Lékem je Ježíš Kristus!

Jak jste se s Lubošem seznámila?
Před rokem mi kamarádka říká, že se seznámila na pracáku s jedním mužem a že se jí zdá fajn – odevzdaný Ježíši Kristu. Smála jsem se, když říkala, že navrhla seznámení u ohně, že pozve víc lidí, aby to nebylo nápadné. K ohni nedošlo, ale Luboš si vyžádal fotku a telefon a nabídl modlitby, když se dozvěděl, že mě čeká operace. Naše seznámení probíhalo přes sms, během deseti dnů, kdy jsem byla v nemocnici, osobně jsme se setkali až po mém návratu. O případném manželství jsme už ale komunikovali přes sms, aniž bychom se viděli. Začali jsme spolu chodit už s tím, že náš vztah vede jedině k manželství, jinak nemá pravý význam. Prožila jsem, že důležitým signálem a potvrzením, že Luboš je muž pro mě a já ženou pro něj, bude, že dostaneme požehnání dětí, tedy Terezky, Jakuba a Anetky a Lubošovy bývalé manželky Jany, ženy jeho mládí a matky jeho dětí. V opačném případě bychom vyčkali. Jsem Pánu Bohu vděčná a beru všechna ta vyslovená požehnání k našemu manželství jako velikou nezaslouženou milost, které se nám i v této podobě dostalo v Ježíšově krvi. Bydlet s Lubošem po svatbě budeme v Libavském Údolí, rozhodli jsme se, že chceme posloužit rodičům, kteří nás potřebují. Obdivuju Luboše, jak odvážně se vzdává života, do kterého jsme mu byli vsazeni. Je velmi obětavý. Sám o sobě tvrdí, že není baráčnický typ, nechápu, proč to říká, protože na co sáhne, to mu jde:-) Toužím mu být pomocnicí a povzbuzením v životě s Bohem a s lidmi. Věřím, že je od Hospodina povolaný být knězem v naší nové rodině. V mých očích je skvělým otcem a dědečkem, bratrem a přítelem. Je už téměř mojí druhou polovinou, je mi potěšením, že už brzy vstoupíme do smlouvy, jejíž ustavitelem je Pán Bůh sám.Význam manželství chápu jako smlouvu mezi Bohem a jeho lidem Izraelem, ale i ženichem a Jeho nevěstou, Ježíšem a těmi, kteří se Mu cele vydali.

Jaké máte koníčky, záliby?
Miluju Izrael, ta láska vykvetla láskou k Ježíši nebo spíš Jeho láskou ke mně – Ježíš je Izrael, On je Božím bojovníkem za nás všechny. Je to krásná země, Boží Přítomnost je tam hmatatelná na každém kroku, stala se mým druhým domovem. To, že jsem tam mohla být, je velkým dárkem od Pána Boha. Díky Němu jsem si také zamilovala práci na zahradě všeho druhu, a vůbec dělat to, co bylo potřeba kolem domu. Ráda čtu a mám v oblibě ticho a zvířata, obzvlášť ta naše – černobílého psa Bodieho a několik koček zrzavé a černé barvy. Občas uvítám i dobrý film nebo přírodovědný dokument. Nepohrdnu ani „Chůvou k pohledání“. Mám ráda polévky a zeleninové saláty, modrou, zelenou, hnědou a bílou barvu a někdy i ráda sportuju.

Máte nějaké přání?
Přeju nám všem, ať se plní a plní denně i pro věčnost Boží vůle dle Ježíšovy modlitby zapsané v Janově evangeliu v 17. kapitole:
„Otče, přišla ta chvíle – oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Dal jsi mu právo na všechny lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život. A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. Zjevil jsem tvou slávu na zemi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem vykonal. Nyní mě, Otče, uveď k sobě do slávy, kterou jsem u tebe měl předtím, než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně. Zachovali tvé slovo a nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, pochází od tebe. Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal. Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji. Všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich. Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul, kromě onoho syna zatracení, aby se naplnilo Písmo. Teď ale jdu k tobě a toto říkám na světě, aby má radost v nich byla dokonalá. Dal jsem jim tvé slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je uchránil před zlým. Nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Jako jsi poslal na svět mě, tak jsem já poslal na svět je. Posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou. Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě. Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před stvořením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nezná, ale já tě znám. Tihle poznali, že jsi mě poslal, a já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“

Děkuji Vám za rozhovor. Přejeme Vám s Lubošem požehnané manželství, Boží ochranu, pokojný rodinný život, hodně krásných písniček a spokojených posluchačů.

HANA KÁBRTOVÁ

Z webových stránek skupiny S nadějí:

Naše skupina se dala dohromady v roce 2013 za účelem nahrát CD s písněmi, které si Lydie Zoubková psala už pár let do šuplíku. Bylo nám spolu na zkouškách moc dobře a rozhodli jsme se říkat si skupina S nadějí, a to především kvůli naději, kterou máme v Bohu. Kapela hraje ve složení:

Michal Braha – basová kytara, Gabriela Brahová – klarinet, zpěv, Luboš Cina – akustická kytara, Naděje Janková – sólový zpěv, Jindřich Srb – bicí, cajon, Charlotte Valachovičová – technické zázemí, Šimon Zoubek – zpěv, kytara, Daniela Zoubková – klavír, Lydie Zoubková – zpěv