ValjaPřestože 34-letá Valerie Siváková bydlí už řadu let v domě patřící církvi adventistů, účastníci bohoslužeb ji většinou neznají. Valerie nemá ráda mnoho lidí na jednom místě, a tak do sboru nechodí. „V Boha ale věřím. Teď se hodně modlím za bráchu, který je na ulici a nemá kde bydlet. Jsem spíš samotářka,“ říká o sobě Valja. Valerie vyrostla v dětském domově v Horním Slavkově a byla mezi prvními, kteří byli vybráni ke spolupráci s lidmi z Pohlazení. „Jezdila jsem střídavě k Jardovi Toupalovi, Novákovým, Ivaně z Chodova. Moc ráda na tyto pobyty vzpomínám. Bylo to úplně něco jiného, než jsem znala z děcáku. Připadala jsem si jako součástí skutečné rodiny. Díky Pohlazení jsem našla mnoho dobrých přátel. Mrzí mě jen to, že takovou šanci nedostalo spoustu dalších dětí,“ vzpomíná Valerie na začátky v Pohlazení. Po odchodu z dětského domova bydlela nějaký čas v Domě na půli cesty v Kynšperku a později výbor sboru církve adventistů rozhodl o přidělení podkrovního bytu na Kraslické v Sokolově Valerii, kde dosud bydlí.  S bydlením je spokojená a také je ráda, že má práci. Dělá lesní dělnici v Sokolovské uhelné a ještě si přivydělává úklidem domácností.