Sokolovský sbor se představuje…

Vojtěch Pačan a Gabriela Klempárová: Bůh si nás našel

Vojtěch Pačan a Gabriela Klempárová oslaví letos na podzim 40. narozeniny. Gábina je o měsíc starší. Znají se spolu již 22 let. Vojta v roce 1992 nastoupil do práce do firmy v Novém Sedle, kterou vedl Gábin otec František Klempár. Tam se seznámili a brzy začali spolu žít. V roce 1993 se jim narodil první syn Marek. Marek je již dospělý, vyučil se instalatérem a čeká se svojí přítelkyní Hankou první dítě. Stará se i o její dvě starší děti, Janičku a Tomáše Golkovské. V roce 1997 se Vojtovi a Gábině narodila dcera Adriana. Adriana se učí v tříletém učebním oboru kuchař – číšník, od září začíná studovat poslední rok školy. K dvěma dětem přibyla v roce 2006 dcera Jennifer a v roce 2010 syn Vojtěch. Vojta i Gábina jsou v evidenci úřadu práce a hledají zaměstnání. Vojtův sen je pracovat v církvi jako evangelista mezi Romy. Již nyní tuto práci dělá a velmi ho naplňuje. Všude ho doprovází Gábina, která je mu velkou oporou a pomocí a která výborně vaří, což už poznali i mnozí návštěvníci romských bohoslužeb. Oba dva prožívají ve vzájemném vztahu nejkrásnější období. Do jejich vztahu vstoupil Bůh a všechno je od té chvíle jiné.

 Gábi, jak vnímáš změny ve vašem životě?

Jsem šťastná. Za poslední dva, tři měsíce se z mého Vojty stal zcela jiný člověk. Nikdy v životě jsem si nemyslela, že mě něco takového potká. Vojta pořád jen honil peníze, doma vůbec nebyl, mluvil sprostě, život s ním nebyl jednoduchý. Najednou má úplně jiné hodnoty, je ke mně i k dětem laskavější. Na druhou stranu musím říct, že je zároveň na děti přísnější. Začal je vychovávat, a z toho mám také radost.

Jak se to stalo?  

Já ani Vojta nevíme. Jednou na mě zvonil venku Vojta, říkal, že se mám obléct a že jdeme na romskou bohoslužbu, že to slíbil Tomáši Kábrtovi. Tak jsme šli a od té doby jsme zůstali.

To jste byli ve sboru adventistů poprvé?

Ne, to ne. Již dříve občas chodila na dětské akce naše malá Jeni, brali ji s sebou její sestřenice Nikola a Vanesa (na fotce vpravo). Jednou jsme si ji tam šli vyzvednout během sobotní bohoslužby. Šla jsem dovnitř a byla jsem velmi udivena, když jsem uvnitř uviděla Tomáše Kábrta. My ho s Vojtou znali, pomáhal nám s propagací kulturních akcí pro Romy, které pro město děláme už několik let. V tomto prostředí jsem ho vůbec nečekala. Hned jsem šla ven za Vojtou a on nechtěl věřit, že tam je Tomáš. Začal se s námi hned bavit, zvát nás na oběd. I ostatní lidé ve sboru byli k nám velmi milí, laskaví, příjemní. Hodně mě jejich přístup k nám zasáhl. Nesetkáváme se běžně s tím, aby se k nám lidé chovali tak hezky.

Ty jsi věřící?

Já věřím v Boha odmalička. Celá moje rodina byla pobožná. Chodili jsme do kostela každou neděli. Jako malá jsem byla pokřtěná, později i biřmovaná, i když ani přesně nevím, co tento obřad vlastně znamená. Já jsem svůj vztah ke Kristu nyní jen prohloubila a chtěla bych být členkou církve adventistů. Mnohem větší změnu než u sebe vidím u Vojty.

Odkud pocházíš?   

Ze Sokolova. Nikde jinde jsem nikdy nežila. Nejdřív jsme bydleli u nádraží a potom v Hornické ulici. S Vojtou jsme bydleli na ovčárně, než nám město prodalo byt Alexandru Kendikovi. Přestěhovali jsme se do Jelínkovy ulice a teď rok a půl bydlíme v Křižíkově ulici. Moji rodiče Marie a František a všichni sourozenci – sestry Renata, Marie a bratr František také stále žijí v Sokolově. Rodiče se rozešli, mamka bydlí s nejmladším bráchou. Táta měl těžký infarkt a leží v sokolovské nemocnici v kómatu. Není mu ani šedesát let, myslíme na něj a modlíme se za něj. Moc bych si přála, aby se probral.

Kam jsi chodila do školy?

Na třetí základku v ulici Boženy Němcové. Pak jsem se vyučila přadlenou na Živnostenské škole. Praxi jsem dělala ve Svatavě. Oficiálně jsem pracovala pouze ve firmě mého táty ve sklárně v Novém Sedle. Jinak jsem si občas přivydělávala nějakým úklidem. Teď jsem po mateřské a ráda bych si našla práci.

Máš nějaké koníčky?

Baví mě luštění křížovek, ráda si přečtu knihu nebo se podívám na pěkný film, hodně se mi líbí dokumentární filmy z Egypta. Nejradši ale trávím čas s rodinou, ráda vařím.

Nevadí Ti, že nejste s Vojtou manželé?

Jsem tak zvyklá. Na začátku jsme nechtěli, že není třeba mít svatbu. Pak už jsme o tom přestali přemýšlet. Teď je všechno zase jiné. Uvažujeme o svatbě, v podstatě jsou problémem tentokrát peníze. Romská svatba musí být pořádná, to nejde jen tak odbýt. Chtěli bychom se vzít ve sboru.

Vojto, budete mít s Gábinou svatbu?

Rád bych. Přemýšlím, jak to udělat, abychom vše zvládli finančně. Určitě nebudeme platit hostům alkohol, sami nepijeme a nechceme, aby byli na naší svatbě lidé opilí.

Souvisí to i s vaším přáním být pokřtění?

Určitě ano, chceme si dát co nejvíc věcí, co můžeme ovlivnit, do pořádku. Chceme se stát před Bohem manžely a také být pokřtěni. Také se chceme vypořádat s dluhy, které jsme za svůj život nadělali. Čeká nás nelehký úkol, ale věříme, že s Boží pomocí lze zvládnout. Rádi bychom byli příkladem pro druhé, jsme ale na začátku. Boha znám jen chvíli, přesto už teď vím, že bez něj žít už nikdy nechci. Nedovedu si představit, že by mě něco od něj odvrátilo. Našel jsem v životě poklad. A kupodivu to nejsou peníze, za kterými jsem se tolik let honil. Chodil jsem ověšený šperky a myslel si, jaký jsem frajer. Teď vím, že jsem byl akorát tak blbec.

Jaký jsi žil život před tím, než ses setkal s Bohem?

Strašný. Tehdy mi to tak nepřišlo, ale když to vidím dnešním pohledem, tak mě mrzí, že jsem zkazil život mnoha lidem kolem sebe.

Čím?

Tak například jsem prodával drogy. Když dneska vidím na bohoslužbě lidi, kteří si je ode mě kupovali, cítím velkou lítost a jsem jim vděčný, když mi řeknou, že mi odpustili a že je už nechtějí brát, že chtějí stejně jako já žít s Bohem. Děkuju Pánu Bohu za to, že napravuje, co jsem pokazil. Za prodej drog jsem byl dva roky v kriminále, nejdřív na Borech a pak v Ostrově nad Ohří. Toto moje věznění těžce snášel můj syn Marek, chyběl jsem mu. A také manželka, ale nikdy mě neopustili, jezdili za mnou a já se měl ke komu vrátit. A Pán Bůh je tak milostivý, že mohu být svědkem toho, jak moje děti, které toho se mnou moc hezkého nezažily, přesto touží po Pánu Bohu. Celá moje rodina chodí na bohoslužby. Také maminka Jolana (na fotce vpravo), teta Eva a někdy i bratr Patrik.

Kolik máš celkem sourozenců?

Čtyři, bratry Láďu a Patrika a sestry Nikolu a Terezu. (na fotce Patrik s Nikolou)

Jaké jsi měl dětství?   

Hodně těžké. Od druhé až do páté třídy jsem žil v dětském domově v Dětenicích. Bylo nás na pokoji asi padesát a vychovatelé nás strašně bili.

Jak ses tam dostal?

Od narození do šesti let jsem bydlel s tátou v Ostrově nad Ohří u babičky Emílie. Máma bydlela ve Staré Pace, a když za mnou přijela, vzala mě s sebou k ní. Začal jsem tam chodit do školy, později do Nové Paky, kam jednou pro mě přišli policajti a odvezli mě do Dětenic. Jezdil jsem domů jen občas na víkendy. Domů jsem se vrátil až v páté třídě a další školní rok jsem chodil znovu do školy v Nové Pace. Když mě chtěli zase odvézt do děcáku, šel jsem na sociálku a řekl té paní, že si něco udělám, jestli se budu muset vrátit. Nenáviděl jsem to tam. Děly se tam strašné věci. Byl jsem prý tehdy moc hezký, a to zapůsobilo na úřednici. Dala mi dvě stovky a poradila mi, abych okamžitě odjel za tátou do Ostrova. Udělal jsem to a celou cestu jsem sám zvládl. Ve 12 letech jsem byl zase u táty a on mi slíbil, že už mě nikam nedá. Bydlel jsem znovu u babičky a školu dokončil zase v Ostrově. Pak jsem se chtěl vyučit obráběčem kovů v Nejdku, ale nedoučil jsem se. Po dvou letech jsem šel pracovat, potřebovali jsme peníze.

Kde jsi pracoval?  

Na mnoha místech, například v Tesle, ve varské porcelánce, v habartovské firmě Abydos, v zednické firmě mého strejdy a nejdéle u Františka Klempára, Gábiny otce. Tam jsem vydržel 15 let. Podnikali jsme spolu, než jsme se pohádali. Pak jsem jezdil do Německa na hromádky a kšeftoval s věcmi a nějaký čas jsem se živil prodejem drog.

Jak ses k tomu dostal?

Jednou jsem vezl kamaráda do Chebu a on vezl pervitin. Viděl jsem, jak lehce vydělal peníze. Koupil ho za 200 korun a za 1 000 korun ho prodal. Tak jsem se také pustil do prodávání drog. Dnes mě to velmi mrzí. Byl jsem později odsouzen a dva roky jsem byl ve vězení. Sám jsem pervitin asi dva a půl roku také šňupal. Propadl jsem automatům a jako gambler a prodavač drog jsem točil dost peněz. Co jsem vydělal, jsem zase naházel do automatů. S nimi jsem skončil teprve nedávno, až když mě oslovil Ježíš a dal mi nový smysl života tím, že jsem začal s Tomášem pořádat romské bohoslužby a jezdit o Bohu vyprávět do dalších vesnic. Dnes si na automaty ani nevzpomenu. Největší zkáza Romů jsou právě automaty. Všichni chtějí vyhrát, ale je to naprostá hloupost.

Zůstaly ti dluhy?   

Ano, obrovské. Už pracuju na tom, abych se s nimi s Boží pomocí vypořádal. Nebude to snadná cesta, ale já chci žít již čistým a spořádaným životem. Nechci si již půjčovat, a proto čeká naši rodinu asi osobní bankrot a nový začátek. Je těžké pracovat, když téměř celý plat jde na exekuce.

Jak dlouho jsi bez práce?

Už dva roky. Naposledy jsem dělal ve strojírnách, byl jsem tam dokonce dvakrát oceněn jako nejlepší pracovník, ale pak neměli práci a propustili mě. Udělal jsem si různé rekvalifikační kurzy, například na zámečníka, mám řidičák dokonce i na vysokozdvižný vozík, na jeřáb, také svářečák, ale nic nemůžu najít. Rád bych pracoval pro církev. Jsem úplně nadšený z evangelizací, které již nyní s Tomášem Kábrtem a naší kapelou děláme. Od září chceme s Gábinou studovat dálkově teologii prostřednictvím internetu (na fotce s Pavlem Zvolánkem).

Jak se stane, že takový člověk jako ty, uvěří Bohu? 

To kdybych věděl. Nikdy jsem nepřečetl žádnou knihu, na každého jsem se díval jen tak, abych poznal, jak ho využít a dostal z něj nějaké peníze, případně jinou pomoc, házel jsem peníze do automatů, nestaral se o rodinu, tohle všechno je pryč. Každý den čtu Bibli, vstávám kvůli ní i ve tři ráno, jak se těším na čtení, snažím se pomáhat lidem a nejvíc ze všeho jsem si uvědomil, jak moc miluju svoji Gábinu a naše děti. Nikdy jsem jí to neřekl a teď chci, aby to věděla. Vážím si toho, že se mnou byla v každém čase. Je mi jedno, že se mezi Romy příliš nevyznává láska ženě. Záleží mi na ní, záleží mi na dětech, chtěl bych napravit, co se ještě dá. Jsem rád, že všude jezdí se mnou, že ji baví se mnou sloužit druhým lidem. Konečně poprvé v životě dělám to, co opravdu chci, co mě baví, v čem vidím naplnění a smysl. Jsem vděčný nejvíce Tomášovi za to, jaký je a jak se nám věnuje. Hodně mi dává jeho podpora a vliv na nás. Je to velmi vzácný člověk. Ve sboru jsem poznal dalšího skvělého člověka, Bohouše Zámečníka. Tomáš i Bohouš s námi studují Bibli a hodně si povídáme. Vždycky se na jejich návštěvy těším a také jsem rád, když chodí na romské bohoslužby. I kazatel Martin Lindtner se mnou studuje Bibli a poznávám další milé členy sokolovského sboru adventistů. Ne každý mi ale vyjadřuje přátelství, pro někoho jsem „jen“ cigán, který je příliš hlasitý a dělá rozruchy. Já se ale nezlobím, což mi donedávna také nebylo vlastní. Spíš je mi toho člověka líto a modlím se za něj.

Byl jsi předtím věřící?     

Já jsem chodil do kostela jen tehdy, když jsem přišel Pána Boha požádat o peníze. Měl jsem peníze moc rád a neustále jsem hledal způsoby, jak je získat. Zpětně si uvědomuju, že mě Pán Bůh často slyšel i tak a pomohl mi. Dnes mám k Pánu Bohu ale úplně jiný vztah. Nejde mi o to, abych z něj dostával peníze, ale rád bych, aby mě používal, když mluvím k lidem, jako jsem byl já. Rád bych jim předal svého Boha, pomohl jim najít nový směr života, aby se jim lépe žilo. Někdy se sám divím, co říkám, kde se to ve mně bere. Dějou se se mnou věci, kterým nerozumím, ale které mě a moje okolí činí náš život radostným.

Jsi zdravý?

Mám cukrovku a píchám si injekce do břicha. Dříve jsem měl 150 kilo, nyní hubnu a daří se mi to.

Chceš něco říct na závěr?

Chtěl bych říct, že jsem našel práci, která mě baví a od které se nemohu odtrhnout. Řekl bych, že se nejedná o práci, ale poslání. Děkuju Bohu, že mě i Gábinu našel a že s ním mohu v životě počítat. Rádi bychom byli co nejdříve pokřtěni. Děkuju také za naši kapelu Devleskere čhave aven pod vedením skvělého muzikanta Janka Šintaje z Vřesové.

Děkuji oběma za vaši upřímnost a laskavost. Hana Kábrtová