Bohouš s JeniPři  více  jak  dvacetileté  praxi v duchovenské službě ve věznicích jsem zažil mnoho okamžiků, které se mne dotkly. Mnoho okamžiků, kdy jsem slyšel smutné a otřesné vyprávění odsouzených o jejich dětství, mládí, neurovnaných rodinných poměrech, o jejich výhrách i prohrách a také o důvodech, pro které se dostali až do vězení. Slyšel jsem mnoho výtek na adresu Boha, ale také dost vyznání a pokory před tím samým Bohem, který byl ve vedlejší cele obviňován a zatracován. Slyšel jsem modlitbu člověka odsouzeného na doživotí za pět vražd, který vyznal celý svůj život a odevzdal ho Bohu, modlitbu „heparinového vraha“, který po příchodu z vazby nemohl ani mluvit a byl fyzickou i  psychickou  troskou, modlitbu mladého člověka, který ve svých čtyřiadvaceti letech zabil svou matku, protože byl závislý na drogách a právě prožíval „absťák“. A právě účast na romské bohoslužbě 16. srpna 2014 v našem sokolovském sboru mě mezi zdi a ostnaté dráty věznice vrátila. Člověk, který toto prostředí také okusil, ví, jak chutná vězeňská strava a jak se spí na vězeňské posteli, na základě společného zamyšlení nad Biblí začal vyznávat svou vinu. Vinu, kterou se dotýkal další osoby, která byla spolu s námi v jednom kruhu.

Po přečtení příběhu syrského velitele vojsk Námana vyznal, že on je takovým člověkem, jako byl špatný služebník proroka Elíši Geházi, který nečestným způsobem získal bohatství. Všem přítomným a před Pánem vyznával: „ Já jsem jako ten služebník Geházi. Já jsem si vydělával peníze nečestným způsobem. Okrádal jsem lidi, prodával jsem drogy, vymáhal potom na těch lidech peníze. Dělal jsem všechno pro to, abych byl bohatý, abych měl vliv. Mezi námi sedí jedna z mých obětí, Kristýna. Pán ji přivedl, aby byla mým svědomím, aby mi připomněla, jak jsem se choval, co jsem dělal, jak jsem jí a dalším lidem kazil život,“ s dojetím hlase vyprávěl a pokračoval: „Řekni k tomu něco, Kristo, co nic neříkáš?! Známe se víc jak patnáct let. Řekni, jak dlouho jsem ti prodával fety a potom tě je učil prodávat, až ses z toho dostala do kriminálu. Vyznávám tady před Bohem, že jsem byl špatný, hodně špatný člověk. Zkazil jsem ti život, Kristo, a teď tady před všemi a před Bohem prosím za odpuštění. Můžeš mi odpustit?“ Seděl jsem vedle něho, mráz mi šel po zádech a cítil jsem stejné působení Božího Ducha jako při modlitbě pětinásobného vraha. Do očí se mi draly slzy. Držel jsem ho za ruku a díval se na jeho matku, tetu, na jeho  životní  partnerku a na dospělého syna Marka, se kterým se delší dobu nevídal. Viděl jsem, že všichni ostatní se dívali na něj a poznávali, že ho nemohl nikdo změnit a přivést k takovému vyznání a prosbě za odpuštění, jedině Bůh. Ten, který odpouští každému hříšníku a dává stejnou šanci všem.

Prožil jsem krásný okamžik Božího přiznání se k člověku, který mu v tu chvíli dokázal před celým shromážděním otevřít své srdce. Nezmohl jsem se na nic jiného, než na to, že jsem ho vzal za ruku a silně tiskl na znamení souhlasu s tím, co jsem právě prožil. Ten muž se jmenuje Vojta Pačan a vede v našem sboru romské bohoslužby.

Bohuslav Zámečník (na fotce s Jeni Pačanovou)