2014-01-27 09.57.53Tip na knížku: Cesta k životu přes propast zkázy

V úterý 21.1. zemřel ve věku 92 let Vladimír Kraus, kazatel na odpočinku, dlouholetý člen sboru Církve adventistů sedmého dne v Turnově. Vladimír Kraus napsal ve svých osmdesáti letech životopisné dílo „Cesta k životu přes propast zkázy“. Jedná se sice o malou útlou knížečku, ale její obsah by vydal na napínavý celovečerní film.

Vladimír Kraus se narodil v roce 1921 na Sibiři v rodině českého adventistického kazatele vyslaného církví na misii do tehdejšího Sovětského svazu, kde krvavě vládl totalitní komunistický režim potírající veškerou zbožnost. I Vladimírův otec Jakub se stal hledanou osobou. Přesídlil s rodinou na Ukrajinu, do Kyjeva. V Černigově u Kyjeva se narodila Vladimírova sestra Ludmila (později Drobná). Z Kyjeva rodiče podnikali misijní cesty. Děti pobývaly u spoluvěřících, nebo jezdily s rodiči. Cesty dalekou zimní krajinou podnikali Krausovi na saních tažených koňmi pustinou plnou vlků. Když se v noci dostali na místo, otec v místnosti plné posluchačů probíral biblická proroctví s malbou na plátně a děti zatím unavené dalekou cestou usnuly za pecí. Z Kyjeva se misionářova rodina stěhovala na jih k Azovskému moři, pak do středního Ruska, do Tuly a do města Orel 300 kilometrů jižně od Moskvy.

Byla to doba tvrdých represí. Křesťanství bylo v Sovětském svazu považováno za třídního nepřítele. Komunistický vůdce země Lenin založil první koncentrační tábor smrti na Solovětských ostrovech. Vladimírův otec sloužil Bohu jako kazatel v ilegalitě. Rodina byla obětí neustálých represí, násilného vyhazování z bytu a ničení majetku. Otec byl dvakrát uvězněn vždy na rok a potřetí se již nevrátil. Ve vyhnanství byl pro svoji věrnost Bohu, když podle přikázání Božího Desatera odmítal pracovat v sobotu, zastřelen. Pro matku s dětmi nastaly těžké existenční podmínky a represe ve škole. Aby přežili, děti pomáhaly část týdne matce v práci a po nocích doháněly učení i za neúčast během sobotních vyučování. Navzdory tomu Vladimír díky Bohu nejen ukončil základní školu, ale také řádně dostudoval gymnasium. Po krátkém studiu na Fakultě lékařství v Leningradě (dnešní Petrohrad) byl odhalen jeho „ideologicky nepřijatelný původ“ a musel opustit město. Mladík nastoupil jako námořník na loď plující do Finska. Žel z již otevřeného moře byl jinou lodí deportován zpět. Nastoupil do továrny na montáž vřetenových strojů, kde mimořádně za dva měsíce získal výuční list. Celý jeho životopis je zde: Zemřel věrný služebník evangelia Vladimír Kraus

Knihu vydalo nakladatelství JUPOS v roce 2001.

Ukázka:

Zázrak záchrany
V tu chvíli, kdy ve mně vyhasly všechny naděje a viděl jsem před sebou pouze smrt, se stal zázrak. Pán Bůh poslal svého anděla, který mne doslova v poslední vteřině, kdy jsem již měl nastoupit do železničního vagónu, vytrhl a zachránil před jistou smrtí. Najednou přijel na koni německý důstojník v doprovodu vojáka, zastavil se těsně přede mnou a zvolal: „Wer von euch spricht Deutsch?“ (Kdo z vás mluví německy?) Dodnes mi ta slova znějí v uších. Mnohokrát jsem na tento okamžik vzpomínal. Kdyby ten důstojník zastavil o několik metrů dál, neslyšel bych ho, vždyť zástup před železničními vagóny byl dlouhý několik set metrů. Nikdo jiný se na jeho zvolání neozval, bylo určeno pro mne.

Sotva tu otázku vyslovil, zvolal jsem hlasem, který jako by mi ani nepatřil: „Ich! Ich!. „Wie heiβt du?“ (Jak se jmenuješ) Když jsem odpověděl, důstojník se rozesmál. Později jsem se dověděl, že tento muž hodnosti „Oberleutnant“ se jmenoval Krause. Po chvíli mi řekl: „Kommt mit! Ich brauche dich!“ (Pojď se mnou, potřebuji tě!)

Byl to opravdu anděl poslaný od Boha, aby mne vysvobodil od jisté smrti. Pán Bůh má své nástroje tam, kde bychom je nikdy nehledali, a nezáleží na tom, jak vypadají. Kolikrát později jsem si kladl otázku: „Je to skutečně možné, že v tom byla Boží ruka? Je možné, že Bůh poslal německého důstojníka, aby mne zachránil před jistou smrtí?“ Za několik vteřin by již bylo pozdě, byl bych již v železničním vagónu mezi odsouzenými ke spálení v kramatoriu. Nakonec jsem byl přesvědčen o tom, že to skutečně byl zázrak pro záchranu mého života.