Kázání

V sobotu 14. května kázal v Karlových Varech na okrskovém shromáždění tří sborů Cheb, Sokolov, Karlovy Vary starozákoník a učitel Jiří Beneš. Tématem kázání byla spiritualita, nebo-li duchovnost. „Zabývat se vlastní duchovností, osobní spiritualitou mě donutily okolnosti. Uvědomil jsem si, že je třeba se více starat o svůj duchovní život, kultivovat jej, abych se nezbláznil, abych vnější nápor, který přichází, zvládl ze zdravým rozumem. Pomohla mi literatura od benediktýnů a karmelitánů, tedy od lidí, kteří se spiritualitou mají hluboké zkušenosti. Snažím se rozumět svému duchovnímu životu a duchovně žít,“ řekl na úvod po svém představení tamním kazatelem Martinem Lindtnerem Jiří Beneš.

Úvodní čtení Bible:

5. kniha Mojžíšova 6, 4 – 9: „Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“

Více >

JAK JEŽÍŠ KRISTUS OTEVÍRÁ ZAVŘENÉ DVEŘE

Kázání Bohuslava Zámečníka dne 7.5.2016

Bible, Evangelium podle Jana 20,19 – 23: Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

Co se stalo ráno?

Zázrak vzkříšení. Ježíš otevřel dveře, které dosud nebyly otevřeny. Otevřel dveře k nebesům. Dveře, které už nikdy nebudou moci být zavřeny. Učedníci naopak zavírají dveře! Více >

Co znamená podobat se Bohu? Vládnout, či sloužit?

Kázání Hany Kábrtové v Sokolově 9.4.2016

Bible, 1. kniha Mojžíšova 1, 24 – 28: I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“

Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé,

na začátku vám dám hádanku:

co je to? Má to končetiny, hlavu s nosem, očima, ústy, tvářemi, má to kůži, záda, břicho, srdce, žaludek, játra, plíce, střeva atd. atd.  (medvěd, žirafa, pes, opice, člověk, tygr, kočka….)

Správnou odpovědí je, že se jedná téměř o všechny suchozemské živočichy včetně člověka. Všechny tyto živočichy tvoří Pán Bůh šestý den. Nepřemýšleli jste někdy o tom, proč si Pán Bůh nenechal na člověka jeden samostatný den? Člověk je přeci podle nás vrchol stvoření, nezasloužil by si zvláštní pozornost? Nebo je to jinak? Více >

JAK DLOUHO TO JEŠTĚ BUDE TRVAT?

Kázání Bohuslava Zámečníka 2.4.2016

Bible, 2. kniha Petrova 3, 3-4: Především vám chci připomenout, že v posledních dnech tohoto světa se objeví posměvači, kteří si budou žít po svém a budou se vysmívat:“Ježíš přece slíbil, že znovu přijde. Kde tedy je? Naši otcové již zemřeli a od stvoření světa se nic nezměnilo.“ 

Jistě jste v životě slyšeli větu, JAK DLOUHO TO JEŠTĚ BUDE TRVAT? Většinou je to v souvislosti s čekáním, očekáváním. Jak dlouho ještě do zahájení, do otevření, do zkoušek, do konce apod. Nemůžeme se dočkat, protože vlastně neznáme časové omezení. Pokud časové omezení známe, nemusí to být problém. A přesto někdy chodíme dříve, někdy pozdě, někdy si zaměníme dny nebo měsíce. Když něco očekáváme a nevíme, kdy to bude. Vzpomínám na dojezdy etap Závodu míru. Všichni jsme čekali a nikdo nevěděl, kdy první cyklista vjede na ovál stadionu, aby objel jednou dráhu a protrhnul cílovou pásku.

Základní text hovoří o očekávání události vesmírného významu. Očekávání druhého příchodu Ježíše Krista na tuto zem. A obsahuje přinejmenším dvě zásadní myšlenky: 1) poslední dny tohoto světa , 2)  kde je Ježíš ? Více >

PhDr. Jiří Bauer PhD.

Kázání Jiřího Bauera 19.3.2016

1.Tesalonickým 5,21-23: „Všecko zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraňte v každé podobě. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“

Před několika tisíci lety byli Toltékové známí po celém jižním Mexiku jako „ženy a muži poznání“. Antropologové hovoří o Toltécích jako o národu nebo rase, ve skutečnosti to ale byli vědci a umělci, kteří vytvořili společnost zkoumající a uchovávající duchovní poznání a starobylé praktiky. Setkávali se jako mistři a žáci v Teotihuacánu, ve starém městě pyramid.  Toltécké poznání bylo uchováváno a přecházelo z generace na generaci prostřednictvím jednotlivých rodů naguálů. Toltécká moudrost byla po staletí zahalena tajemstvím, stará proroctví však předpovídala příchod věku, v němž se toto učení vrátí mezi lidi. Toltécké poznání je duchovní nauka, ne náboženství. Nejpřesněji lze toto poznání popsat jako způsob života vyznačující se snadnou dostupností štěstí a lásky.

Více >

Tomáš Kábrt

Novoroční kázání Tomáše Kábrta z 2.1.2016

Počátek nového roku je čas nových očekávání, plánů a předsevzetí. Tak jako většina z vás, zažil jsem takovýchto novoročních nadšení již desítky. A zažili jsme také to, jak se tato očekávání, plány a předsevzetí vždy zhroutily. Což nám ale nikdy nebrání v dalším a dalším novoročním rozjaření. Mám za to, že je načase si konečně přiznat pravdu:

Kazatel 1,8-9: „Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením. Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.“

Více >

Musíš se narodit shůry

Kázání Martina Lindtnera z 6.2.2016

Bible, Evangelium podle Jana 3, 1-8: Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

Milí přátelé, bratři a sestry,

jak je nám Nikodém blízký. Přicházíme do církve, abychom mluvili o věcech náboženských. Zároveň však víme, že jsme přišli, protože toužíme po něčem novém, lepším. Kolik z nás je tady takových Nikodému, kteří navenek přicházejí mluvit o věcech náboženských. Mluvíme moudře, máme to promyšleno, mluvíme vážně. Ale někde hlouběji, za naším mluvením se skrývá touha po hlubším a opravdovějším životě; po něčem naprosto novém a jiném. První dobrá zpráva zní, že Ježíš ví o této naší touze. Více >

TŘI DARY PRO DÍTĚ Z BETLÉMA

Kázání Martina Lindtnera z prosince 2015

Bible, Evangelium podle Matouše 2;1,2: Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Matouš 2;10,11: Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.

Milí přátelé, bratři a sestry,

vyprávění o narození Krista je za staletí, co tomuto příběhu lidé naslouchají, opředen mnoha legendami.  Tato skutečnost jen dokládá, jak s vánočním příběhem křesťané žili a vážili si ho. Raná tradice mluví o dvanácti poutnících z východu, pozdější o třech – podle tří darů, které přinesli. Ještě později z nich legenda udělala krále a dala jim jména Kašpar, Melichar a Baltasar. A v poslední fázi obohacování příběhu se zrodilo i vzezření jednotlivých stav:

Melichar přinášející zlato měl být starý šedovlasý muž s plnovousem. Kašpar bez plnovousu, překypující mladickou radostí, měl přinést kadidlo. A nakonec snědý Baltasar se strništěm prý přinesl myrhu. Více >

PRVNÍ A POSLEDNÍ

Kázání Bohuslava Zámečníka ze soboty 26.12.2015

Bible, kniha Zjevení Janovo 2,8: Andělu církve ve Smyrně piš: Toto praví ten první i poslední, který byl mrtev a je živ…

Je tady mezi námi někdo, kdo si přál celý život být poslední? Prostě ve všem poslední. V učení, v práci, v chápání, v pracovním zařazení, ve sportu? Být poslední ve sportu, v platovém zařazení?  Málo komu je to jedno, když je poslední. Děti ve škole, studenti, dospělí,  senioři nechtějí být poslední. To není dobré zařazení.

Život není jen o posledních místech, ale také o posledním dnu, týdnu, měsíci, roku. Poslední pozdrav, poslední sbohem, poslední doušek, poslední cigareta atd. Bylo by ještě hodně toho posledního. Ale všechno to poslední nemusí mýt vypovídající hodnotu o konci, o zmaru, o nenávratnu.

Většinou to poslední je místem startu pro to první. Pro něco nové, co se dá dále rozvíjet. Člověk touží po tom být první. Dostáváme dobrou radu:

Mk 9,35: Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“ Více >

Co by se v příběhu o marnotratném synu nikdy nestalo

Kázání Martina Lindtnera ze soboty 12.12.2015 v Sokolově

Úvodní čtení žalm 103, 10-14: Hospodin nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí; jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.

Abraham Lincoln byl po vítězství Severu nad Jihem tázán: „Jak budete nakládat s Jižany?“ Tazatel očekával tvrdou odpověď a krutou odplatu v podobě represí. Lincoln však odpověděl: „Naložím s nimi tak, jako by se nikdy nechtěli odloučit.“

Milé sestry a milí bratři,

rád bych se s Vámi zamyslel nad příběhem o marnotratném synu (Luk 15,11-32), který byl nazván největším krátkým vyprávěním, které bylo kdy zapsáno. Známe jej tak dobře, že už nás nemůže ničím překvapit. Víme, co od něj čekat. Ničím nás neprovokuje. Ale pro Ježíšovy posluchače to byl příběh velmi provokativní. Na Blízkém východě v Ježíšově době by se totiž několik epizod v reálu s největší pravděpodobností neudálo. A pokud by se staly, pak by šlo nejspíše o skandál. Více >