Kázání

Kázání Bohuslava Zámečníka v Sokolově 8. 4. 2017

Text ke čtení před kázáním:

„Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,  abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,  jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,  budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,  tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.  Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.“ Přísloví 2. 1-6

Úvod: V poslední době dost často uvažuji o svém životě a vzpomínám na různé situace, které jsem musel řešit, a to jak v soukromém životě, v pracovní oblasti, práci na sborech nebo na různých místech při svém zařazení v církvi. Přemýšlel jsem o tom, jak jsem se choval, jak jsem různé situace řešil, a zdá se mi, jakoby se dostávaly na povrch věci, které jaksi nehrají v můj prospěch. Muži říkají, když vzpomínají na vojnu, že většinou zapomínají na ty špatné věci a zůstávají jen ty dobré a veselé zážitky.  V tomto mém případě je to jaksi naopak. Více >

Kázání Martina Lindtnera

Uprostřed hledání sám jsem byl nalezen – aneb biblické svědectví o víře

Možná jste se už setkali s duchovními, kteří se během své služby stali ateisty a ze služby odešli. Určitě znáte kazatele, kteří o sobě tvrdí, že byli dříve ateisty, pak uvěřili, vnímali povolání ke službě a vstoupili do ní. V posledních letech se však objevil na holandské scéně unikátní případ faráře Klaase Hendrikse, který o sobě tvrdí, že v Boha nikdy nevěřil a ateismus neopustil ani poté, co se rozhodl stát se farářem. Naopak jej teologická příprava na službu duchovního v jeho ateismu ještě více utvrdila. V roce 2007 vydal knihu s názvem „Věřit v boha, který neexistuje: manifest ateistického faráře“, ve které tvrdí, že vždy byl, je a hodlá zůstat ateistou.

Asi v nás podobné příběhy vyvolávají negativní reakce. Ale zdá se mi, že případ faráře Hendrikse není v současnosti jev až tak ojedinělý. Dnešní generace věřících lidí je ochotná věřit Bohu, o jehož existenci má silné pochybnosti. Je ochotná se modlit k Bohu, o kterém pochybuje, zda je skutečný a aktivně naslouchající. Nejde však jen o zápas náš – generace dnešních křesťanů. Znáte prosbu otce, který žádá Ježíše o osvobození svého syna z moci zla slovy: věřím, pomoz mé nevíře (Mk 9,24). Nebo příběh církve (Sk 12), která se modlí za vysvobození Petra z vězení a pak, když se to stane, řeknou ženě, která přináší zprávu o Petrově vysvobození, že se zbláznila. Více >

Kázání Tomáše Kábrta v sobotu 11.2.2017

Židům 4:1-11

Máte rádi soboty? Proč? Po často úmorné všední práci v týdnu je sobota odpočinkem, občerstvením, povzbuzením… Je také setkáním s Bohem a jeho lidmi, příležitostí k přehodnocování, katarzi, očištění. Dnešní text z Listu Židům je většině lidí poněkud obtížně srozumitelný – to znamená, že nás zve do hloubky. List Židům je kázání, a tato 4. kapitola je kázání na text z Žalmu 95  – a já tu nyní mám kázání o Židům 4, takže uslyšíte kázání o kázání o Žalmu 95 – přečtěme si tedy společně ještě Žalm 95

Více >

Kázání H. Kábrtové v Sokolově 21.1.2017 na odpolední bohoslužbě

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, milé děti,

připomeňme si společně dva příběhy bojů proti „obrovi“. Příběhy dvou králů z Betléma – Davidův a Ježíšův.

O prvním boji čteme v knize Samuelově v 17. kapitole. Kapitola se jmenuje David a Goliáš. Připravuje se válka – na jedné straně stojí Izraelci, tedy Boží lid v čele s jejich tehdejším králem Saulem, na druhé straně stojí Pelištejci. Pelištejci neuznávali Hospodina, byli vůči Božímu lidu velmi nepřátelští. (verš 3. – Na hoře z jedné strany stáli Pelištejci, na hoře z druhé strany stál Izrael a mezi nimi bylo údolí.)

Mezi Pelištejci je jeden mohutný bojovník (verš 4. až 7. – I vycházíval z pelištejských šiků soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď. Na hlavě měl bronzovou přilbu a byl oděn do šupinatého pancíře; váha pancíře byla pět tisíc šekelů bronzu. Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový oštěp. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním chodíval štítonoš.), který se Božímu lidu vysmívá. A má taky proč, protože Boží lid se obra Goliáše velice bál (verš 11. – Kdykoli Saul a celý Izrael slyšeli tato Pelištejcova slova, děsili se a velice se báli.) Více >

Kázání Martina Lindtnera v Sokolově 7.1.2017

Stará křesťanská legenda, zaznamenaná v apokryfní knize Skutky Petrovy, vypráví příběh ze života apoštola Petra. Odehrává se v Římě v době pronásledování křesťanů. Petrovi hrozí smrtelné nebezpečí, a tak se ho snaží jeho blízcí přesvědčit, aby opustil Řím. Petr se nejprve zdráhá, ale nakonec si dá říct. V okamžiku, kdy opouští Řím a prochází městskou bránou, spatří Krista. Padne na kolena a zeptá se: „Quo vadis, Domine?“ (Kam jdeš, Pane?). Kristus mu odpoví: „Kráčím do Říma, abych tam byl znovu ukřižován.“ „Ty, a znovu ukřižován?“ diví se Petr. „Jak říkáš, Petře,“ odpoví mu Kristus. Petr nakonec řekne: „Pane, vrátím se a budu tě následovat.“ Jakmile ta slova vyslovil, ztratil se mu Kristus z očí. Apoštol v tu chvíli pochopil, že Kristus mluvil o jeho (Petrově) utrpení. A tak Petr kráčí zpátky do Říma vstříc smrti, kterou umíral jeho Pán.

Milí přátelé, sestry, bratři,

rád bych s vámi otevřel starozákonní příběh z Genesis 16,7-14 ve, kterém zaznívá otázka Quo vadis. Jen s tím rozdílem, že se neptá člověk Boha, ale Boží posel pokládá tuto otázku člověku: Quo vadis, Homine? Více >

Kázání Tomáše Kábrta v Sokolově 17.9.2016

Známý adventistický kazatel Alois Bárta říkával: „Není ve světě mráčku, ze kterého by do církve nepršelo“. Dnes žije církev uprostřed tak zvané konzumní společnosti. A podstatou konzumní společnosti, myšlení, ve kterém žijeme, je dosahování co největšího užitku s co nejmenším úsilím. Maximalizace zisku a pohodlí při minimalizaci nákladů a rizik. Pod tímto vlivem si dnes mnoho lidí v církvi představuje i Pána Boha jako nástroj pohodlné prosperity, blahobytu konzumního života, jako záchrannou síť, která má předejít všem problémům a nebezpečí života. Odpovídá tato představa Bohu, o kterém čteme v Bibli?

Více >

Kázání Tomáše Kábrta dne 24.12.2016 v Sokolově

Lukáš 19, 1-10: Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč;  toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit.  Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.  Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“  On rychle slezl a s radostí jej přijal.  Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“  Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“  Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův.  Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“

Na Vánoce si lidé přejí bohatého „Ježíška“ pod stromečkem. Lukáš nám ale představuje bohatého Zachea na stromečku. Nebo spíše na stromě. Na velkém  morušovníku. A pod stromem chudého Ježíše Více >

Kázání Pavla Zvolánka dne 8.10.2016 v Karlových Varech

List Koloským 2, 6-7, 13 až 15, 19b-20a: „Přijali jste Krista jako svého Pána, Zůstaňte s ním v živém spojení. Zapusťte do něj kořeny, na něm budujte celý svůj život. Držte se pevně toho, co jste od něj přijali. A stále znovu za vše děkujte Bohu. Vaše hříchy, vaše přirozená odcizenost Bohu, byly hrobem, do něhož jste se sami uzavřeli. On ale vaše hříchy odklidil, hrob otevřel a propustil vás na svobodu. Seznam vašich hříchů, který svědčil proti vám, přibil na kříž a tím jej navždy zničil. Tak odzbrojil, zneškodnil a na pranýř postavil neviditelné síly, které vás držely v hříchu. Jak slavné vítězství! V něm jsme všichni navzájem spojeni a růst můžeme jen tehdy, bereme-li výživu a sílu z Boha. S Kristem jste vstoupili do nové roviny života.“

Vážení hosté a přátelé, milí Karlovaráci,

dovolte mi dnes trochu netradičně začít vyprávěním strhujícího příběhu, který jsem si nedávno přečetl v časopisu Za obzorem. Je o jednom bohatém muži a jeho milovaném synu. Muž měl ve své sbírce velmi cenné obrazy od Picassa, Rembrandta, van Gogha, Renoira… Vědci odhadovali jejich hodnotu na dvě stě miliónů dolarů. Bohatý muž žil se synem klidný život, dokud nemusel jeho syn odejít do války. V té válce jeho syn padl, když zachraňoval raněného vojáka. Od té chvíle pro jeho otce všechno ztratilo cenu. Přišel o to nejdražší, na čem si nejvíce zakládal. Více >

JE TŘEBA SE UČIT TICHOSTI A POKOŘE

Kázání Bohuslava Zámečníka dne 3.9.2016 na začátek školního roku

Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Evangelium podle Matouše 11, 28.29

Ježíš Kristus nás vyzývá, abychom se od něho učili. Jako jeho následovníci se máme od něj učit a přijít za ním, abychom si odpočinuli od tíhy břemen.

„UČTE SE ODE MNE, MÁM TICHÉ A POKORNÉ SRDCE,“ říká Ježíš a nabízí klid, úlevu, mír a odpočinutí duše. Odpočinutí, které Ježíš Kristus nabízí, je pokoj s Bohem, nikoli konec veškeré práce a námahy. ČEMU SE MÁME UČIT?  Tichosti a pokoře. Ježíšova nabídka není nabídkou cestovní kanceláře nebo inzerát v katalogu welness nabídek, abychom přijeli za klidem a pokojem. To je konstatování, že nás Ježíš zná, zná trpělivě, tiše a s důvěrou náš stav, ví, jak tady duchovně zápasíme, jak na tom jsme, a jediné východisko z takového stavu je učit se tichosti a pokoře u Něho, protože on je nejlepší UČITEL a protože jenom tak můžeme prožít šťastný a radostný život. Více >