Kázání

Kázání Hany Kábrtové na odpolední bohoslužbě v sobotu 26. prosince 2020

Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé,

dva biblické texty uvádějí, jak Bůh cosi důležitého píše prstem – jednou do kamene, podruhé do písku. Pojďme se na oba texty podívat:

1) Deuteronomium 9,10: A Hospodin mi dal obě kamenné desky psané prstem Božím, na nichž byla všechna přikázání, o kterých s vámi Hospodin mluvil na hoře zprostředku ohně v den shromáždění.

Do kamene Pán Bůh vyryl prstem Boží principy, které jsou neměnné, nezničitelné, věčné. Do kamene Bůh napsal nezničitelné Boží principy lásky, věčně platný Zákon.

Bůh ve stejné knize také lidem oznámil,  co se bude dít, když budou Jemu opravdově naslouchat a řídit se jeho příkazy, které dal lidem, aby prožili šťastný a spokojený život.

Deuteronomium 28, 1-14: Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země. A spočinou na tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha: Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli. Požehnaný bude plod tvého života i plodiny tvé role, plod tvého dobytka, vrh tvého skotu a přírůstek tvého bravu. Požehnaný bude tvůj koš a tvá díže…. Hospodin přikáže, aby s tebou bylo požehnání ve tvých sýpkách a na všem, k čemu přiložíš ruku. Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou ti dává….. Hospodin ti dá nadbytek dobrého: plodu tvého života a plodu tvého dobytka i plodin tvé role v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, že ti ji dá. Hospodin ti otevře svou štědrou pokladnici, nebesa, aby v pravý čas dal tvé zemi déšť a požehnal každé práci tvých rukou……

Mnohem delší text ve stejné kapitole se věnuje tomu, co se bude lidem naopak dít, pokud nebudou Bohu naslouchat, pokud se nebudou řídit jeho přikázáními.

Kázání Hany Kábrtové na odpolední bohoslužbě v sobotu 5. prosince (úvaha Jiřího Beneše)

Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Skutky apoštolů 2; 41, 42, 46

Řeč je o prvních křesťanech, učednících či následovnících Ježíše Krista, kteří měli potřebu se denně scházet k lámání chleba, nebo – li k Večeři Páně. Co je k tomu vedlo? Určitě to nebyla tradice, nějaká náboženská povinnost či ustálený zvyk, ale opravdová vnitřní touha. Prostě ji potřebovali. Proč? Proč nám dneska stačí Večeře Páně jednou za čtvrt roku či méně?

Tři rozměry Večeře Páně: minulostní, přítomnostní, budoucnostní

1) budoucnostní: Ježíšova řeč v Evangeliu podle Lukáše 22, 16: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“

– Večeře Páně s viditelným Ježíšem nás čeká v Božím království

Žalm 23: I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.

Kázání Pavla Šimka na odpolední bohoslužbě v Sokolově v sobotu 10. října

Abakuk byl prorok – zpěvák žalmů, jehož jméno znamená objímání, pevné objetí. Zkusíme jeho knihu v Bibli usadit do dějin. Je zcela zřejmé, že kniha Abakuk byla psána v době hlubokého judského odpadnutí od Boha. Ke konci Judského království se dostal k vládě král Jošijáš, který provedl velkou náboženskou reformu. Za jeho vlády se našlo opakování Desatera  (Deuterońomium). Jošijáš padne v nesmyslné válce u Megida s faraónem Nékem, se kterým se vydal bojovat na vlastní pěst. Židé jsou  zmateni. Judské království trpí politicky i vojensky. Už se nedá odvrátit totální destrukce. Nálada ve společnosti byla zoufalá. Žádná naděje. Lépe už bylo…

Svět má dnes na kahánku. Vlny pandemie, válečných konfliktů, klimatických změn, morálního úpadku a rozdělené společnosti zachvacují celé lidstvo. Země „pracuje k porodu“ (Římanům 8:22). Lépe už bylo… Nikdo neví, co ještě přijde, ani my.  Nevíme, co na svět ještě přijde, ale víme, kdo na svět přijde.

Kázání Pavla Šimka v sobotu 26. září na odpolední bohoslužbě při Večeři Páně

1. Korintským 6, 9-11: Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.  A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.

Neexistuje tak malý hřích, který člověka neposílá do pekelného ohně.

Křesťané si rozdělili hříchy na lehké a těžké. Když jsem se díval do slovníku, pak lehký hřích je definován jako snadno omluvitelný a odpustitelný. Všichni se jej dopouští. Nemůžeme se jej uchránit ani zabránit. Ve skutečnosti člověka zas tolik neničí. Zajímavá definice.

Bible takovéto stanovisko odmítá. Neexistuje žádný mini hřích, hříšek, lehký hřích, který je lehce a snadno odpustitelný. Možná jsou hříchy s menšími a horšími důsledky na této zemi, ale hřích je hřích a odplata za hřích je smrt. Není žádný omluvitelný hřích, který není ani třeba odpouštět. Není žádný malý hřích, který by měl na nás jen malý účinek. Neexistuje tak lehký hřích, který nemá sílu nás zničit. Neexistuje tak malý hřích, který člověka neposílá do pekelného ohně.

Kázání Bohuslava Zámečníka v sobotu 24. října 2020 na online bohoslužbě

Text před kázáním

Žalm 119,71: K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.                   

BYLO MI K DOBRÉMU, ŽE JSEM POBYL V TRÁPENÍ

Věřte mi, že to mám v hlavě docela v pořádku. A jestli ne, jak někteří tvrdí, proč bych se nemohl jednou trochu pochlubit po jejich způsobu a vyložit vám nějaké ty svoje přednosti? Jako křesťanovi by se mi to ovšem dost příčilo, ale jako údajný blázen si to snad mohu dovolit. Vy jste přece tak moudří, že umíte být i k bláznům shovívaví! Nevadí vám, že vás tyranizují a vydírají, že vámi pohrdají a šlapou po vás. Tedy ano, přiznávám, že tohle bych já nedokázal.

A jaké jsou jejich další přednosti? Starobylý původ? Promiňte nerozumnému, můj není horší! Náboženské vzdělání? Ani v tom nejsem pozadu. Prohlašují se za Kristovy služebníky? Když se již nerozumně chlubím, pak i v tom se jim více než vyrovnám! Kdo vynaložil pro Krista více potu? Kdo byl vícekrát ve vězení, vícekrát týrán, vícekrát riskoval svou kůži? Pětkrát mi nechali židé vysázet devětatřicet ran karabáčem na holá záda. Třikrát mě zmlátili klacky, jednou dokonce kamenovali. Třikrát jsem zažil ztroskotání lodi, z toho jednou jsem noc a den strávil ve vlnách moře. Kolikrát jsem cestoval stovky vyčerpávajících kilometrů, ohrožován rozvodněnými řekami, lupiči, vlastními soukmenovci i pohany. Smrt mi hrozila v rozběsněných davech i liduprázdných pouštích, na rozbouřeném moři i mezi falešnými bratry. Vím, co jsou bezesné noci a smrtelná únava, sžíravý hlad a mučivá žízeň, co je být na kost promrzlý a nemít se čím zahřát. A k tomu navíc neustálé starosti, jak se vede mým křesťanským obcím. Odmítl jsem snad někdy pomoc někomu, koho tížilo svědomí? Netrápil jsem se snad, kdykoliv někdo kolísal ve víře?

Když už jsem tedy nucen nějak se chlubit, budu mluvit o věcech, které neslouží ke cti mně, nýbrž Bohu. On – věčná sláva jeho jménu – ví, že nelžu. V Damašku dal místodržící krále Arety hlídat městské brány, aby mě dopadl. Nechal jsem se tedy spustit na laně z okna v městských branách a tak jsem z té pasti utekl. Co tomu říkáte? 2. List Korintským 11, 16 – 33

Kázání Tomáše Kábrta na online bohoslužbě v sobotu 24. října 2020

Žalm 103, 1 – 5: Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.

Všechna média jsou plná koronaviru. Zprávy, komentáře politiků, prohlášení o prevenci a podpoře nemocných, náboženská poselství. Žel právě ta náboženská poselství jsou velmi problematická. Denně vidím nové výklady biblických veršů o údajně „předpovězené“ koróně, společenství věřících odmítající opatření vlády jako nějaké celosvětové spiknutí, vynořuje se nebezpečná teologie.

Globální pandemie představuje pro věřící problém: Kam se poděl Bůh v čase korony? Biblická kniha Žalmů obsahuje desítky textů, které obsahují zaslíbení uzdravení. Co udělá křesťan s textem jako „On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život“(Žalm 103: 3–4), když známe lidi, kteří jsou nemocní, nebo dokonce na tuto nemoc zemřeli? Samozřejmě není to nový problém; každý někdy onemocní. Ale v tuto chvíli to vypadá, že svět je ovládán nemocí a tato věc se stala i středem našeho duchovního zápasu.

Už jste někdy potkali člověka, kterého jste velice dobře znali, ale on neznal ani trochu vás? S mým dětstvím je neodmyslitelně spjato jméno herečky Libuše Šafránkové. Každé Vánoce jsem s velkým zájmem sledovala pohádku Tři oříšky pro Popelku. Dodnes si pamatuji každý detail. Když jsem se stala dospělou a jela nakupovat do Prahy, všimla jsem si v jednom obchodě, že vedle mě si vybírá zboží Libuše Šafránková – moje velice dobrá známá. Usmála jsem se na ni a nikdy nezapomenu na ten její nepřítomný výraz. Ona byla moje známá, ale já nebyla její známá, nikdy mě neviděla, neznala mě.

Na tuhle chvíli jsem si vzpomněla, když jsem nedávno četla podobenství o deseti družičkách

Evangelium podle Matouše 25, 1 – 13: Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Nedá se říci, že pět družiček bylo skvělých a pět družiček špatných. Všechny byly nějak nedokonalé. Prvních pět se na ženicha špatně připravilo, dalších pět se neumělo rozdělit a ještě radily těm prvním, že si mají jít o půlnoci nakoupit ke kupcům. Vskutku rada nad zlato. Všechny družičky po probuzení nesoustředily svoji pozornost na ženicha, ale na své lampy a oleje. Přesto se na svatbu pět družiček dostalo a pět nedostalo. Co rozhodlo?