Kázání

Kázání Daniela Kábrta 18.10. na text z knihy Genesis 18, 1-15

Milí bratři, milé sestry, vážení přátelé,

příběh, o kterém dnes budu mluvit, se může na první pohled jevit jako příběh velice jednoduchý, ale nenechte se mýlit. Patří k nejobtížnějším pasážím Tóry, tedy pěti knih Mojžíšových. Rád bych nás jeho prostřednictvím všechny povzbudil k pokračování našeho společného stolování, pohostinnosti, vzájemného sdílení a chození na společná shromáždění, jejichž středem je Ježíš Kristus. Když někdo z vás, který se dnes netěšil do sboru, půjde domů potěšený a pochopí, že tak jako je pro nás životně důležité hovořit s naším Bohem, tak také je životně důležité se vídat společně navzájem, všímat si druhých a zvát je ke společnému stolování, pak moje úvaha měla smysl.

Genesis (1. kniha Mojžíšova) 18,1-5:

I ukázal se Hospodin Abrahamovi u Mamreho dubů, když seděl za denního horka ve dveřích stanu. Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi a řekl: „Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka. Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom. Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete svého služebníka.“ Odvětili: „Učiň, jak říkáš.“ Více >

Kázání Hany Kábrtové 4.10.

Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé,

 můžu se vás na začátku zeptat, proč jste dnes přišli? Co tady hledáte?

Myslím, že se všichni shodneme na tom, že jsme přišli proto, že jsme kdysi uslyšeli Boží výzvu k Jeho následování. Někteří nedávno, někteří už hodně dávno. Vzpomínáte si, kdy poprvé jste slyšeli ten jemný Boží hlas, který vám začal měnit život, vaše hodnoty, vaše priority?

Cílem mého dnešního uvažování je:

1) povzbudit ty z vás, kteří se na cestu s naším milovaným Bohem teprve vydáváte

2) předat naději těm, kteří s Bohem už nějakou dobu putujete jako já, někteří i déle

 Přečtěme si dva texty, jejichž obsahem je pokaždé stejná výzva stejnému člověku, pouze v jiné době.

Marek 1, 16 – 18: Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Ihned opustili sítě a šli za ním.

 Jan 21, 21 – 22: Když Petr spatřil Jana, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“ Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!“ Více >

Kázání Aleny Novákové 20.9.

Takovou rozbuškou nebo takovým prvním podnětem této mé úvahy byl jeden kratičký odstavec v naší jitřence (kniha pro každodenní ranní duchovní zamyšlení). V textu ze 7.  června se píše:  „I farizeové se zpočátku domnívají, že by to mohl být Mesiáš. Jenže díky svému vzdělání přemýšlejí jinak než prostí lidé. Mesiáš přece musí respektovat a dodržovat Mojžíšův zákon, pokud je pomazaný samotným Hospodinem“. Byl to komentář k příběhu zaznamenanému v evangeliu podle Matouše 12/1-3, kde farizeové kritizují učedníky za to, že mnou v sobotu obilí. Farizeové nedokážou uvěřit, že Ježíš je Mesiáš jen díky svým představám. Oni byli ti, kteří stejně jako ostatní Židé očekávali Mesiášův příchod, a když se s ním setkávají tváří v tvář, nedokážou uvěřit jeho slovům jen proto, že Ježíšovo chování neodpovídá představám, které si o Ježíši vytvořili. Oni nedali Pánu Bohu šanci, aby věci zařídil, jak chce on sám.

1)Představy nám zabraňují uvěřit Ježíšovým slovům Více >

Kázání Tomáše Kábrta v sobotu 13.9.2014

Matouš 10,34-39: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.  Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘. Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne svůj život ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“

Proč Ježíš říká takové věci? Jak porozumět těmto velmi drsným slovům? Ježíš zde cituje z Micheáše 7,6-7: „Syn pohrdá svým otcem, dcera se staví proti matce, snacha své tchyni vzdoruje – člověk má nepřátele ve vlastní rodině. Já ale Hospodina vyhlížím, čekám na Boha – on mě zachrání, můj Bůh mě vyslyší!“ Židovské přísloví říká, že „kde je pravda, tam je válka“. Kdo si zamiluje Boha, vystavuje se nepřátelství světa, vlastní rodinu nevyjímaje, otec je kvůli své zbožnosti vystaven pohrdání vlastního syna, matka naráží na odpor své dcery, tchyně na vzdor snachy. Micheáš tento konflikt víry představuje generačně – nová generace pohrdá, protiví se a vzdoruje zbožné generaci starší. Ježíš posouvá tento „božský“ konflikt člověka hlouběji:

Více >

Kázání Bohuslava Zámečníka 23.8.2014

Úvodní verš: Filipským 4:5  Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko (Překlad Slova na cestu (SNC): Ke všem buďte shovívaví a laskaví! Myslete na brzký Kristův návrat.)

Nemyslím si, že by zde apoštol Pavel naznačoval přímo jednu jedinou vlastnost, které protějškem může být prchlivost. Je pravda, že mírnost a prchlivost jsou výrazy, které se v normální, běžné mluvě moc nepoužívají. V dnešní době to vyznívá trochu archaicky. Ale význam slov je nám blízký. Snad více MÍRNOST, MÍRNÝ, ale možná ve vztahu k předmětům než k vlastnosti. Mírný kopec – nebo u psychiatra – je mírné povahy.

Synonyma: SHOVÍVAVOST, VLÍDNOST, POKORA, LASKAVOST, TICHOST, JEMNOST, KLIDNOST, PODDAJNOST.

Snad slyšíme ten slovní kořen. Mírnost – MÍR. Pavel nás vede k mírnosti proto, abychom si uvědomili, že příchod- návrat našeho Pána je blízko. V poslední době jsem se setkal s mnoha články, kde se hovoří o tom, jakým způsobem bychom se měli připravit na naše setkání s Pánem. Existuje mnoho internetových stránek různých příhodných biblických názvů, kde najdeme přímo návody. Dívat se okolo sebe, jak ten svět spěje k záhubě, pracovat na sobě, abychom byli svatějšími, hodně se modlit, číst texty o poslední době, jak to všechno bude hrozné před příchodem našeho Pána. Aby nás „to“ nezaskočilo. Abychom na tom byli lépe než ti venku. Abychom byli připraveni. Překlad SNC překládá větu o mírnosti: „Ke všem buďte shovívaví a laskaví! Myslete na brzký Kristův návrat.“ Více >

Kázání Tomáše Kábrta 26.7.2014

Skutky 2:1-16

„Všichni byli shromážděni“ (podle 1. kapitoly asi 120 lidí) – je tu řeč o shromáždění, společenství, o prvním křesťanském sboru, který vznikl v Jeruzalémě. Tento sbor tvořili lidé jedné, židovské kultury. Byl uprostřed své kultury v situaci  naprosté menšiny, na okraji, neznámý. Navíc přišel o svého zakladatele a vůdce, který byl ukřižován a po svém velkolepém vzkříšení odešel do nebe. A zde dochází k události, která vše změní a učiní z křesťanství největší duchovní společenství na celém světě. Tou událostí je vylití Ducha svatého, v plnosti, Boží letnice, jarní, pozdní déšť přinášející bohatou úrodu podle proroctví proroka Joele.

Více >