Šenvert, Kraslická 14
Kázání
Hospodin dá vyrůst spravedlnosti
4. Led
Kázání Hany Kábrtové 4.1. 2015 k zahájení aliančního týdne modliteb v Husově sboru
Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé,
přemýšleli jste někdy o tom, na čem vám nejvíce záleží? Co byste si přáli, kdyby se vás Pán Bůh zeptal stejně jako kdysi krále Šalomouna: „Žádej, co ti mám dát.“
To není řečnická otázka, zkuste si poctivě říct, co byste si přáli. Myslím, že v posledních dnech vám tuto otázku určitě někdo položil. Byly totiž Vánoce a lidé si dávají dárky, a tak chtějí vědět, po čem jeho milovaná osoba touží. Asi něco jiného byste si přáli od svojí kamarádky, svého kamaráda, něco jiného od Pána Boha. Možná se ale i tato přání překrývají. Nerozmýšlejte dlouho, řekněte to první, co 
vás napadlo, to je totiž pro vás nejspíš to nejdůležitější.
Já když jsem byla malá, tak jsem se pod vlivem mnoha pohádek často připravovala na setkání s kouzelným dědečkem. Pořád jsem doufala, že mě jednou potká to štěstí, že narazím na kouzelného dědečka, který mi bude chtít splnit moje přání. Měla jsem dopředu promyšlené, co budu chtít. Bylo mi jasné, že mám tolik přání, že jedno mě nevytrhne, tak jsem si vypočítavě přála, že to moje jedno přání bude, aby mě naučil čarovat. Já už si pak vyčaruju všechno, po čem toužím, splním si všechna ostatní přání. A těšila jsem se, že budu čarovat nejen pro sebe, ale i pro druhé. Budu plnit každému jeho přání stejně jako kouzelné sluchátko Macha a Šebestové či kouzelný prsten Arabely. Asi je štěstí, že jsem nikdy žádnou takovou příležitost nedostala, to by dopadlo. Více >
Martin Lindtner: S vírou podle Kazatele do roku 2015
1. Led
„Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.“ (Kaz 1,2)
Zmíněný verš tvoří nadpis Kazatelova spisu. Je tedy úvodním shrnutím obsahu celé knihy. Co myslel Kazatel, když mluvil o marnosti? A co měl na mysli, když řekl, že marností je všechno? Rabíni s humorem sobě vlastním vykládají zmíněný verš takto: Když je člověku jeden rok, sedí jako král v postýlce s nebesy hýčkán a líbán všemi. Když jsou mu tři roky, je jako prasátko, protože strká čumák a pracky do všeho, co vidí. V deseti skotačí a poskakuje jako kůzle. Ve dvaceti jako řehtající kůň, který se obdivuje sám sobě a touží po ženě. Když se ožení, je jako osel. Později se stává drzý jako pes, aby zajistil jídlo a všechny další potřeby pro rodinu. Ve stáří chodí nakonec shrbený jako opice.
V původním hebrejském znění se slovo marnost objeví skrytě sedmkrát. Rabíni těchto sedm marností přirovnávají k sedmi úsekům lidského života. Hodnocení jednotlivých období je trefně charakterizováno v uvedeném komentáři. VŠÍM měl Kazatel na mysli Tvůj i můj život ve všech jeho obdobích, barvách a činnostech. MARNOSTÍ je lidská práce, odpočinek i zábava. Dokonce i naše náboženské úsilí je ústy Kazatele hodnoceno jako prázdné a beze smyslu (viz Kaz 9,2). Více >
První romská Večeře Páně: Jidáš, nebo Petr?
29. Pro
V sobotu 27.12. 2014 se v sokolovské modlitebně církve adventistů uskutečnila první slavnost Večeře Páně místního nového romského křesťanského společenství. Kázání měl Vojtěch Pačan, chlebem a vínem přítomným posloužil emeritní kazatel Pavel Hološ, hudbou a zpěvem slavnost doprovodila skupina Devleskere čhave aven. Kázání Vojty Pačana bylo inspirované biblickým textem z Evangelia podle Jana 13,1-30: „Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
Deváté přikázání – ochrana cti a dobrého jména
21. Pro
Kázání Vojty Pačana v sobotu 20.12.2014
2. kniha Mojžíšova 20,16: Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
Deváté přikázání svatého Božího Desatera chrání dobrou pověst člověka. Chrání čest a dobré jméno, které máme před druhými lidmi. Chrání člověka před pomluvami a zlými slovy. Slovo má velkou moc. Slovem můžete člověka povzbudit, zachránit, nebo pošpinit, ublížit. Slovo může zachránit život a může život i zničit. Deváté přikázání nám ukazuje, jak důležité je vážit svá slova. Jak důležité je to, jak se projevujeme k druhým.
Chceš-li být šťastný, nepokradeš
6. Pro
Kázání Vojty Pačana v sobotu 6.12.2014
2. kniha Mojžíšova 20,15: Nepokradeš.
Osmé přikázání svatého Božího Desatera zní „Nepokradeš“. Je tu mezi námi někdo, kdo už byl v životě někým okraden nebo podveden? A co ti ukradli? Byl(a) jsi rád(a)? Jak jsi se cítil(a)? Co jsi cítil(a) vůči tomu, kdo tě okradl? Měl(a) jsi ho rád(a)? Můžeš si takového člověka vážit? Mít k němu úctu? Jak se cítí prodavačky v Kauflandu nebo Penny Marketu, když musí ze svého zaplatit to, co jim někdo v obchodě ukradl?
Maria, anděl a my
30. Lis
Kázání Vojty Pačana v sobotu 29.11.2014
Lukáš 1,26-35: Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“
Sedmé přikázání – Boží ochrana manželství a rodiny
23. Lis
Kázání Vojty Pačana v sobotu 22.11.2014
2. Kniha Mojžíšova 20,14: Nesesmilníš.
Slyšeli jsme další přikázání ze svatého Desatera. Už jsme tu mluvili o přikázáních mít jediného Boha, neuctívat věci a představy, nebrat Boží jméno nadarmo, slavit svatý sobotní den, ctít otce a matku a nezabíjet. Dnes je tu přikázání sedmé: Nesesmilníš. Toto přikázání chrání nejkrásnější vztah, jaký mezi sebou mohou lidé prožít – vztah muže a ženy, vztah dvou zamilovaných milenců, kteří spolu uzavřou věrné manželství. Pravý milostný vztah a věrné manželství, to je nesmírná vzácnost v životě člověka. Tak jako svatý a požehnaný sedmý den stvoření – sobotu, smíme dodnes prožívat i manželství jako připomínku ráje, do kterého nás Pán Bůh stvořil. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu – jako muže a ženu. Abychom se věrně milovali a tak zobrazovali Boží čistou a věrnou lásku k nám.
Pomazání Ježíšovo
16. Lis
Kázání Vojty Pačana na romské bohoslužbě v sobotu 15.11.2012
Evangelium podle Jana 12,1-8: Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých.Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu.Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti. Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: „Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?“ To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. Ježíš řekl: „Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu! Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“
Pán Ježíš Kristus šel se svými učedníky – apoštoly na svátky Velikonoc do Jeruzaléma. Všichni se těšili, ale jen Ježíš věděl, že ho tam lidé ukřižují. Že jde vlastně na popravu. Na svůj vlastní pohřeb.
Služme druhým jako Kristus
7. Lis
V sobotu 8.11. bude zahájen celosvětový modlitební týden církve adventistů. První přednášku sokolovského sboru uvede od 11 hodin kazatel Bohuslav Zámečník. Jmenuje se Služme druhým jako Kristus:
V městečku Kafarnaum žil zavržený a bezmocný invalida. Propadl zoufalství a ztratil jakoukoliv naději. Zahořklý a plný sebelítosti věděl, že onemocněl v důsledku hříchu. Byl to smutný případ člověka, který onemocněl tělesně, duševně i duchovně. Utěšoval se nadějí, že by mu mohli k úlevě dopomoci náboženští vůdcové. Jeho naděje se však rozplynula v okamžiku, kdy ho právě oni prohlásili za nevyléčitelného. Bezmocný a zmalomyslněný trpěl den za dnem, uzavřený v bolesti a sebelítosti.
Právě v této době uslyšel o Ježíši. Dozvěděl se, že uzdravil řadu stejně hříšných a bezmocných lidí, jako byl on. Jeho přátelé ho vybízeli, aby se za Ježíšem vydal. On si však uvědomoval, že si nemoc způsobil hříšným způsobem života. Jak velice si přál zbavit se břemene hříchu! Toužil po setkání s Ježíšem, aby přijal jistotu odpuštění. Nemohl už déle otálet, protože se ocitl na prahu tělesného zhroucení. Požádal přátele, aby ho přinesli k Ježíši, a oni mu ochotně vyhověli (Mk 2,3). Je úžasné, když máme duchovně probuzené přátele, kteří nám mohou pomoci přijít k Ježíši! Více >
Nezabiješ
4. Lis
Kázání Vojty Pačana na romské bohoslužbě v sobotu 1.11.2014
2. kniha Mojžíšova 20,13: „Nezabiješ“
V našem postupném výkladu Desatera přikázání stojíme dnes před šestým přikázáním, které tvoří jen jedno slovo: Nezabiješ. Tímto přikázáním chrání Bůh lidský život, život každého z nás. Život je Jeho nádherný dar a každý z nás živých je jím obdarován. Miliony a miliardy lidí před námi už zemřely, mnoho lidí po nás se teprve narodí. A vedle tohoto množství zemřelých a dosud nenarozených, kteří nejsou mezi živými, nežijí, nepodílejí se na žádné radosti života, jsme my, živí. Není to nádherný dar? Že právě my tady a teď můžeme být spolu, slyšet Boží slovo, dýchat, radovat se z daru života? A kdo nám tento dar dal? Někteří lidé si myslí, že jim dali život jejich rodiče. Ale opravdu může člověk darovat život? Ne! Je to náš velký a mocný Bůh, který jediný dává život. Nám rodičům svěřuje děti, abychom mu o ně pečovali. Ve skutečnosti jsou to jeho děti, stejně jako my jsme jeho děti. Jako všichni, kdo jsou naživu. Je náš milující Otec. A tak jen Bůh dává život. A jen Bůh má také právo život zase vzít. Toto právo nemá žádný člověk! Kdo sahá druhému na život, ten se dopouští těžkého hříchu proti Bohu. Proto nám ve svém Desateru Pán říká: Nezabiješ.
Nové komentáře