Tomáš Kábrt

Kázání Martina Lindtnera  28.6.2014

„Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha. Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery.  Všech dnů Jeredových bylo devět set šedesát dvě léta, a umřel. Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metuzaléma. A chodil Henoch s Bohem po zplození Metuzaléma tři sta let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal“ (Genesis 5:18-24). Proč je vlastně napsán jmenný rodokmen v 5. kapitole Genesis? Kvůli Henochovi. Jako rámec, který má zvýraznit právě Henochův život. U všech ostatních jmen praotců je zde uvedeno, že plodil, žil a umřel. Jen u Henocha čteme, že plodil, chodil s Bohem a Bůh si jej vzal. V rodokmenu je Henoch uveden na sedmém místě, což je nejdůležitější číslovka v hebrejském myšlení. Jméno Henoch znamená Zasvěcenec. Zasvětil svůj život Bohu. My se nazýváme křesťané – kristovci. Jsme Boží zasvěcenci. V Kristu jsme zasvětili svůj život Bohu. To  znamená, že se vzdáváme toho, abychom jakkoli určovali směr, formu a cíl našeho dalšího života, kudy povedou naše další kroky, jakým způsobem je prožijeme, dokonce i cíl naší životní pouti necháváme na Bohu.

Více >

Kázání Tomáše Kábrta 24.5.2014 

Genesis 27:1-23
Jde o požehnání a požehnání dává Bůh. Kdy se žehná? Při boho-službě.
Izák je knězem rodu, představitelem Boha, je dokonce slepý, bezmocný, závislý – zřetelně nejde o jeho vůli, ale o Boží vůli
Jákob vstupuje do Boží přítomnosti, jde o bohoslužbu, o motivaci k ní
Jákob něco očekává, chce – požehnání (myslí na dědictví, moc, bohatství)
a přichází jako herec – v slavnostním přestrojení, hraje si na někoho jiného, pod jiným jménem…
Bůh je přítomen, skrze Izáka se ptá: „Kdo jsi?“ (doslova „kdo ty“? nebo „zda ty?“)
podobně k Adamovi – „kde jsi?“ (také „jak jsi?“)
Můžeme si na něco hrát, ale v Boží přítomnosti, při bohoslužbě, jsme konfrontováni s pravdou, se svým skutečným stavem, se svou identitou… kdo jsi doopravdy?

Více >