Šenvert, Kraslická 14
Ivana Látalová
Tento uživatel doposud nenapsal žádné informace o sobě
Příspěvky od Ivana Látalová
Manželé Bauerovi oslavili 60 let společného života
8. Dub
Poslední únorový den tohoto roku oslavili diamantovou svatbu manželé a mnohaletí členové sokolovského sboru církve adventistů Růžena a Jiří Bauerovi. Uspořádali malou rodinnou oslavu v pečovatelském domě v Dolním Rychnově, kde Růženka z důvodu vážné nemoci od 14.4. 2008 bydlí. Jiří ji pravidelně dvakrát týdně navštěvuje. Společně si čtou, zpívají, modlí se a povídají. Vychovali čtyři děti, Petra, Magdalénu, Růženu a Jirku. Mají 6 vnoučat – Michalku od Petra, Miloše, Martinku a Marcelku od Magdy, Kristýnku a Adelinku od Jirky a také 3 pravnoučata, z toho jedno na cestě.
Jiří i Růžena se seznámili na podzim roku 1947 v rodné vesnici Jiřího v Bezně u Mladé Boleslavi. Růženka bydlela v sousední menší vesnici v Nemyslovicích, kam nejezdil ani autobus. Musela chodit domů z Bezna pěšky. Tyto dvě vesnice odděloval jen les a údolí. Jirka stál v den svatého Václava s kamarádem u školy a povídali si o muzice.
Vtom přijel z Mladé Boleslavi autobus a vystoupily z něj dvě krásné rozesmáté dívky. Kamarád jen řekl: „Hele, dívej!“ A Jiří se díval a celou noc ani nespal. Obě dívky – blonďatá Věra Kalvachová i tmavovláska Růženka Bošinová, jak se od kamaráda dozvěděl, se učily šít ve Velikých Všelisích u paní mistrové Slánské. Hned druhý den jel stejným autobusem do školy do Mladé Boleslavi, kde studoval na gymnáziu. Když vystoupili, dal se s dívkami do družného hovoru. Jiřímu se ale líbily obě a nevěděl, kterou si má vybrat. Rozhodl se je vyzkoušet. Přál si, aby jeho budoucí žena měla vztah ke knihám, a tak jim oběma půjčil knihy. Obě totiž říkaly, že rády čtou. Asi za měsíc se jich zeptal, jak se jim kniha líbila. Obě se shodly, že moc. Zeptal se tedy nejdříve Věry na obsah knihy a z jejích odpovědí poznal, že ji ani neotevřela. Zato Růženka nadšeně vyprávěla! Bylo rozhodnuto. Začali se více vídat, jezdili spolu do školy, chodili do kina, zatancovat si, vodili se za ruce a vždycky si měli co vyprávět. 22.ledna 1948 poprvé vyznal Růžence Jiří lásku. Ten den se jim stál památným. Více >
Tip na knížku: Kohouti kokrhají všude stejně
8. Dub
Jan Bárta, ředitel české pobočky adventistické humanitární organizace ADRA, zaznamenává příběhy ze svých služebních cest, při kterých dohlíží na zahraniční projekty. Pořizuje si na cestách také kresby. Z těchto zápisků a kreseb vznikla nedávno krásná knížka Kohouti kokrhají všude stejně, kterou vydalo nakladatelství Advent-Orion Praha.
Jeden z příběhů je také z Bangladéše z Pančbibi, kde autor pomáhal chudým dětem podporovaným Adrou s úklidem areálu jejich internátní školy. Když odvezli nepotřebné věci a odpadky na skládku, vše si tam rozebrali lidé ještě chudší. Knihu je možné si zakoupit v naší modlitebně na Šenvertu, Kraslické 14.
Zbořené hradby Milana Chmelenského
5. Dub
Možná málokdo ví, že členem našeho sokolovského sboru je dlouholetý muzikant, bigbíťák a rocker, ale zároveň jemná duše. Ano, je to bratr Milan Chmelenský z Chodova. A o jeho sólovém cédéčku, které vydal soukromým nákladem několika málo kusů v roce 1997, vám dnes chci něco napsat. Deska je natočena už v první polovině roku 1991 ve skromných domácích podmínkách s jednoduchými aražemi – autorův zpěv a vícehlasy doprovázejí pouze klávesové nástroje, v jednom případě kytara a v jiném flétna. O co více jsou písně prosté z pohledu nástrojového obsazení a technické úrovně, o to více jsou bohatší Duchem a poselstvím, které vnímavým posluchačům přinášejí. Zvláště prvních devět, z nichž osm otextoval další člen sokolovského společenství adventistů Tomáš Kábrt.
Album Srdce hradby boří je o soubor třinácti křehkých a nápaditých písní neotřelých krásných melodií, které dávají vyniknout Milanovu zpěvu i skladatelským a hráčským zkušenostem. Skladby vykazují každá dost vlastní osobitosti a proto poslech celého alba v jednom zátahu ani trochu nenudí. A když se kromě velice příjemného zpěvu a hudebního doprovodu ještě stačíte soustředit na texty, to je teprve zážitek! Více >
Biblická škola: Duchovní cizoložství
1. Dub
| Na toto téma budeme besedovat v naší biblické škole v sobotu 6. dubna 2013 od 9:30 hodin. Každý je srdečně vítán! |
Deset dní v Bangladéši
1. Dub
| Před několika lety se náš sbor připojil k adopci několika bangladéšských dětí. Jedná se o adopci na dálku, což znamená, že posíláme dětem měsíčně peníze, aby se mohly vzdělávat. Letos jsem se rozhodla námi adoptované děti navštívit a vidět na vlastní oči, jak žijí a jak za naše peníze studují. Přivezla jsem si opravdu jen pozitivní dojmy. Celý projekt má na starosti adventistická humanitární organizace Adra, která se pečlivě stará o peníze všech dárců. Každý, kdo přispívá, může být naprosto klidný. Peníze posílané dětem opravdu putují dětem. Ty jsou velmi vděčné a šťastné, že mohou chodit do školy. Za své dárce děkují Bohu a snaží se dosahovat co nejlepších školních výsledků, aby i ony mohly být jednou pomocí a přínosem pro jejich chudou a přelidněnou zemi. Celý pobyt jsem pociťovala vděčnost za obětavé lidi, kteří se s láskou a zapálením starají o úsměvy bangladéšských dětí. Více > |
Jak jsem poznala Ismila z Bangladéše
1. Dub
Ismile je velmi sympatický kluk, kterého před dvěma roky adoptoval na dálku můj syn Daniel se svými kamarádkami Aničkou Chromou a Kamilou Bonhardovou. Při mé březnové cestě po bangladéšských školách jsem ho také navštívila. Přišel za mnou do jídelny, když jsme večeřeli. Objal mě a přitiskl se ke mně tak, že si v první vteřině získal moje srdce. Anglicky umí zatím jen málo, mluví a píše bengálsky. Bydlí v internátní škole SAMS, kde jsme kvůli stávkám a demonstracím trávili téměř tři dny. Bylo dost času se více poznat. Vyprávěl mi, že doma nebyl už hodně dlouho. V podstatě domů nejezdí nikdy. Ve stejné škole studují i jeho dvě sestry, se kterými jsem se seznámila. Jeho mamka na něj posílá do školy ročně 300 Tk, což je zhruba 70 našich korun. Ismile bydlí na pokoji s desítkami dalších kluků. Rád chodí do školy a nejvíc ho baví matematika. V době, kdy jsme na škole byli, dělal zrovna čtvrtletní testy. Předala jsem mu dárek od svých tří sponzorů, míč s pumpičkou. Přidala jsem k tomu nějaké propisky, tužky, kalkulačku, pastelky, hodinky, sladkosti. Ze všeho měl velikou radost. Ukázal mi svoji plechovou krabici, kde má veškeré své jmění. Byly v ní knihy a asi pět kousků oblečení. Přál si zámek, aby si ji mohl zamknout, ale kvůli stávkám nešlo zámek jít koupit. Otevřeno bylo jenom ve studentském malém obchůdku, kam jsem Ismila vzala. Koupila jsem mu na základě jeho přání šampony, oleje do vlasů, mýdla, pravítko a další rýsovací potřeby. Více >
Příběh O Jonášovi přilákal téměř padesát dětí
31. Bře
Loutkové divadlo Bubec zahrálo v pátek 29.3. v zaplněném sokolovském sboru adventistů divadelní představení biblického příběhu O Jonášovi. Herečky Renáta Kubišová a Arjana Shameti představily dětem srozumitelně dramatický příběh Jonáše, kterého Bůh povolal za proroka. Měl jít oznámit obyvatelům města Ninive, že když se nezmění, zničí Bůh jejich město. Ve městě totiž žili velmi špatní lidé. Jonáš ale Boha neposlechl a snažil se před ním utéct tím, že nastoupil na loď. V představení se kombinují prvky loutkového, pohybového a činoherního divadla. Jednotlivé obrazy se odehrávají v různých až kontrastních atmosférách. Příběh provází dvojice námořníků, kteří se plaví z Joppe do Taršíše. Námořníci vtahují diváky do svého života na lodi. Hrají karty a vypráví si neuvěřitelné příběhy z námořnického života. Vinou Jonáše, který se ukryje na lodi, aby nemusel vykonat svůj životní úkol, se posádka lodi a její pasažéři dostávají do nebezpečné bouře. Ta pomine, až když Jonáše, na jeho vlastní přání, vrhnou do moře a je spolknut velrybou. Teprve až na dně mořském v břiše velryby vyjevuje svoji zvůli a nečisté svědomí, prosí za odpuštění a slibuje Bohu konečně poslušnost. Velryba jej vyplivne na břeh a on vyráží do města Ninive splnit svůj úkol, kterému se chtěl vyhnout. Tam se opět setkáváme s dvojicí námořníků, kteří ilustrují nečestný život ninivských občanů, ale také jejich proměnu. Jonáš, který přinesl do Ninive řád a pořádek, po splnění úkolu odplouvá na velrybě do Taršíše za tetou. V průběhu hry diváci slyšeli tradiční i autorské písně. Více o souboru je na divadlo.bubec.cz.
Galerie fotek z akce zde: Divadlo Bubec v Sokolově
Biblická škola: Nové stvoření
28. Bře
| Na toto téma budeme besedovat v naší biblické škole v sobotu 30. března 2013 od 9:30 hodin. Každý je srdečně vítán! |
![pekna_vyhlidka-3-2013[1]](https://sokolov.casd.cz/wp-content/uploads/2013/04/pekna_vyhlidka-3-20131-300x94.jpg)

Nové komentáře