Ivana Látalová

Nedávno jsme informovali o poděkování českých a slovenských představitelů Církve adventistů sedmého dne bývalým vězňům svědomí. Jednalo se o lidi, kteří byli vězněni a týráni pro své zásadové postoje v době komunismu. Uskutečnilo se na konci dubna v budovách Teologického semináře na Sázavě. Z našeho sboru se setkání zúčastnil Jindřich Poduška, který prožil kvůli své víře těžké útrapy na vojně. Setkání bývalých vězňů pozdravil i spisovatel Jiří Stránský, kterému adventisté v komunistickém pracovním táboře u Příbrami zachránili život. Svůj příběh zaznamenal v seriálu Zdivočelá země (Jiřího Stránského hraje Martin Dejdar). A právě ten můžete zde zhlédnout v krátkém videu.

Článek o akci zde: Církev poděkovala bývalým vězňům svědomí

Bohuslav Zámečník

„Miluju tě,“ zaznívá v každém díle různých amerických seriálů snad v každé druhé větě. Přitom obsahem jsou nekonečné nevěry, podvody, lži, a nespal-li tam každý s každým, je ještě před námi několik sad pokračování. Tak tohle je prý láska, učí nás televize. Život je ale jiný. Láska nejsou slova, láska jsou činy. Vzpomínám na nejkrásnější vyjádření lásky mého otce ke mně. Nikdy mi neřekl, že mě miluje, nikdy mě nevzal na klín, neuměl se k nám dětem přiblížit. Přitom vím, jak hluboce nás miloval. On sám svého tátu nepoznal a babička na něj neměla čas. Musela vydělávat peníze, a tak vyrůstal se strejdou a tetou a rodinnou lásku prakticky nezažil. Od 14 let se o sebe staral sám. Vyučil se kovářem a v 17 letech nastoupil do armády, aby měl kde bydlet a co jíst. Moji maminku si vzal již se dvěma syny, manžel jí padl ve válce Narodil jsem se jim já a také moje mladší sestra Hana. Táta mezi námi dětmi nikdy nedělal rozdíly. Pamatuju si, jak pracoval jako kovář na lomu Silvestr. Koval řetězy, které spojovaly vozíčky na uhlí. Do práce jezdil na kole a vozil si s sebou v takové umaštěné tašce svačinu. Tenkrát nebyla žádná hojnost, takže svačina se skládala z chleba s margarínem a k tomu v uzavíratelné bandasce velmi sladká káva z melty. Já jsem byl stále takový nedojezený, takže jsem jednou, bylo to na podzim, do té jeho tašky nakoukl. Více >

V sokolovské nemocnici začala na základě smlouvy od dubna tohoto roku dobrovolnická duchovní služba farářů či kazatelů místních církví – evangelíků, baptistů, katolíků, husitů a adventistů. Na starost dostali nejdříve oddělení dlouhodobě nemocných. „Scházíme se s pacienty každé pondělí od 14 hodin na pravidelné bohoslužbě v rehabilitační místnosti oddělení ve druhém patře,“ informoval místní kazatel církve adventistů Bohuslav Zámečník. Ve vedení bohoslužeb se faráři střídají. Bohuslav Zámečník vedl svoji první bohoslužbu 6. května. Po představení se, kdy vyprávěl několika přítomným pacientům o své prodělané těžké nemoci, kázal z Božího slova. Zahrál i na kytaru a zazpíval s ostatními, kterým přinesl texty písně na motivy knihy Abakuk ze Starého zákona, třetí kapitoly, 17. verše: I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása. „Jedna z pacientek, katolička, mi vyprávěla, jak se léčila v nemocnici v Praze a tam narazila na moc hodného lékaře, který se také jmenoval Zámečník. Ptala se, jestli nejsme náhodou příbuzní,“ vyprávěl Bohuslav Zámečník. „S radostí jsem jí řekl, že to byl můj syn,“ dodává s úsměvem. Svět je malý a o „náhody“ tu není nouze! Více >