Ivana Látalová

Kázání Pavla Zvolánka 3. srpna 2013 v Karlových Varech při příležitosti přivítání nového kazatele Martina Lindtnera s rodinou

Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé,

máte rádi písně? Kdo by neměl, každý si rád poslechne nebo zazpívá pěknou písničku. Zvláště při takové slavnostní příležitosti, jako je tato. Každý si rád poslechne i krásnou hudbu beze slov. Váš nový kazatel Martin, koncertní hráč na klasickou kytaru, o tom něco ví. Ale čtete si texty písní? Bez melodie a bez hudby? To dělá skutečně málokdo. Podobné je to i s Biblí. Známe příběhy o Adamovi a Evě, o potopě světa, o statečném Davidovi, možná i příběhy o Josefovi, Abrahamovi, ale málokteří vlastně víme, o co jde v biblické knize písní – v Žalmech. Většina nevěřících lidí nikdy žádný žalm nečetla a možná o jejich existenci ani nevědí. Žalmy nemají nic společného se žalem, české slovo žalm je odvozen z řeckého „psalmos“ což znamená chvalozpěv. Jsou to osobní modlitby ve formě písní zapsané rozličnými lidmi – zemědělci, králi, profesionálními hudebníky, řadovými „amatéry“ ve velice proměnlivých náladách. Myslím, že ani věřící lidé nejsou příliš odlišní od nevěřících a že není moc těch, kteří nějak souvisle a pravidelně čtou žalmy, tedy texty písní. Možná sem tam citujeme nějaký verš a vytrháváme ho ze souvislostí, ale sednout si k Bibli a číst si žalmy tak, jak jdou za sebou, moc neumíme. Ale abych byl spravedlivý, setkal jsem se ve svém životě také s celou řadou věřících, kteří nejen že žalmy četli, ale učili se je také nazpaměť. Vašek Ložek se dokonce naučil celý 119. žalm. Většinou se k nim uchylujeme, když je nám těžko. Cílem mého dnešního kázání je udělat knize Žalmů větší reklamu, je totiž překrásná a obsahuje osobní vyznání Bohu. Více >