Představujeme Dominika Strnada

Elegantní kluk v obleku a s kravatou, který každou sobotu ráno vyhlíží a vítá návštěvníky sobotních bohoslužeb ve sboru adventistů na Kraslické, to je třináctiletý Dominik Strnad, nejmladší z devíti dětí. Žije s maminkou, tatínkem a sestrou Laděnkou v nedalekých Citicích. Ostatní sourozenci jsou starší a mají už své rodiny. Do sboru adventistů chodí již několik let společně s o dva roky starší Laďkou. Podle svých slov sem chodí především kvůli lidem, které má rád, také pro odpočinek a baví ho křesťanské akce pro děti, kterých se tu může zúčastňovat. Má tu několik blízkých kamarádů mezi dětmi i dospělými, rozumí si s Ondrou Novákem, Valčou Kováčovou, Lenkou Ročkárovou, Zuzkou Chalupovou, Andreou Klempárovou, Sárou a Maruškou Bílými. Z dospělých nejraději poslouchá tetu Ivanku Chalupovou, kazatele Martina Lindtnera, Jirku Nováka a Hanu Kábrtovou.

Je členem občanského sdružení Pohlazení a Klubu Pathfinder, v létě jezdí pravidelně na tábory, kde se snaží plnit různé složité úkoly. Na letošní tábor ve Vimperku vzpomíná zvlášť rád. Jako jediný z dětí totiž zvládl velmi náročný úkol, a to vydržet celý den nemluvit a tím splnit bobříka mlčení, jehož nechtěné nesplnění několik dětí dokonce hořce oplakalo. Rád se také účastní akcí, které pro děti připravuje společnost Pohlazení, ať už jde o pravidelné schůzky, nebo víkendy trávené v přírodě s ostatními dětmi i dospělými nejen ze sborového společenství.

Domča chodí na 6. barevnou, základní školu. Učí se dobře, nejraději má tělocvik, informatiku, matematiku a hudební výchovu. Jeho vztah k hudbě se projevuje také v našem sboru, rád si s ostatními zazpívá křesťanské písně před publikem, nedávno měl dokonce své první sólo.

Dominikovou nejoblíbenější učitelkou je paní Veronika Vyšňovská, která jeho třídu učí český jazyk a matematiku. Má jí rád hlavně proto, že je milá a hodná. Přátelí se nejvíce se spolužáky Láďou Slepčíkem, Pepou Pompou, Patrikem Beňákem a Dominikem Benešem, se kterými se občas schází i mimo školu. V Citicích, kde s rodiči a sestrou žije, kamarádí s Jirkou Nýmandským, který je sice o pár let mladší, ale to jejich přátelství nijak nepřekáží.

Kromě kamarádů a pejska Bada, kterého má Dominik moc rád a vzorně se o něj stará, tráví čas také při sportu. Běhá z Citic do několik kilometrů vzdáleného Sokolova a zpět, pohyb má rád. Nedělá mu problémy lezení na hodně vysoké stromy, dospělým se nad jeho kousky často tají dech.

Doma je Domča nepostradatelným pomocníkem, uklízí, myje nádobí a vysává. Říká, že mamka s tátou jsou jeho největší útěchou. „Chovají se ke mně hezky, spíš jako kamarádi než rodiče. Maminka se o nás dobře stará a taťka nám zase vysvětluje všechno, čemu nerozumíme. Bere nás kamkoliv chceme. Sestra Laďka je často nemocná, tak se jí snažím ochraňovat. Všechny je mám moc rád.“

Domčo, jaký máš vztah s Pánem Bohem?

„Dříve jsem v něj moc nevěřil, ale teď už ano. Pochopil jsem to a hodně mi k tomu pomohl soucit k druhým lidem. Vidím, jak se Pán Bůh o nás stará a chce, abychom se tak k druhým i my chovali – hezky a soucitně. Bůh pro mě znamená někoho, jako jsou rodiče. Dělá pro nás, co může, a pomáhá nám pochopit, co od nás chce. Chtěl bych se nechat pokřtít, jsem domluvený s kazatelem, že si o tom promluvíme.“

Obdivuješ někoho z Bible?

„Líbí se mi Šalamoun. Pán Bůh mu nabízel cokoliv, ale on si vybral moudrost. K ní pak dostal i to ostatní, to mě moc zaujalo.“

Ivana Chalupová