Kázání Bohuslava Zámečníka 16. února

Bible, Jan 5, 1 – 13: 

Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody. Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, a trpěl kteroukoli nemocí. Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota. Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“ Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“ Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“ Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.

Jestlipak se vám někdy stalo, že jste potřebovali s něčím doopravdy hodně pomoci a nikdo zrovna nebyl po ruce? Když nejde o nic vážného, tak se to jistě dá nějak překonat, ale co když jde o zdraví, nebo dokonce o život? Jak nám v takové situaci je? Asi nic moc, že? Určitě se chytáme každé podané ruky, a to doslova…

V Bibli je celá řada příběhů, a v nich – jak jinak – jde rovnou o zdraví či o život. Pojďme se společně na jeden takový příběh podívat: Jan 5, 1 – 13

(5,1)  Židé slavili každý rok slavnosti, při nichž se musel každý židovský muž dostavit do Jeruzaléma:

a) Slavnost hodu beránka a nekvašených chlebů

b) Svátek týdnů – letnice

c) Svátek stánků

Jaké to je, být soužen tak dlouhou dobu nemocí? Může mít člověk ještě naději, že se jeho situace jednoho dne přeci jenom změní?

Muž, kterého nám Jan v evangeliu popisuje, po uzdravení určitě velice touží a jistě se své naděje nechce vzdát. Jinak by asi na břehu rybníka nebyl.

Je tam jako mnoho jiných a my nevíme jak dlouho. Jen víme, že byl nemocný 38 let.

Když se nemocného muže Pán Ježíš ptá, jestli chce být uzdraven, dostane nepřímou odpověď. Ježíše o nic neprosí – nejspíš ani netuší, s kým se dal do řeči. Jenom si stěžuje, že to nemá vůbec snadné, protože sám pro své uzdravení není schopen udělat vůbec nic. Navíc ani nemá člověka, který by ho do vody v pravý okamžik odnesl. Jiní ho vždycky předběhnou. Přesto se zdá, že se nemocný muž nevzdal naděje, že se jednoho dne uzdravení dočká… A tak zatímco jiní čekají na anděla Páně, Pán sám se sklání k tomuto muži. A pouhým slovem muže zvedá z lůžka nemocných.

Příběh nemocného u rybníka Bethesda je krásný právě proto, že i když je tu někdo, kdo „nemá člověka“, kdo nemá druha, který by ho podpořil a pomohl mu, je tu stále ještě Ježíš, jehož pomoc je vždy připravená. Dokonce i pro ty, kdo to nečekají a o nic neprosí.

(5,3-4)  Některé komentáře uvádějí, že není jasné, zda anděl opravdu rozvířil vodu, nebo zda šlo o obecně rozšířenou představu, ať to bylo jakkoli, Ježíš uzdravil toho muže čekajícího už léta na uzdravení.

(5,6)  Ježíš mu položil zvláštní otázku: „Chceš být zdráv?“ Po tolika letech byl jeho život ovlivněn tímto problémem. Nikdo mu nepomohl, neměl naději, že se někdy uzdraví a už netoužil vyřešit to sám.

(5,10) Podle farizeů bylo nošení lehátka v sobotu nedovolenou prací – porušením zákona. Ve skutečnosti nešlo o porušení starozákonních nařízení, pouze to bylo v rozporu s farizejským výkladem Božího přikázání „pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý“. Tento jejich výklad byl pouze jedním ze stovek pravidel, která si sami přidali k Mojžíšovu zákonu.

CO ŘÍKÁ TENTO PŘÍBĚH NÁM?

Jako tento muž můžeme být v tomto světě plném lidí opuštěni a bez přátel. Nemáme takříkajíc člověka, který by nám pomohl.

Může nás vždycky předstihnout někdo rychlejší, silnější, někdo s tvrdými lokty.  S bezohledným davem prostě nemáme šanci soupeřit.

Neustálý boj, strach a zklamání nás vyčerpává a bere i ty poslední zbytky sil.

Člověk, který osmatřicet let nemohl chodit, byl uzdraven, ale farizeové se více zajímali o své banální zákony než o život a zdraví člověka. Snadno se můžeme nechat polapit do svých struktur a pravidel, takže úplně zapomeneme na lidi, o které jde především.

Pocházejí pravidla, jimiž se řídí náš život, od Boha nebo od člověka? Pomáhají lidem, nebo jsou jen kamenem úrazu?

Tentokrát Ježíš od nemocného nežádal, aby v něho uvěřil.

Další verše: Matouš 9, 27 – 30; Marek 9, 21 – 24; Lukáš 8, 49 – 50

Tento muž byl dříve chromý, teď však mohl opět chodit. To byl velký zázrak. Potřeboval však prožít ještě větší zázrak – odpuštění hříchů.

„ Muž se s vírou spolehl na Ježíšova slova. Do všech jeho nervů a svalů pronikl nový život a do nemocných končetin se vrátilo zdraví. Bez jediné námitky se rozhodl splnit Kristův příkaz a tělo se zcela podřídilo jeho vůli. Vstal a zjistil, že je zdráv.

Ježíš ho nijak neujišťoval o Boží pomoci. Muž mohl pochybovat, a připravit se tak o jedinou příležitost uzdravení. On však uvěřil Kristovu slovu, uposlechl je a Bůh mu dal sílu.

Stejnou vírou můžeme být duchovně uzdraveni i my. Hřích nás odloučil od Boha. Jsme duchovně chromí. Sami od sebe nejsme schopni žít čistým životem, stejně jako chromý muž nebyl schopen chodit.“ (TV 124)

NENÍ TEDY PODSTATNÉ, JAK SE CÍTÍŠ SVÁZÁN SVÝMI  SLABOSTMI. BŮH TI UMÍ POMOCI I Z TÉ NEJHLUBŠÍ NOUZE.

NEDOVOL, ABY TĚ POTÍŽE NEBO PROTIVENSTVÍ ZBAVILY NADĚJE. AŤ JE TVOJE SOUČASNÁ SITUACE JAKÁKOLI, BŮH MŮŽE MÍT PRO TEBE ZVLÁŠTNÍ ÚKOL.

MŮŽE K TOMU DOKONCE POUŽÍT I SITUACI, VE KTERÉ SE PRÁVĚ NACHÁZÍŠ.

MNOZÍ LIDÉ SE NAUČILI ÚČINNĚ SLOUŽIT ZRANĚNÝM, PROTOŽE PROŽILI VÝTĚZSTVÍ NAD VLASTNÍM ZRANĚNÍM.