Stojím pod horou z kamene
Slzy mi řinou po tváři
Vidím Tvé tělo zmučené
I slunce zhaslo – nezáří!

Stojím pod horou Golgatou
Slzy mi řinou po tváři
Mluv ke mně mluv ke mně Ježíši!
Tvou krví přesvatou
ať zítřek můj mi zazáří

Stojím pod horou Golgatou
slzy mi řinou po tváři…

I já se přistihuji, že nemám daleko k slzám – k slzám radosti a dojetí. To když čtu básně ze sbírky VIA DOLOROSA, kterou jsem si (pravda na dluh) v sobotu koupil v našem sboru. Verše Samuela Martaska (* 1927), adventistického kazatele komunisty zakázaného, misionáře a hluboce věřícího člověka očekávajícího druhý Kristův příchod, mě dostávají v jakémsi až duchovním vytržení do míst, kde Ježíš – náš Bůh, za nás protrpěl své poslední hodiny lidského života. Autor sám nesčetněkrát kráčel po jeruzalémské Cestě Bolesti a jeho přání, aby tato cesta nebyla jen turistickou atrakcí, se v skrytu (a přesto naléhavě) promítá i do jeho veršů. Věřím, že ty v každém citlivém čtenáři vyvolají pohnutí Ducha.

Knihu vydalo nakladatelství Advent – Orion v loňském roce a dá se objednat ve sborovém traktáru nebo v každém dobrém knihkupectví – kamenném i internetovém. Ukázka na úvod je z básně Stojím před Golgatou.

Lubomír Král

Další ukázky z knihy zde: [download id=“133″]