Sokolovské občanské sdružení Pohlazení připravilo od 5. do 7.10. další pobyt pro děti z tamního azylového domu, dětského domova, sociálně vyloučených rodin a také pro děti vlastní. Konal se tentokrát na katolické faře v Horní Blatné na Karlovarsku.

V pátek večer se šesti auty sjelo 28 lidí, aby společně prožilo příjemný čas. Tentokrát zůstaly kuchařky doma a příprava jídel a úklid nádobí byla jen na samotných účastnících, což se velmi osvědčilo. Všichni se při práci vystřídali a nikdo si nemohl stěžovat, že by měl hlad. Moc pěkné bylo, že do kuchyně nebylo třeba nikoho nutit, každý rád pomohl. Dvě dívky – Zuzka s Verčou se dokonce rozhodly upéct lívance a myslím, že jejich nápad uvítalo spoustu dalších, kterým náramně chutnaly. Velké poděkování za práci v kuchyni patří především Julii, která oddřela například mytí plechů po pečených bramborách, ale nejenom to. Díky ní bylo stále z čeho jíst :-). Zmínit u děkování za pomoc je třeba také z dětí Míšu ze Sokolova, která s Pohlazením jela poprvé, a i ona byla velkým přínosem.

Z 28 přítomných bylo 10 dospělých – předseda sdružení Jirka Bauer, učitelka sobotní školky Ivana Chalupová, Jiří Novák, Petr Procházka, Věra Krassová, Jaroslav Nový, Michaela Kroková, Hana Kábrtová, Julie Tůmová, Radim Hettner a 18 dětí (Ondra, Valča, Maruška, Andrea, Sára, Gabča, Ondra, Dominik, Laďka, Annemarie, Nikola, Adelin, Věra, Michal, Míša, Martin, Zuzka a Verča). Na přivítanou všem Hana vyprávěla příběh o poutníkovi, který chtěl vidět, jak vypadá život v nebi a v pekle. Obě místa byla na první pohled stejná – dva stoly s pochoutkami a kolem něj lidé. Jen k jídlu měli dlouhé vidličky, se kterými si do úst nedosáhli. V pekle byli vzteklí, protože měli hlad a marně se pokoušeli trefit vidličkou do svých úst. V nebi naopak věděli, že se výborně najedí, když budou krmit jeden druhého.

V pátek po večeři se hrála seznamovací hra, kde zejména noví účastníci museli vyzkoušet, jak jsou na tom se svou pamětí. Každý za sebou říkal, jak se jmenuje a co má rád. Tak například: „Jmenuji se Radim a mám rád drbání na zádech.“ Další po něm to musel zopakovat a představit se také. „Radim má rád drbání na zádech, já se jmenuji Laďka a mám ráda melouny.“ Třetí říkal: „Radim má rád drbání na zádech, Laďka má ráda melouny a já se jmenuji Ondra a mám rád svůj telefon.“atd. I zde je potřeba pochválit 11-letou Míšu, která kromě čtyř lidí nikoho jiného neznala, a navíc na ni přišla řada až téměř jako poslední, že bez jediné chyby zvládla vyjmenovat všechna jména, i co kdo má rád. Po seznámení přišla na řadu indiánská hra. Každý svému sousedovi po pravici vymýšlel indiánské jméno podle nějakého charakteristického znaku. To jméno tajně napsal na papírek. Papírky se zamíchaly a vytahovala se indiánská jména, kdy ostatní hádali, o koho se jedná. U některých jmen bylo jasno na první pokus, osobu k některým jménům se ale hledalo stěží a našlo až na několikátý pokus. Ivance Chalupové, která má děti celý rok na starosti jak v sobotní školce, tak na společných schůzkách každý druhý pátek, děti vymýšlely speciální indiánské jméno, ve kterém chtěly vyjádřit, jak moc ji mají rády. Nakonec zůstalo u Boží hvězdičky.

V sobotu ráno po snídani plné dobrého jídla a pěkných společných písniček u kytar Radima a Jirky B. všichni zhlédli animovaný biblický příběh o Elíšovi, o kterém si pak společně povídali. Následoval strašidelný příběh se zamyšlením z vlastního života, který vyprávěl Radim. Celý příběh naleznete zde: [download id=“108″]

Před obědem byla procházka po naučné stezce z Horní Blatné k Vlčím jámám. Naučná stezka seznamuje s okolím starého hornického města Horní Blatná v Krušných horách. Provedla nás územím jam a propadlin, s podzemím protkaným sítí šachet a štol. Okruh měří necelých 5 km a je na něm rozmístěno 7 informačních tabulí. Čtvrtým zastavením byl Blatenský vrch s rozhlednou. Z Blatenského vrchu se sešlo k Ledové jámě – 15 m hluboké propadlině dolu Jiří, v níž se drží po celý rok sníh. Odtud jsme došli k Vlčí jámě, která vznikla propadnutím dolu Wolfgang, který byl jedním z největších dolů v okolí. Ve svém nejhlubším místě dosahoval hloubky až 85 metrů. Ledová jáma a Vlčí jáma společně tvoří přírodní památku s názvem Vlčí jámy. Po procházce nás čekal v restauraci oběd, kdy jsme všichni měli polévku a smažený sýr s brambory.

Po poledním odpočinku a vlastním osobním volnu, který mnozí využili ke hraní ping – pongu, připravila Ivanka se staršími dívkami – Zuzkou, Verčou a Gabčou – pro všechny hru venku. Všichni byli rozděleni na pět skupin a vydali se po fáborkách plnit úkoly. Na třech stanovištích předávala úkol zmiňovaná děvčata osobně, další bylo třeba hledat.

Soutěžilo se ve dvou kategoriích – mladší, předškolní děti a starší děti s dospělými. Úkoly pro obě kategorie se týkaly hlavně znalostí z Bible. Na prvním stanovišti představovala Gabča nějakou významnou osobnost z Bible. Soutěžící skupina se na ni pomocí otázek dotazovala a podle získaných odpovědí se snažila ji uhádnout. Malé děti tímto způsobem hádaly zvířátka. Na druhém stanovišti musely skupiny vyjmenovat Zuzce jména všech dvanácti učedníků, malé děti zase dny v týdnu, jak jdou přesně za sebou. Třetí stanoviště měla na starosti Verča, která každé skupině předložila rozstříhaný obrázek s různým biblickým motivem. Malé děti tak mohly poznat Noemovu archu, starší děti Večeři Páně a dospělí Samsona a Dalilu. Na zbylých pěti stanovištích čekaly na soutěžící skupiny další hádanky a úkoly, například – vysvětli rčení „pro jediný strom nevidí les“. Jako poslední měla každá parta za úkol složit básničku, písničku nebo pokřik, který má charakterizovat jednotlivé členy ve skupince. Toto jsou výsledky:

1. skupina – Adelinka, Aninka, Nikolka, Martínek / v doprovodu s Ivankou

Adelinka holčička, má modroučká očička.

Aninka je kvíteček, má barevný čepeček.

Martínek je klouček milý, zkuste s ním být aspoň chvíli.

Nikolka je malý ptáček, teď tu zrovna trochu pláče.

Těšíme se za vámi, až si dáme banány!

2. skupina – Valča, Věrka, Dominik, Ondra H., Ondra N.

Je tam Valča, Dominik, Věrka a Ondrové.

Jó, je to super parta!

Jó, Věrka, Valča, Dominik a Ondrové…

3. skupina – Hana (Ribana), Věra (Chytrolínka), Jára (Rychlý pták), Radim (Zpěvavý býk), Chajda (Bílé železné zvíře) – VÍTĚZNÁ SKUPINA!!!

Chytrolínka Věrunka, natloukla si kolínka.

Přiběh´za ní Rychlý pták, na zem sebou také flák.

Ribana s fáčem, kolem nich teď skáče.

Došel k nim i Zpěvavý býk, zazpíval jak starý profík.

A to bílé železné zvíře, hnije doma ve své díře!

4. skupina – Maruška, Sára, Andrea, Míša, Laďka

My jsme děti ze sboru, máme rádi Ivanu.

Ivana je naše teta, drží s námi jako blecha!

 

5. skupina – Míša T., Míša K., Jirka B., Jirka N., Julka

Jirka není Jirka a Míša není Míša,

Julie je láska!

 

Po příchodu domů se někteří pustili do přípravy teplé večeře, a to pečení brambor. Před jídlem se ještě vyhlašovaly výsledky soutěže. Za malé děti zvítězila jediná skupinka s Adelinkou, Aninkou, Nikolkou a Martínkem, v kategorii starších dětí a dospělých zvítězili Věra, Hana, Jára, Chajda a Radim.

Po vydařené večeři každý dělal, co chtěl. Jedna skupinka si pustila dětský hraný film Roztomilý mazlíček, jiní si povídali nebo hráli různé hry.

Druhý den po snídani ozdobenou opět zvučnými písněmi se uklízelo a balilo. Všichni se rozloučili a odjeli domů s nadějí, že se příště zase uvidíme – včetně nováčků pětiletého Martínka a jeho 11-leté sestry Míši ze Sokolova.

Hana Kábrtová a Ivana Chalupová