Petr Staš

Kázání Petra Staše z 1.1.2011

Slyšeli jste včera na Silvestra střelbu? Já ne, spal jsem tvrdě. Slyšíme přicházet Krista? Ne, protože spíme duchovně. Viděli jste někdy ořech kvést? Já teprve tehdy, když mi to přítel ukázal. Předtím jsem ty malé kvítky neviděl. Teprve, když mi to někdo řekl. Nový rok je před námi. Máme se radovat ze života, ale také ukázat někomu na věci, které nevidí, upozornit na něco, co neslyší. Jsou skutečnosti Božího slova, které nás nechávají naprosto klidnými. Neřešíme, jestli se má vraždit, nebo ne, jestli se má krást, nebo ne, ani závist neřešíme, i když nám dělá problémy. Ale jsou věci opravdu tak jasné? Zvláště ty, které ukazují na náš vztah s Bohem. V okamžiku, kdy jsem si myslel, že už svou ženu znám, zjistil jsem, že ji neznám.

2. Moj. 20,4-6: Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,  ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

Nám, jako protestantům, nejde ani tak o obrazy, o podobu Boha, Ježíše, ale o jeho povahu, jméno. Nedávno v novinách byla údajná pravděpodobná podoba Ježíše. Jeden z bratrů mi řekl: Mě to nezajímá, mě zajímá, kdo to je, ne jak vypadá. Jsem přesvědčen, že Bůh v tomto přikázání neměl na mysli jen tesané modly, obrazy, ale i něco jiného.

Římanům 1:21-25 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen.

Pavel zde píše, že lidé mohou zajít tak daleko, že i když poznají Boha, nevzdají mu čest, nejsou s ním v kontaktu. Poznat Boha je věc jedna, mít s ním kontakt věc druhá. Navštívil mě novinář a ptal se mě i na mou víru. Vzal jsem jej do modlitebny a postavil jej proti kazatelně a zeptal jsem se jej, co se stane, když vykročí proti ní. Řekl mi, že si rozbije „hubu“. Tak jsem mu pospal svou víru, stav, kdy mě Boží slovo „rozbije“, mění, k Božímu obrazu. Tomu rozuměl. Dosud jsem chodil do kostela jen přihlížet, dívat se , ne se měnit, říkal. Bůh posílá nás, své obrazy, se svým slovem a charakterem proto, aby nás i lidi kolem nás měnil svou láskou.   

Jaký obraz přinášíme o Pánu Bohu? Jaké jeho vlastnosti zjevujeme jako jeho živé obrazy. Jaký je Bůh? Nezobrazíš si ho, Bůh má živé obrazy, nás. Neseme fotografii, nebo živého Boha? Někdy se snažíme Boha zlidštit, dát mu nevyzpytatelné lidské vlastnosti. Je problém církví, že vnucují svou představu o Bohu. Jakého Boha představuješ ve svém životě? Místo abychom lidi vedly osobně k Bohu, jen jim vyprávíme o Bohu. pozvat člověka do k osobnímu vztahu k Bohu, je těžší cesta, ale jediná správná.

Bůh je živá, nekonečná, úžasná bytost. Poznávejme jej na svých cestách, nechme se jím měnit, nechme se jím použít ve službě druhým. Kolik věcí se změnilo v našem životě v minulém roce, kolik nás čeká nových? V našem putování po tomto světě jde především o poznávání Boha, o osobním poznávání se s ním. Bůh není modelína, kterou si vymodeluji ke své podobě. Je asi lehčí mít věci jasně nalajnované, dané, ale Bůh nás tak nevede. Při každé modlitbě, rozhovoru s druhými, vidím, že se dá na věci dívat i jinak. Při poznávání Boha zákonitě dojdeme i do místa, kdy věcem přestávám rozumět. To nemáme rádi, chceme vědět všechno. Najdeme důvod, vysvětlení ke všemu. Ale neměli bychom si raději počkat na to, co nám ukáže Bůh, ve svém slově, v našem životě.

Sundejme obrazy Boha z našich zdí a radujme se, že je to Bůh živý, který nás provází, převyšuje a proměňuje. Je úžasné, že se s námi chce přátelit. Není to často cesta snadná, ale radujme se z ní, protože je to cesta Boží a proto pravá. Když jsem se bratra Kavky ptal, jestli to není divné, že ten velký strom, co mi ukázal, má tak malinkaté květy. Bratr mi na to řekl: Má to dva důvody. Za prvé proto, že kvete brzo a květy nemají zmrznout, za druhé proto, že kvete jen pro všímavé. Bůh je tu pro všímavé. Přeji vám do nového roku, abychom takoví byli. Amen