Rút

Kázání Luboše Čapka 4.8.2012

Bible: Rút 1, 1 – 22  – kapitola k přečtení

Při jednom ztroskotání lodi se stalo, že přežil pouze jeden muž. Zachránil se na jednom malém neobydleném ostrově. Každé ráno na břehu moře vyhlížel pomoc, a to hned poté, co úpěnlivě prosil Boha o záchranu. Ale nikdo stále nepřicházel. Jednou, zcela vyčerpaný, si postavil malou chatu, do které si dal pár věcí, které se mu podařilo zachránit. Když se však jiný den vracel z lovu, našel svou chatku celou v plamenech. Kouř dosahoval obrovské výšky. On zcela zlomený byl přesvědčený, že se stalo to nejhorší, co se mohlo stát. Avšak brzy ráno, druhý den, se k jeho ostrovu přiblížila loď a zachránila jej. „Jak jste věděli, že jsem tady?“ ptal se posádky lodi. „Viděli jsme váš kouřový signál“ zněla odpověď.

Někdy se zdá, že naše současné problémy, potíže mohou být těžko zdrojem našeho budoucího štěstí. Stále však platí, že srdce plné naděje si vždy bude uvědomovat Boží dobrotu, a to za jakýchkoliv okolností. Zatímco srdce plné zášti těžko ocení Boží větší plány pro náš život.

Jsem velice rád, že v Bibli máme mnoho romantických příběhů, „pohádek s dobrým koncem“, a že jedním z nich je příběh, který čteme v knize Rút. My muži knihy s touto tématikou asi moc nevyhledáváme. Máme rádi fakta či dobrodružství. Nejradši však ten druh knih, které nás zaručeně uspí. Ale tento příběh je výjimečný a zvláštní. Jednoduchý příběh, se smutným začátkem, ale šťastným koncem.

Začátek příběhu

Dnes se budeme zamýšlet nad počátkem příběhu – tedy 1. kapitolou. Kniha sama zasazuje děj, do doby soudců. Na samotném konci knihy Soudců čteme, že to byla doba, kdy v Izraeli nebyl král, a každý si dělal, co chtěl, podle toho co sám uznal za správné. Bylo to tedy „temné“ období historie Izraelského národa. Izrael byl v zamotaném kruhu neustálé neposlušnosti, otroctví, volání k Bohu, hledání soudce a vysvobození, období klidu a nového úpadku. Za této situace ještě nastává v zemi hlad, který jistě nepřispěl ke zlepšení poměrů a vztahů ve společnosti.

V 5. Moj. 11,16-17 čteme toto: Střezte se, aby se vaše srdce nedalo zlákat, takže byste se odchýlili, sloužili jiným bohům a klaněli se jim. To by Hospodin vzplanul proti vám hněvem a zavřel by nebesa, takže by nebylo deště, z půdy by se nic neurodilo a vy byste v té dobré zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynuli. Možná, že hlad, který na Izrael dolehl, mohl být důsledkem neposlušnosti a Božího odvrácení se od něj.

Pojďme si však nyní otevřít své Bible, a přečíst si prvních pár veršů z 1. kapitoly. Rút 1,1-5 – „Za dnů, kdy soudili soudcové, nastal v zemi hlad. Tehdy odešel jeden muž z judského Betléma se svou ženou a dvěma syny, aby pobýval jako host na Moábských polích.
Jmenoval se Elímelek, jeho žena Noemi a dva jeho synové Machlón a Kiljón. Byli to Efratejci z judského Betléma. Přišli na Moábská pole a přebývali tam. Ale Noemin muž Elímelek zemřel a ona zůstala s oběma syny sama. Ti se oženili s Moábkami. Jedna se jmenovala Orpa, druhá Rút. Sídlili tam asi deset let. Oba, Machlón i Kiljón, rovněž zemřeli, a tak ta žena zůstala sama, bez dětí i bez muže.“

Elímelek bere svou rodinu, aby jí dostal z problémů, a odchází s ní do cizí, nepřátelské, země. Na východní stranu od Mrtvého moře. Ovšem stalo se to nejhorší, co se mohlo stát. Elímelek umírá a nechává svou manželku a její syny samotnou. Ti se mezitím ožení, jenže ani oni situaci své rodiny nezmění, naopak ji ještě zhorší. I oni nakonec umírají. A tak zůstávají tři ženy v cizí zemi, všechny vdovy, bez zabezpečení a nadějných vyhlídek.

Je zajímavé, že ani těch deset let společného života Noemi, jejích synů s manželkami, nepřineslo do jejich situace zásadní změnu. Dost dlouhá doba na to ptát se Boha, proč musejí něčím takovým procházet. Proč nezasáhl a nezměnil jejich bídnou situaci? Možná proto, že řešení, které někdy žádáme, není východiskem pro náš celý život, ale pouze drobným zásahem, který nás uzdraví, ale nespasí.

Pojďme si však dopovědět příběh této první kapitoly. Smrt synů a dobrá zpráva o opětovném dostatku jídla v Izraeli, vedly Noemi k rozhodnutí se navrátit domů, do Betléma. Na cestě začala přemlouvat své snachy, aby se vrátili do domů svých otců a matek. Přála jim Boží milosrdenství a přeje naplnění jejich života v jejich domově, skrze nové muže a děti. Po chvíli přemlouvání se Orpa opravdu rozhoduje pro návrat domů, zatímco Rút odhodlaně své tchýni vyjadřuje, že ji nikdy neopustí. Jsou to verše 16-17:  „Ale Rút jí odvětila: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“

Nakonec se obě navracejí do Betléma. Noemi, jako vzpomínku na smutné události, již nechce být nazývána Rozkošná – Noemi, ale Mara – Trpká. Vnímá vše, co se stalo, jako trpký úděl od Hospodina, od kterého odešla s plnou náručí, ale vrací se s prázdnou. Vidí celou situaci jako Boží postoj proti ní. To, co možná nevidí, že ji Hospodin přivádí zpět do Betléma v době, kdy začíná sklizeň obilí. Je to takový zajímavý kontrast jejich odchodu v době hladu a příchodu v době dostatku. Což se jí a Rút však bude týkat až v pokračování jejích příběhu.

Toto jsou události první kapitoly knihy Rút, tak jak je můžeme číst v Bibli, události o kterých můžeme přemýšlet. O životě lidí, jejich radostech i starostech. O Božím vedení, vedení, které někdy člověka trochu štípne, možná je nepříjemné, ale přesto potřebné.

Přední strana

Jeden turista, když se procházel po tržišti, narazil na ženu, která mu nabízela koberec neboli gobelín. Dala mu jej do ruky, aby si jej prohlédl. S určitým úšklebkem než s úsměvem si tento gobelín prohlížel s tím, že mu připadal velice ošklivý. Opravdu nepovedený kus. Bylo na něm spoustu řetězců, které jen tak visely ve vzduchu, spoustu uzlů, neukončené stezky nití různě překřížených a v různých barvách. Prostě žádný zjistitelný vzor nebo cokoliv krásného. A tak tam stál v takovém tom trapném momentu ticha a nevěděl, co má říct. Žena se na něj usmála, vzala ten gobelín a otočila jej. Ten turista si totiž prohlížel jeho zadní stranu. Zpředu byl tento gobelín krásné ruční dílo. Jeho nádhera svědčila o práci velice nadaného člověka, který přesně věděl, co dělá.

Někdy se v životě člověka stane, že vidí tu zadní stranu. Neví, co si má myslet. Neví, co tím Bůh sleduje. Je zkoušena jeho duchovní stabilita a schopnost vidět nadějné vyhlídky. Noemi jistě prožívala svůj duchovní zápas, když viděla, jaký hlad dolehl na Izrael, když byla nucena odejít do cizí země, když ji potkala smrt Elímeleka a smrt jejich synů. Když viděla, že ona jako vdova a její dvě snachy, také vdovy, ztratili veškeré zabezpečení, majetek a postavení. A tak začala přemýšlet o návratu. Nebyla to jednoduchá situace, ale přesto se mi na Noemi líbí, že i na té zadní straně toho gobelínu, byla schopna vidět něco velmi zásadního.

Několikrát to vyjadřuje v rozhovoru, který vede s Rút a Orpou. Jakoby říkala – přestože se nacházíme v tak těžké situaci, Hospodin stále může prokázat své milosrdenství. Hospodin stále dává naději. Hospodin může naplnit to, co je teď prázdné. Může změnit v dobré to, co je teď špatné.

I když ona sama vnímá, že Hospodin je teď proti ní, nevede do stejného postoje své snachy. Nabízí jim nový počátek, možnost žít naplněný život. Vybízí je také k návratu.

Návrat

Je zajímavé, že v této první kapitole se nachází a opakuje 12x sloveso š-v-b – vrátit se. Šestkrát v souvislosti s návratem do Moábu (verše 8,11,12,15,16) a šestkrát ve smyslu návratu do Betléma (verše 6,7,10,21,22). Každý těžký okamžik bývá někdy spojen s návratem. Důležité je jak ten návrat vidím a kam se chci vrátit. Proti sobě tu teď stojí dva návraty. Nevím, zda to můžu říct, ale zřejmě pouze jeden je správný. Orpa se vrací domů, což jí nikdo nemá za zlé. Její příběh zde však končí a už o ní nic nevíme. Rút se však připojuje k lidu, který pro ni byl cizí, nepřátelský, ale k němuž jí pojí rodinné pouto, a také poznání a víra v Boha.

Je dobré si uvědomit, že příběh nelze vidět pouze očima Noemi. I Rút celou situaci vnímala a prožívala. Na počátku pro ni setkání s rodinou Elímeleka znamenal začátek její vlastní rodiny, její zabezpečení a budoucnost. Radost a štěstí, které se brzy změnily v bolest. I ona prožila ztrátu, i ona byla vdovou. A tak na jedné straně pro ni toto setkání s Noemi, Elímelekem a jejím manželem znamenalo těžký úděl, na straně druhé jí to přineslo poznání, které převyšuje jakékoliv nesnáze života. Poznala Boha Izraele. Možná i díky příkladu Noemi a její rodiny. Rút vyjadřuje své jasné rozhodnutí, že zůstane s Noemi. To, co říká, není pouze vyjádřením její lásky ke své tchýni, ale současně i vyznání své víry před Bohem. I Rút je tak schopná v tomto návratu vidět něco více, než pouze druhou stranu gobelínu. I ona se spoléhá na Boží milosrdenství a nadějí. S tím vstupuje do Izraelského národa a vydává svůj život s důvěrou do Božích rukou.

Její jedinou zkušeností s Bohem, kromě vyprávění, však byl pouze vztah s Noemi (a její rodinou). Jedna druhé prokazovaly milosrdenství. Jedna k druhé prožívaly vztah plný lásky a úcty. To nejlepší, co může být, co se může stát, když lidé zažívají a poznávají Boha na našich životech.

Polský skladatel a zpěvák Piotr Rubik složil jednu velice veselou a melodickou píseň, která se jmenuje Swiat sie nie konczy. Je příběh dvou lidí, kteří se mají rádi, přestože všichni okolo vidí, že se blíží konec světa. Ta píseň má tento text (překlad je trochu kostrbatý, původní text je v polštině):

Znovu je předpovězený konec světa,

lidé viděli znamení na nebi,

ale já s radostí, na konci světa,

na konci světa, přiběhnu k tobě.

Svět se nekončí, svět se začíná

láska je světa smysl i příčina.

Dokud se mají dva lidé rádi,

Bůh nezhasne slunce na nebi,

pokud nás dva láska pojí,

svět se začíná, svět se nekončí.

Závěr

Láska je světa smysl i příčina. Ano, Pán Bůh vše dělá pouze z lásky k nám. A já musím říct, že prožíváme-li láskyplné vztahy a prožíváme-li láskyplný vztah s Bohem, pak opravdu platí, že pro nás svět nekončí, ale začíná. Přestože zatím se může zdát, a ono to tak opravdu je, že vše kolem nás se hroutí. Že se nacházíme v těžké, neřešitelné situaci. Že nás potkávají problémy, které zásadně ovlivňují naše životy. Pozitivně či negativně. To je však pouze dílčí příběh, toho velkého příběhu. To může být ta zadní strana gobelínu. Může to být malý kousek daleko většího Božího plánu. Pán Bůh nám již ukazuje i tu přední část gobelínu, krásného nebe, které pro nás připravil. Světa, který brzy začne.

Je také úžasné, když naše setkání s Bohem a naše vejití do nebe bude doprovázeno lidmi – rodinou, bratry, sestrami, přáteli, kteří nás neopustili a které jsme ani my neopustili. Ale vydali jsme se na společný návrat, na kterém jsme si vzájemně prokazovali milosrdenství.

Je ještě mnoho myšlenek, které se nachází v tomto počátku příběhu knihy Rút. Dovolím si toto kázání uzavřít myšlenkou, která podtrhne naše dnešní přemýšlení. My lidé někdy poznáváme začátek Boží milosti teprve tehdy, až když dojdeme na konec sebe sama (na konec svých sil). To prožila Noemi, to prožila i Rút.

Obě zjistili, že jediný na koho se můžou v životě naplno upnout je Bůh. Tak se také rozhodli, a bylo to to nejlepší rozhodnutí, co mohli udělat. Bylo to to nejlepší, co se mohlo stát. Bůh věděl a ukázal jim, a dělá to i pro nás, že má přichystáno vždy ještě něco lepšího pro ty, kdo v Něj vloží svou naději a důvěru. Kéž nám tedy jsou Noemi a Rút v tomto příkladem. Kéž nám Pán Bůh pomáhá v našem rozhodnutí přilnout k němu a dovolit mu jednat v našem životě.

Amen