Víte, co si dnes přejí mladí lidé? Já už ano! Je totiž povinností učitelů českého jazyka a literatury zadat každé pololetí svým žákům psaní slohové práce a v nich se ledacos dozvědí.  Studenti sice neradi píšou, je to pro ně mnohdy nadlidský výkon, ale nakonec přeci jen pár vět dají dohromady. Učitel ale musí být hodně trpělivý, protože žáci dávají dost jasně najevo, jak je ruční psaní nebaví. Neustále při psaní třesou rukou, aby vyučujícímu došlo, jakou to náročnou práci vykonávají :-). A přitom neustále vzdychají a rozhlížejí se, jakoby hledali mezi sebou nějakou inspiraci.

Pro letošní půlrok jsem vybrala pro třídu budoucích automechaniků velmi lehké téma. Mohli psát o čemkoli :-). Podmínkou bylo, že to cokoli budou psát do soukromého dopisu – kamarádovi, holce, rodičům, příbuzným…. Vztekali se, že nevědí, o čem mají psát, dost dlouho. Pak se přeci jenom chopili propisky a pár řádek napsali. Někteří psali dopis poprvé v životě, jiní už měli praxi z každoročního psaní dopisu Ježíškovi. A tak u tohoto adresáta zůstali i nyní. A právě tyto tři dopisy, či spíše přáníčka Ježíškovi si můžete přečíst společně se mnou, abyste stejně jako já věděli, co si dnes přejí mladí lidé a jak moc přitom myslí na sebe:

Můj milý Ježíšku,

píšu ti už teď, protože nevím za jak  dlouhou dobu ti tento dopis dorazí. Teď napíšu, co bych si přál na Vánoce. Na Vánoce si moc přeji nový počítač, pak nějakou motorku a taky bych si moc přál, aby ze světa zmizely nenávist, nemoci, pak také aby lidi neumírali, netrpěli, neokrádali se, nezáviděli si, a pokud můžeš, tak také, aby všichni lidi na světě měli dostatek jídla, vody a hlavně lásky. Pak mám přání, abys všem lidem přinesl lásku, mír, zdraví, dlouhý život. Já vím, že si přeji asi moc, a jestli to není možné, tak mi to vůbec nevadí, splň prosím alespoň něco z toho.

S přáním pevného zdraví tvůj Martin

Milý Ježíšku,

sice je trochu neobvyklé psát Ti začátkem měsíce května, kdy se příroda probudila, vše kvete a sluníčko nám krásně svítí. To vše ve mně probouzí lásku a city vůči svému okolí, a to je právě důvod, proč píši tento dopis.

Stejně jako sluníčko symbolizuje krásu života, tak by měl svět symbolizovat krásu. Jak ale oba dva dobře víme, tak několik posledních desítek let to tak není. Lidé žijí v uspěchané době, kdy se každý honí za penězi a svou kariérou, místo toho, aby se lidé navzájem respektovali, měli se rádi a měli pokoru vůči ostatním bytostem, třeba i zvířatům a celkově naší přírody. Je to zlé, zlý svět a ještě zlejší lidé. Musí se to změnit, a to co nejdřív. Pomůžeš nám s tím, milý Ježíšku?

S láskou a respektem Honza

Milý Ježíšku,

blíží se jediný den v roce, kdy od Tebe mohu něco žádat, aniž bych Ti musel něco dávat na oplátku. Nechci být pesimista, ale v dnešní době ani kuře zadarmo nehrabe. Je to smutné, ale je to tak. Člověku je z toho až do pláče.

Nežádám nic pro sebe, v tuhle dobu není nic, z čeho bych měl radost, ani nic, co by si pro mě mohl udělat. Žít šťastně a bez problémů nejde a život by byl nudný, vím, ale někdy by to přece jít mohlo. Vynech mě a zaměř se na jiné, co to potřebují více. Lidé nemocné, kterým chybí zdraví. Zajisté jim uděláš malinkým dárečkem radost. Jejich radostné úsměvy Tě budou těšit celou cestu domů na severní pól. Považ, to stojí za to. Jeden skutek k dobru. Vím, že zdraví dát nemůžeš, to bych po tobě chtěl moc.

Poté bych byl rád, kdybys potěšil mé dobré přátele. Není jich tolik, dobrých přátel má člověk málo. Ovšem může za ně dát kdykoliv ruku do ohně. Přál bych si, aby byli vždy šťastní a vše jim vycházelo.

A z čeho bych měl radost já? V neposlední řadě bys nemusel přijít komínem, je vždy kolem sazí a zbytečného uklízení. Nechám Ti otevřené okno, ano? Snad Ti tak usnadním tu námahu a šplhání.

Nejspíš můj dopis nebudeš číst, a pokud ano, pomyslíš si nejspíš, že jsem naivní. Mít kolem sebe dokonalý svět nejde. Vím, ale tak zkusit se má všechno.

Předem děkuji a s pozdravem Tomáš

hk